Aneb co se také děje v Evropě. Ale možná, že se za ní Bělorusko jen o pár desítek let opozdilo. Nebo ji předběhlo?
Koncem loňského roku, po prezidentských volbách v Bělorusku, dal místní diktátor zavřít své protikandidáty a stovky dalších lidí. Mezi nimi také ženu hlavního z nich - Andreje Sannikova, novinářku Irinu Chalip, matku 3letého syna, kterého se pak stát snažil dát do pěstounské péče. Chalip byla již řadu let na osobní mušce Lukašenka, který její inteligenci prostě nestačil, a nemůže stále skousnout jak ho utřela, když jí před léty na besedě prezidenta s novináři nabízel, že jí ukáže, jaký on je chlap. Ale zpátky, po téměř 4 měsících byla v polovině dubna propouštěna do domácího vězení a posléze odsouzena ke 2 letům odnětí svobody s 2letým odkladem. Její manžel dostal 5 let na tvrdo. Své zážitky popsala na pokračování v ruských nevládních novinách Novaja gazeta. V závěru píše: "...kdyby se mi nedostávalo peněz, půjdu mýt podlahy, zvládnu to, odpovídala má matka, 73letá Ludmila Belzacká, narozená ve Varšavě. Když jí byly 3 roky, jako zázrakem se zachránila z varšavského ghetta. Moje babička Gitel šla pěšky na východ až na hranice se SSSR a nesla mámu na rukách. Tak se máma zachránila před fašisty.
Desítky let poté se přesně stejným způsobem vrhla do záchrany svého 3letého vnuka před novými fašisty. A zachránila ho. A kdyby to bylo potřeba, stejně tak by ho nesla na rukách kam by bylo třeba, daleko od těch lotrů."Myslím, že ten hlavní si moc nepomohl.
*Na obrázku Lukašenko s nemanželským synkem Koljou, kterého označil za svého nástupce v prezidentském úřadu, a proto ho bere na všechna důležitá jednání, včetně návštěvy papeže.
Žádné komentáře:
Okomentovat