Tenor Joseph Calleja je samozřejmě známý. Mimo jiné tím, jak vzal přede 2 lety roli Hoffmanna v Metropolitní opeře místo Rolanda Villazona, aniž by jí kdy před tím zpíval. To je v MET velmi neobvyklé a svědčí to i o důvěře operního domu ve zpěváka. Je ovšem pravda, že již v roce 2006 tam zpíval vévodu v Rigolettovi a později i Nemorina v Nápoji lásky. A že jako 21letý vyhrál Domingovu Operalii. Prahu zná a do Twitteru napsal: "Just landed in Prague! Nice to revisit this city. Wondering if my old friends here will come to my concert!", resp.: "Prague is magical.....but not a good city to be alone in. Too romantic!!! :)"
Tentokrát přijel pouze s klavíristou Martinem Katzem a ve středu 14. září navodil v Rudolfinu od samého začátku kontakt několika slovy pronesenými přátelsky k publiku. Mimochodem, nevím proč, ale měl jsem pocit, že je to malý pořízek, on je to však chlap jak hora. Od prvního kusu sál vřel. A atmosféra byla taková, že sám zpěvák byl chvílemi dojat. Fanklub asi 8 německých šedesátnic přede mnou plakal, kroutil nevěřícně hlavou, křičel bravo, dupal a neustálým fotografováním systematicky ignoroval prosby pořadatele. Ale nebyly to jen tyto příznivkyně, kdo projevoval nadšení. Svým zpěvem a vystupováním vytvořil Calleja takovou atmosféru, že mu nezbylo, než program 10 arií a písní doplnit 6!!! přídavky. Byl to velmi nadstandardní recitál, a řekl bych, že i pro něj (Twitter: Was a wonderful evening in prague yesterday! Thanks to martin katz for sterling support and the audience that demanded 6 encores!!). A to přání z Twitteru se mu zřejmě splnilo, jednu arii 1. části večera evidentně zpíval pro někoho na pravém balkoně.* Německé fanynky to nesly těžce, usmířil si je, až když jedné dal najevo, že o ní ví. Omdlévala blahem. Kdo to nestihl, má možnost ho vidět ve Vídni, Mnichově nebo v Paříži s Domingem. Komu je to málo, může si zaletět do New Yorku, v lednu zpívá v MET Fausta.
A ještě poznámka. Kdo viděl Placida Dominga třeba před necelými 4 týdny v Českém Krumlově, měl možnost srovnávat. Oba byli skvělí, rozdíl tu ovšem je. A nejde ani tak o to, že na velké otevřené scéně a s orchestrem lze sotva vytvořit "komorní" atmosféru jako s klavíristou v Rudolfinu. Ale zatímco u Dominga je na misce vah jeho záviděníhodná minulost, u Calleji je to bezpochyby hvězdná budoucnost. Takže jestliže z toho koncertu 70letého Dominga zůstává trocha nostalgie, Callejův (33) vyvolává především optimismus.
* Vladimíru Říhovi z Práva řekl: "Měl jsem i českou přítelkyni, do Prahy jsem jezdíval velice často." Takže vše je jasno.
Žádné komentáře:
Okomentovat