Amsterdam 1

Jsou města, která vyrostla skoro jakoby sama. A pak taková, která člověk vyrval vodě. Amsterdam je jedním z nich.

Poutník, který přiletí na obří amsterodamské letiště Schiphol, skončí nejspíš za pouhých 15 minut na jeho hlavním nádraží Amsterodam Centraal z konce 19. století. To stojí na téměř 9000 dřevěných pilotů a dál lze pokračovat tramvají, metrem nebo lodí. Pěší poutník však s nádražím za zády hledí k jihu do vnitrozemí, vlevo před ním se otevírá třída Damrak a hned na začátku je zbytek kanálu s přístavišti vyhlídkových lodí a nástupišti autobusů rozvážejících turisty za krásami Holandska.

Damrak

Na vodní plochu shlíží veliká budova z červených cihel se zajímavou plastickou výzdobou z přelomu 19. a 20. století. Název Beurs van Berlage znamená, že to byla akciová burza, kterou navrhl žák slavného Gotfrieda Sempera pan architekt Berlage, čímž se stal otcem moderní holandské architektury. A jeho jméno nese dokonce i jeden z měsíčních kráterů.

Beurs van Berlage

Dnes je to velké kulturně-společenské centrum, kde se v roce 2002 odehrávala i svatba prince Oranžského, a burza je za náměstíčkem z druhé strany Berlageho budovy.

Na Damrak jsou ovšem i kanceláře oněch společností, které poznání Holandska z dálnic prostřednictvím autobusu a Amsterodamu z palub lodi brázdících kanály zajišťují. A také hotely, kavárny, restaurace, potulní muzikanti, muzeum vodky a dokonce i sexu. A hlavně spousta lidí nejrůznějších barev pleti a míry sešikmení očí, z nichž někteří jsou bezpochyby i Holanďané.

Když se však ještě před tou starou burzou zahne doleva, člověk vstoupí do pitoreskní čtvrti červených luceren. Ne, že by tam nic jiného ke koupi nebylo, od nejrůznějších exotických kulinárních specialit vstoje i sedě, přes marihuanové koláčky v coffeeshopech, až po všelijaké tretky, ale je jich dost. Slečny jsou zřejmě tak krásné, že se nesmí fotografovat, ledaže by chtěl člověk pohovořit s potetovanými bouchači různých barev pleti. Ty hájeníhodné krásky však měly v době, kdy jsem tam byl, nejspíš polední přestávku. A ženy co vstupovaly do oněch poněkud tajemných dveří, vypadaly jako uklízečky nebo hospodyně, co se zrovna vracejí z trhu. Na své si ovšem přijdou i pánové, kteří druhé pohlaví nemusí. Mohou se nechat v hospůdce obsluhovat jinými pány skotačícími jak motýlci.

Amsterodamská radnice sice postupně domy v této části města vykupuje, ale protože jde přece jen o významnou turistickou atrakci a tím i nezanedbatelný zdroj příjmů, může se stát, že se nakonec ze samé prudérnosti sama stane organízátorem prodejné lásky.

Za dvěma rohy doprava a doleva se vyloupne náměstíčko s plastikou ženy představující památník všem sexuálním pracovnicím světa, a za jejími zády je gotický kostel ze 14. století - Oude Kerk - uvnitř na kalvinistický způsob téměř holý, zasvěcený sv. Mikoláši, patronovi námořníků, ale i pekařů a Amsterodamu. V roce 1642 zde byla mimo jiné pohřbena 29letá Saskia, žena nejslavnějšího holandského malíře, a možná Holanďana vůbec, RembrandtaHarmenszoon van Rijna (1606-1669). Zchudlý manžel sice hrob později prodal, ale kostel se Saskií pyšní dodnes.

Ani další plastika, tentokrát přímo v dlažbě ulice, nedá zapomenut, kde jsme.

Na břehu kanálu před kostelem je půvabný pánský záchodek jako vystřižený z francouzských Zvonokos, s ještě hezčím orientačním znakem. To celé je přímo symbolem města. Málo místa a hodně tolerance. Kde jinde by mohl být kostel mezi bordely, burzou a záchodky. Ovšem kde jinde by měl být?

Kdo se dokáže vrátit na Damrak a pokračuje dál, přijde po chvílince na Dam, centrální náměstí, na němž vpravo stojí honosná budova ze 17. století, dříve radnice, dnes královský palác. Město sice palác královně darovalo, ale když se ukázalo, že netouží po tom balit a stěhovat se, a bude tudíž dál bydlet v Haagu, musela pěkně zaplatit.

Královský palác

A ještě víc vpravo je nový kostel - Nieuwe Kerk, tentokrát ze století 15.. kde jsou do úřadu uváděni králové (i královny), shora zmíněný princ tam měl církevní svatbu, a navíc se tam pořádají výstavy.

Nieuwe Kerk

Vlevo na náměstí je pak památník obětem války a vpředu stojí fronta do muzea madame Tussaud.

Část památníku a museum mme Tussaud v pozadí

My ale projdeme kolem a vstoupíme do obchodní a fastfoodové ulice Kalverstraat,

která, když na ni ráno nastoupí metaři, je poseta papíry, kelímky a plastovými lahvemi. Po chvilce je vpravo průchod do amsterodamského historického muzea. Je umístěno v bývalém klášteře, přeměněném koncem 16. století na sirotčinec.

*

Hle, jeden z výnosů náboženských sporů. Katolické instituce byly přeměňovány na instituce "obecně prospěšné", jako sirotčince a starobince. Muzeum je rozsáhlé, má několik vchodů, 3 patra a chce to čas. A hlavně, na rozdíl od van Goghova nebo Rijksmusea, zavírá už v 17 hodin. vchod do historického muzea z Kalverstraat

Model lodi Východoindické společnosti "The half moon",

s níž kapitán Henri Hudson v roce 1609 doplul do ústí řeky Hudson

My ovšem jdeme dál, a po asi 400 m se vpravo objeví zeleň, možná tam bude hrát i velký orchestrion s neodbytnými výběrčími, a za ní náměstí Spui, kde se konají knižní trhy, a od bohémských bukinistů lze koupit snad všechno, pokud netrváte na tom, že to bude v češtině.

Knižní trh na Spui

Zatímco ony trhy jsou jen občas, ve frontě domů na pravé straně náměstí je už staletí nenápadný vchod do jiného světa, zeleného prostoru ticha zvaného Begijnhof.

Begijnhof

To je místo, kde žily bekyně, ženy oddané bohu, ale ne tak svázané jako v klášteře, takže si mohly venku shánět i ženicha, pokud chtěly a uměly. Ale hlavně to bylo jediné místo v Amsterodamu, kde po vzniku Republiky koncem 16. století nebyli v důsledně kalvinistické zemi pronásledováni katolíci. Ovšem díky onomu protestantskému základu státu zde mohl Komenský strávit posledních 14 let života (když o všechno přišel při požáru Lešna) i se svou o 30 let mladší třetí ženou, a proto v roce 1620 odpluli angličtí "Otcové poutníci" do Ameriky z Holandska.