Zahajovací koncert se vyvedl
Když koncert v pátek 9. září v 8 hodin večer začal, byli na podiu Česká filharmonie s novým koncertním mistrem Čechem Josefem Špačkem (25), který v létě ukončil svá sedmiletá studia v USA, v Evropě 
žijící americký dirigent James Gaffigan (32), od letošního léta šéfdirigent v Luzernu a hlavní hostující dirigent orchestru holandského rozhlasu a jako třetí aktér německo-japonská klavíristka Alice Sara Ott (23). Společně zahráli Čajkovského 1. klavírní koncert b moll.
žijící americký dirigent James Gaffigan (32), od letošního léta šéfdirigent v Luzernu a hlavní hostující dirigent orchestru holandského rozhlasu a jako třetí aktér německo-japonská klavíristka Alice Sara Ott (23). Společně zahráli Čajkovského 1. klavírní koncert b moll.
Prvotřídní hit, na jehož začátku zní veleznámá melodie, kterou Čajkovský pochytil od jakéhosi žebravého slepého muzikanta, a který kolega z konzervatoře Nikolaj Rubinstein, na nějž 34letý Čajkovský myslel jako na prvního interpreta, roztrhal počátkem roku 1875 na kusy jako nepůvodní a nehratelný, pokud nebude zcela přepracován. Čajkovského to dost vzalo, Nikolaj R. měl totiž staršího bratra Antona, který provozoval v Petrohradu první ruskou konzervatoř, kde Čajkovský studoval. Po absolutoriu jej Nikolaj, který provozoval konzervatoř v Moskvě, najal jako jejího učitele, a Čajkovský jistou dobu dokonce žil v jeho domě. Takže ten šok ze strohého odmítnutí byl bezpochyby značný. Leč skladatel se nevzdal a na podzim téhož roku proběhla premiéra v Bostonu, když za klavír zasedl Hans von Bulow. Nakonec změnil názor i Rubinstein a stal se z něj vášnivý propagátor této skladby, která dnes nesmí chybět v repertoáru žádného klavíristy.
Alice Sara Ott je křehká víc dívka než žena, která od dětství sklidila už řadu vavřínů a hrála s řadou velkých orchestrů. Čajkovského koncert hraje od 17 let a je na jednom ze 4 CD, která jí dosud vyšla u Deutsche Grammophone. Člověk žasne, kde se v tomhle stvoření bere energie na hromová fortissima, ale bere. Vystupovala poněkud ležérně, podobně jako jiná hvězda DG, stejně stará houslistka Nicola Benedetti, která tady hrála vloni. Zda hrála Alice Sara bosa jsem však neviděl, nohy jí zakrývala dlouhá rudá róba. Potlesk byl veliký, i jeden Chopin navrch.
Po přestávce pak orchestr pod taktovkou Jamese Gaffigana zahrál Dvořákovu Novosvětskou symfonii. Shodou okolností měla premiéru také v USA, v New Yorku, o 18 let později než předcházející kus, hráli jí New York Philharmonic v Carnegie Hall pod taktovkou Dvořákova rakousko-uherského krajana a pražského známého Antona Seidla (do New Yorku "prchl" z pražské německé opery a zaskakoval tam za něj musel Mahler) s obrovským úspěchem, takže se po každé větě tleskalo a Dvořák se musel stále klanět. A protože Dvořák byl prvním dirigentem České filharmonie a Novosvětská se dávala na jejím prvním koncertě, je tato skladba její ikonou, kterou musí rudolfinští muzikanti zahrát probuzeni ve 2 ráno, i kdyby byli opilí na plech.
A vezmeme-li v úvahu, že Novosvětskou berou jako "svou" skladbu i někteří Američané - ne náhodou je jednou z nejlepších nahrávek vůbec ta Bernsteinova s New York Philharmonic - výsledek nemohl být jiný než obrovský úspěch. Bylo to strhující, což obecenstvo ocenilo okamžitými "standing ovation" a vstoje vydrželo x dirigentových návratů.
A tak zatímco k první skladbě večera bylo ev. možné mít připomínky, tady není co dodat. Snad jen to, že Alice Sara Ott měla prostě smůlu. Kdyby orchestr zahrál po přestávce cokoli jiného, byla by velikou jedničkou večera. Takhle nebyla, vyhrál Antonín Dvořák.
Žádné komentáře:
Okomentovat