V začátku Putinova prezidentování byla vyhlášena velkorysá koncepce rozvoje země, která se opírala o těžbu ropy a zemního plynu a jejich zpracování v domácích podnicích a produkci elektrické energie v jaderných elektrárnách určené na export, případně budování jaderných elektráren ve vzdálenějších oblastech. Viditelným cílem pak mělo být dostižení Portugalska v roce 2015. Nepodařilo se. V prvním období, zhruba do roku 2008, však rostl HDP tempem kolem 7 % ročně a to díky předcházejícím, někdy drastickým, změnám v postsovětských 90. letech, Putinovým liberálním daňovým reformám a dramatickému růstu cen ropy a zemního plynu. Od té doby však ekonomika roste v průměru řádově pomaleji díky krizi 2008, sankcím vyvolaným agresivní zahraniční a vojenskou politikou a prudkému poklesu cen ropy, která je zdrojem min. 30 % HDP. Protože rozhodování o významnějších záležitostech země je v rukou jedné osoby - prezidenta, spoléhá se na jeho programy rozvoje, které mají přinést kýženou prosperitu. V současné době už asi na čtvrtém nebo pátém programu pracují dvě skupiny ekonomů. Ta první je tzv. Stolypinský klub a její recept spočívá v zaplavení ekonomiky penězi získanými dluhopisy od ruských občanů. Druhý projekt zpracoval bývalý Putinův a Medveděvův dlouholetý ministr financí Kudrin, který se této funkce v roce 2011 vzdal pro nesouhlas s rostoucími náklady na obranu. Svůj program předal koncem května, zveřejněn však byl jen 32stránkový výtah, který sice navrhuje relativně logické kroky, nemluví však o vytvoření podmínek pro jejich realizaci reformami v oblasti politické, sociální a zahraničně politické.
VV Putin, který se v posledních letech soustřeďuje spíše na zahraniční politiku, se v polovině května účastnil velkolepého jednání v Pekingu a při focení se dmul pýchou po pravici čínského prezidenta. Z Evropské unie se na vysoké úrovni předvedli jen český prezident Miloš Zeman a maďarský premiér Viktor Orbán. Všichni se tam na foru Belt and Road nadchli pro čínskou novou Hedvábnou stezku do Evropy jako zdroj jejich prosperity. Je ovšem třeba říci, že Číně jde v prvé řadě o vlastní prosperitu, takže zklamání v zemích podél "cesty" není nepravděpodobné.
Putin samozřejmě nebyl při jednáních NATO, EU a G7 v Bruselu a na Sicílii ve dnech 25. až 27. května, což si vynahradil na Sanktpeterburském mezinárodním ekonomickém fóru ve dnech 1. až 3. června. Tam Rusko předvádí své domnělé i skutečné úspěchy již od 2. poloviny 90. let, od roku 2005 pak jako prezidentský podnik. Zatímco v minulých letech byla ve středu zájmu "reforma", letos byly centrálním bodem digitalizace ekonomiky, bitcoiny, technologie blockchain atd. A to dokonce do té míry, že Putin prohlásil něco v tom smyslu, že to je ta správná cesta, která je důležitější než reformy. Řekl bych, že pokud to myslí vážně, je to cesta do pekel. Ostatně ony ani reformy nejsou řešením, jak ukazuje posledních 17 let Putinovy vlády.
Je zde ovšem ještě druhá možnost. Na domácí ruské půdě se pomalu rozjíždí předvolební prezidentský rituál, poněkud komický, uvážíme-li vysokou popularitu Putina a to, že mocenská vertikála má dost sil na to, aby v případě potřeby volební výsledky zfalšovala. Přesto dělá vše pro to, aby zkomplikovala cestu nezávislému kandidátovi Navalnému, takže proběhl soud, kde byl opakovaně odsouzen za starý "trestný čin", aby v případě, že se pro to Kreml rozhodne, byl důvod ho k volbám nepřipustit. Navalnyj se ovšem chová neohroženě a vypustil 50minutový film poukazující na zkorumpovanost ministerského předsedy a bývalého prezidenta Medveděva a především zorganizoval protestní akce po celém Rusku s velkou účastí mladých lidí. Uvážíme-li, že ruská ekonomika již řadu let stagnuje a v posledních dvou letech klesá i životní úroveň obyvatel, že vojensko-vlastenecká témata již nejsou tak samonosná jako po anexi Krymu, a že reformy, byť navrhované prokremelskými liberály, nejsou u samotného Putina příliš populární, není divu, že Kreml hledal něco nového, převratného, čím by národ ohromil. A našel. S velikou slávou oznámil, že digitalizace ekonomiky je to, co katapultuje Rusko vpřed. Jak prosté.
Je jedno, že se neinvestuje a technologie zaostávají, je jedno, že ruská zahraniční politika je překážkou vstupu zahraničního kapitálu a moderních technologií, je jedno, že odečteme-li podíl ropy a plynu, je stav ekonomiky na úrovni průměrné rozvojové země. je jedno, že odvrácením od západu se z Ruska může stát jen přívěsek 10x větší Číny a digítalizace sotva může přinést dramatický skok. To vše mi připadá jako píšťalka zhrzeného krysaře, která vábí lidi do propasti.
Žádné komentáře:
Okomentovat