Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

úterý 13. června 2017

Mimořádné Pražské jaro

Pražské jaro 2017 začalo jako obvykle 12. května ve Smetanově síni. Je to neuvěřitelných 72 let, z nichž ve většině (až na tři) zahajovala festival Má vlast, skladba napsaná hluchým Bedřichem Smetanou, kterou si pustilo 16 milionů návštěvníků youtube. Neskutečné číslo. Není v silách lidského jedince navštívit všechny koncerty a tak po řadě to, co se stihnout dalo. Ale aby česká duše nezpychla, tak BBC Proms jsou v tomto ohledu ještě mnohem náročnější.


1. koncert
 pátek 12. května 2017 - zahájení, přenos v České televizi

Bedřich Smetana: Má vlast
Vídeňští filharmonici
Daniel Barenboim - dirigent

Zcela mimořádný koncert především tím, že Daniel Barenboim se na něj dlouhodobě připravoval a nejprve se "svým" orchestrem berlínské Staatsoper a pak s Vídeňskými filharmoniky skladbu odehrál v prosinci a květnu na řadě koncertů. Přitom ohromné soustředění a zaujetí orchestru a samozřejmě i jeho výkon svědčí o tom, že dirigent směřoval provedení Mé vlasti k vyvrcholení v Praze, a v dohlédnutelné minulosti to byl vedle Kubelíka v roce 1990 nejpozoruhodnější počin festivalu. A určitě to nebylo náhodou. Pro Kubelíka, který již s dirigentskou kariérou skončil, představoval tento návrat do Čech a k orchestru obrovskou satisfakci po více než 40 letech odloučení od vlasti. A Barenboim jako by v Mé vlasti našel chybějící kámen do mozaiky své filosofie vlastenectví a nacionalismu a sblížení lidí. K němu se již řadu let snaží přispívat mimo jiné založením a vedením orchestru West-Eastern Divan Orchestra a v prosinci otevřením Barenboim-Said Academy v Berlíně.


2. koncert
pondělí 15. května 2017



Program:
Jan Dismas Zelenka: Gesù al Calvario ZWV 62 (1735)

interpreti
ENSEMBLE INÉGAL
Adam Viktora - umělecký vedoucí
Gabriela Eibenová - soprán
Lenka Cafourková - soprán
Franz Vitzthum - kontratenor
Benno Schachtner - kontratenor
Markéta Cukrová - alt

Zelenkovo velkopáteční oratorium z roku 1735 zní nádherně a je skvělé, že v Česku existuje tolik výborných barokních ansámblů. Volba Zelenkovy skladby nebyla náhodná, protože Adam Viktora je znalcem a propagátorem Zelenkovy hudby. Vynikající byli oba němečtí kontratenoři, zvláště Benno Schachter, ale i domácí zpěvačky v čele s Gabrielou Eibenovou, která je spoluzakladatelkou souboru. Bohužel, jak už se zvláště při festivalech často stává, publikum tleskalo po každé árii, což zcela narušilo atmosféru oratoria.


3. koncert
čtvrtek 18. května 2017
Smetanova síň 20.00

interpreti
Česká filharmonie
Kristjan Järvi - dirigent
Lukáš Vondráček - klavír

program
Arvo Pärt: Labutí píseň
Sergej Rachmaninov: Klavírní koncert č. 4 g moll op. 40
Richard Strauss: Sinfonia domestica op. 53

Rachmaninov napsal 4. koncert ovlivněn Gershwinen a jazzem vůbec v roce 1926 a jeho charakter je pro toho, kdo zná jeho předcházející koncerty poněkud překvapivý. Klavírní part je nesmírně náročný, ale vzhledem k tomu, že romantických pasáží je v něm minimum a nahrazeny jsou velkým počtem témat s ostrými přechody mezi nimi, je posluchačky méně vděčný. Sólista večera Lukáš Vondráček, který se ve skladbě představil, vyhrál jinou Rachmaninovou skladbou – klavírním koncertem č. 3 d moll Soutěž královny Alžběty v Bruselu a i v Praze hrál skvěle. Ostatně klavírista a dirigent Vladimír Ashkenazy, který ho v době, kdy byl šéfdirigentem České filharmonie, "objevil", o něm prohlásil, že "Takový klavírista se rodí jednou za třicet let."

