Pátek 23. září byl na programu Dvořákova podzimu koncert České filharmonie, která v první části hrála Beethovenův jediný houslový koncert a po přestávce Mahlerovu 1. symfonii. Mezi dobou jejich vzniku leží cca 80 let 19. století a zatímco první skladba je oslavou formy, druhá ji bourá. Jedno však mají společné - při premiéře se nesetkaly s velkým úspěchem. Houslový koncert začal být hrán až ve 40. letech, symfonie byla mezi budapeštskou premiérou (1889) a pražskou (1898) hrána pouze 3x Podstatné ovšem je, že dnes patří k základnímu repertoáru. A protože Petr Altrichter je znám svou až nechutí k dlouhým děkovačkám, zahráli rychle orchestrální přídavek a pak za ruku odtáhl prvního houslistu Špačka, zamával publiku a orchestr rozpustil.
Dirigent Petr Altrichter spolehlivě a se sobě vlastním nasazením vedl orchestr, který ho zjevně respektuje a je jím oblíben, za ty dřepy, skoky a výpady by snad měl dostávat kalorné, renomovaná houslistka Midori se však místy jakoby ztrácela. Nic proti její hře, byla jistě skvělá, ale pro mne nějak nezapadla. Naopak Mahlerova skladba ukázala, že ČF umí, a že zřejmě končí roky, jak kdosi trefně řekl, její tendence k sebedestrukci.
Žádné komentáře:
Okomentovat