Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

středa 28. června 2017

Baborákova litomyšlská synfonietta

Že je Baborák vynikající sólový hráč na lesní roh jsem si několikrát potvrdil, ostatně vypovídá o tom i skutečnost, že ho mezi pedagogy své Barenboim-Said Academy uvádí sám veliký Daniel Barenboim. O důvod víc jít na symfonický koncert v rámci Smetanovy Litomyšle, kde diriguje 3 velké hity symfonické literatury.

Jako obvykle předcházela koncertu ouvertura v zámecké jízdárně, kde dirigent s notnou dávkou humoru uvedl program jednotlivých skladeb, jemuž - zvláště u Berlioze - evidentně věřil. Druhá neobvyklá situace nastala, když přišel na podium, pozdravil publikum a požádal, aby jako projev úcty k autorům netleskali při pauzách mezi větami, protože skladba je celek a tleskání ruší. To není od věci, protože na festivalových koncertech, kam se často dostane náhodné publikum ze sponzorských kruhů nebo turisté, to není zcela neobvyklé. Letos při Pražském jaru tak tleskači úplně rozbili Zelenkovo "Gesù al Calvario".

Orchestr Česká synfonietta nepředstavuje stálý soubor, ale rozhodně nejde o typický "kdo má čas" ansámbl, naopak mezi hráči bylo vidět řadu tváře známých z velkých pražských těles i vynikajících komorních souborů.

Julian Steckel se děkuje, vedle něj "mladý" Vilímec a z druhé strany Markéta Vokáčová z České filharmonie,
vzadu nad orchestrem "mladý" Sváťa Čech z FOKu  atd.
Musím otevřeně říct, že mne koncert jednak velice zaujal, jednat překvapil. To zaujetí vycházelo z absolutního nasazení všech muzikantů a způsobu hry, který mne "bere" u těch největších orchestrů. A tím překvapením bylo dirigentovo příjemně nepatetické pojetí, které nechalo znít zvláště Berlioze jinak než je zvykem, bez nánosu patosu a romantických klišé, jako kdyby skutečně vyprávěl příběh, který v preludiu popsal slovy. Úspěch byl obrovský a zasloužený. A to nejen celku, ale i některých hráčů, jmenovitě Svatopluka Čecha (mimochodem synovce onoho známého sprosťáka a politického amatéra), za kterým snad jezdí fanklub. Před časem jsem byl svědkem toho, jak se dirigenta Mácala dotklo když zjistil, že křik a potlesk nepatřil jemu, ale bubeníkovi vzadu za orchestrem.

Baborák, sám talent, který se v 18 letech stal bez konkurzu sólohornistou České filharmonie a později prošel několika vynikajícími orchestry, což završil 10 lety v Berlínské filharmonii na pozici prvního hornisty. Jsou dirigenti, kteří se na tuto roli od mládí systematicky připravují, a pak takoví, kteří jsou natolik vnímaví a kriticky muzikální, že je na řízení orchestru připraví spolupráce se skvělými dirigenty. Je zřejmé, že Radek Baborák patří k těm druhým a díky tomu, že je mu pouhých 41 let, soudím, a věřím, že oprávněně, že ho a o něm ještě mnoho uslyšíme.

Smetanova Litomyšl 2017
Fantastická Česká Sinfonietta
Dirigent: Radek Baborák
Julian Steckel (violoncello)
Česká Sinfonietta
25. června 2017 Zámecké nádvoří Litomyšl

program:
Ludwig van Beethoven: Egmont, orchestrální předehra op. 84
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104
          =přestávka=
Hector Berlioz: Fantastická symfonie op. 14 „Epizoda ze života umělcova”

Žádné komentáře:

Okomentovat