Národní divadlo moravskoslezské jde důsledně za svým cílem předvést v roce 2024 celé operní dílo Bedřicha Smetany. A tak po loňských Braniborech v Čechách nastudovalo v pořadí poslední Smetanovu operu Tajemství. Podle odborníků je to zřejmě nejdokonalejší libreto Elišky Krásnohorské a současně stavebně nejdokonalejší Smetanova opera s řadou propracovaných ansámblů, založená na variační práci s pouhými dvěma základními motivy. Premiéra proběhla v září 1878 a opera byla přijata velmi vřele, i když to mohlo být lepší. A co je platné, že z hlediska muzikologického je Tajemství možná nejkvalitnější, když děj se v první polovině líně vleče. Faktem proto je, že kriteria publika a muzikologů se nemusí shodovat, což je asi důvodem toho, že je současně operou nejméně hranou.
 |
Tvůrci inscenace: režisér Tomáš Studený, dramaturg Eva Mikulášková
a dirigent Jakub Klecker |
V ouvertuře festivalového provedení Tajemství v Litomyšli, což je povídání v zámecké konírně před představením, si ostravský hudební ředitel a šéfdirigent Klecker posteskl, že není snadné kvalitně obsadit role, protože český operní svět je jeden velký operní ansámbl, takže se lze domlouvat s kýmkoli, ale přednost má stejně divadlo, u kterého je dotyčný zpěvák v angažmá. A protože ostravská opera jich má pouze 6, původní představu se daří naplnit tak z 20 %. A měl pravdu, přičemž situace byla opačná než u Lazebníka sevillského. Tam mi úplně nesedělo režijní pojetí, zatímco obsazení hlavních rolí bylo vynikající. U Tajemství se mi líbila režie i scéna, ale pěvecké provedení bylo z větší části slabší až podprůměrné. Třeba Skřivánek. Což ovšem neznamená, že celek by se mi nelíbil, nebo že bych dokonce odešel. Navíc, když vyjde počasí, má zámecké nádvoří jednu obrovskou výhodu. Zatímco v kamenných divadlech vzduch postupně houstne, ohřívá se a uspává, tady se s postupující nocí příjemně ochlazuje, obsah kyslíku neklesá a pozornost publika stoupá.
 |
| Sbor a sólisté poté, co pravda a láska zvítězila |
Ono je ale jistě záslužné, že na sebe divadlo vzalo tak veliký a trochu nevděčný úkol nastudovat kompletního Smetanu. Jeho dílo je hodnota prověřená a plné evropské sály při Mé vlasti, kterou nastudoval Daniel Barenboim, to jen potvrzují. A těžko může být sebevědomý Evropan někdo, kdo není sebevědomý Čech nebo Němec. A mít vedle sebe příklad jiného Čecha, který se v konkurenci jiných dokázal prosadit, to není žádná berlička.
Navíc síla společenství není v tom, že všichni budou nosit stejné košile a poslouchat jednu melodii, nýbrž v různosti. Ať už se to týká organizace s 500 mil. obyvatel jako je Evropská unie nebo, jak mi to připomnělo včerejší otevření rekonstruované Werichovy vily, dvojice bavící masu lidí a současně ovlivňující jejich světonázor. A ta kapka české různosti má evidentně svou váhu.
Žádné komentáře:
Okomentovat