Labutí píseň na úvod připomínala spíše etudu a variace na stupnice a pořád jsem čekal, kdy to rozjede a on místo toho přišel konec. Richard Strauss - 3/4 hodiny domácího štěstí bez přerušení je moc. Alpská symfonie mne oslovila mnohem víc.


4. koncert
pátek 19. května 2017
Pocta Karlu Ančerlovi
Obecní dům - Smetanova síň 20.00

interpreti
Toronto Symphony Orchestra
Peter Oundjian - dirigent
Maxim Vengerov - housle

program
Oskar Moravec: Karnevalová předehra
Johannes Brahms: Houslový koncert D dur, op. 77
             Allegro non troppo (22 min.)
             Adagio (9 min.)
            Allegro giocoso, ma non troppo vivace (8 min.)
Antonín Dvořák: Symfonie č. 7 d moll op. 70

Pocta Karlu Ančerlovi byl koncert nazván proto, že tento skvělý český dirigent (1908-1973) a dlouholetý šéf České filharmonie působil po emigraci v roce 1969 u torontského orchestru jako šéfdirigent, na kterého se zřejmě dodnes vzpomíná.

První skladba večera bylo svěží dílko z roku 1945, jasné a radostné. Autor Oskar Moravec (1917-2007) byl Čech, který se ve 23 letech trvale usadil v Torontu.

V Brahmsově koncertu z roku 1878 vynikl bezchybný a suverénní Maxim Vengerov zvláště kadencí v závěru 1. věty. Koncert ovšem není typickou sólistickou exhibicí a má spíš symfonický charakter s mimořádně vysokými technickými nároky na houslistu. Ten je osobnost s nesmírně širokým záběrem, i když vystupováním trochu připomínal primáše.

Peter Oundjian a Maxim Vengerov (vpravo)
Dvořákova symfonie byla zahrána s velkým nasazením, i když já slyším louky u Nelahozevsi trochu jinak. Poněkud mi skladbě vadí odkládané finále 4. věty. Ovšem krásné. V této souvislosti se říká, že Antonín Dvořák prohlásil o Schubertovi, že "mu nestačí, že mouchu zabije, on ji musí ještě rozmáznout." Asi věděl, o čem mluví.

Obecně byla u obou velkých skladeb akcentována spíš dramatičnost na úkor romantismu. Což je ovšem věc pojetí, které zvolí dirigent a není to žádné minus, jen konstatování. Orchestr hrál v každém případě výborně.


5. koncert
úterý 23. května 2017, 21.30
Rudolfinum - Dvořákova síň

NOKTURNO I. ALEXANDER LONQUICH

program
Franz Schubert: Sonáta a moll D 845
Robert Schumann: Tance Davidovců op. 6

interpreti
Alexander Lonquich - klavír
rezidenční umělec festivalu

Německý rodák Alexander Lonquich studoval hru na klavír u Paula Badury-Skody, Andrzeje Jasinského a Ilonky Deckers-Küszler. Mezinárodní věhlas mu v roce 1977 přineslo vítězství v prestižní Alessandro Casagrande Piano Competition, po němž v pouhých šestnácti letech vystoupil jako sólista s řadou předních evropských orchestrů. Během své kariéry zavítal do nejvýznamnějších koncertních síní nejen Evropy, ale také Severní Ameriky, Asie a Austrálie. V jeho repertoáru dominuje dílo W. A. Mozarta, za jehož interpretaci bývá často vyzdvihován. Pro své nokturno si však vybral skladby romantických autorů, které zahrál s naprostou jistotou.


6. koncert 
čtvrtek 25. května 2017, 20.00
Rudolfinum - Dvořákova síň

ORCHESTRA OF THE AGE OF ENLIGHTENMENT & WILLIAM CHRISTIE

interpreti
Orchestra of the Age of Enlightenment

William Christie - dirigent

program
André Campra: Les Fêtes Vénitiennes, suita
Johann Caspar Ferdinand Fischer: Le Journal du Printemps, suita g moll op. 1/7
Johann Sebastian Bach: Orchestrální suita č. 4 D dur BWV 1069
Jean-Philippe Rameau: Les Indes galantes, suita
Johann Sebastian Bach: Orchestrální suita č. 3 D dur BWV 1068

Samosprávný komorní orchestr s dobovými nástroji, který ovšem spolupracuje s těmi nejlepšími dirigenty a sólisty. Jedním z nich je i William Christie, Američan s francouzským občanstvím, který m.j. založil jiný dobový orchestr - Les Arts Florissants. Vedle barokního repertoáru - baroko je krása, romantismus krása a myšlenka, současná hudba občas myšlenka bez krásy (někdy ani to ne) - dokáže orchestr hrát i Berlioze, Verdiho, Wagnera či Mahlera a je spojen i s operním festivalem v Glyndebourne. Již více než 10 let pořádají v rámci projektu The Night Shift (Noční směna) neformální koncerty klasické hudby, kde je dovoleno pít, povídat, tleskat dle libosti. V Rudolfinu hrál orchestr skvěle, ale až příliš profesorsky, možná proto, že se nepilo. Jestli to je příliš subjektivní názor, lze posoudit z kompletní nahrávky, kterou Český rozhlas umístil na youtube:




7. koncert
pondělí 29. května 2017, 20.00
Rudolfinum, Dvořákova síň

Sacconi quartet & Wihanovo kvarteto


Sacconi Quartet
Ben Hancox - housle
Hannah Dawson - housle
Robin Ashwell - viola
Cara Berridge - violoncello

Wihanovo kvarteto
Leoš Čepický - housle
Jan Schulmeister - housle
Jakub Čepický - viola
Matěj Štěpánek - violoncello

program
Felix Mendelssohn Bartholdy: Smyčcový oktet Es dur op. 20
Dmitrij Šostakovič: Dva kusy pro smyčcový oktet op. 11
George Enescu: Smyčcový oktet C dur op. 7

Anglické Sacconiho kvarteto se právem považuje za žáky českého Wihanova kvarteta, protože to v Anglii působí dlouhodobě a nejen koncertně, ale i pedagogicky. Nádherná komorní hudba napsaná třemi mladíky. Pro mne nejpůsobivější a svým způsobem objevný byl Šostakovič.

Sacconi Quartet

8. koncert
středa 31. května 2017, 20.00
Obecní dům, Smetanova síň

Orchestre de Paris
Thomas Hengelbrock, Kate Lindsey

program
Maurice Ravel: Daphnis et Chloé, suita č. 2
Joseph Canteloube: Písně z Auvergne (výběr)
Modest Petrovič Musorgskij / Maurice Ravel: Obrázky z výstavy

interpreti
Thomas Hengelbrock - dirigent
Kate Lindsey - mezzosoprán

Orchestre de Paris

Tak na tenhle koncert jsem šel kvůli dirigentovi Hengelbrockovi a zpěvačce Kate Lindsay. Tu jsem viděl v přenosech z MET a naposledy ze záznamu loňské Cosi fan tutte v Aix-en-Provence a vždycky mi připadala skvělá, pročež nechápu, že ji v MET zřetelně přeskočila Isabel Leonard. Možná že v sobě nemá dost nátury přirozeně exhibovat.

Kate Lindsey ve Smetanově síni
A potom ty písně z Auvergne, ústřední část skladatelovy rozsáhlé sbírky francouzských lidových písní vydaných v letech 1939-44. Lindsay představila 7 písní z této sbírky procítěně pěvecky a střídmě leč přesvědčivě herecky.


---------------------------
V pořadí druhou nejvýznamnější, byť smutným vrcholem festivalu byla zpráva, že nad ránem 1. června zemřel prezident festivalu Pražské jaro a šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek, když rakovina byla silnější než jeho organismus. Navíc bez velké publicity zemřela o dva dny dříve také další osobnost pohybující se v pražském hudebním světě - Antonín Dvořák III., vnuk skladatele Antonína Dvořáka.
---------------------------

9. koncert 
čtvrtek 1. června 2017, 20.00
Rudolfinum, Dvořákova síň

Camerata Salzburg
Alexander Lonquich

program
Igor Stravinskij: Pulcinella
Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní koncert F dur KV 459
Igor Stravinskij: Danses Concertantes

Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní koncert G dur KV 453


Koncert byl poznamenám smrtí prezidenta Pražského jara Jiřího Bělohlávka. Nad vchodem do Rudolfina visela černá vlajka a ředitel festivalu Jiří Bělor požádal o minutu ticha.

Orchestr hrál přesto s radostí, krásnou neoklasicistní baletní hudbu i Mozartovy koncerty, které prochází k duši jak nůž máslem.

dirigent a klavírista Alexander Lonquich
-----------------------

Čímž pro mne skončil 72. ročník festivalu, který bude díky oněm dvěma vyčnívajícím událostem ještě dlouho vzpomínán.




Žádné komentáře:

Okomentovat