Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

středa 21. září 2011

Proč já jsem tam jen chodil?

Vím to, že Rus Nikolaj Lugansky (39) patří mezi ty klavíristy, které nemusím, ač nepopírám, že jsou vynikající. Když bych měl vybírat mezi ruskými klavíristy jeho generace, dal bych přednost Borisu Berezovskému. Ale stalo se a v pátek 16. září jsem šel znovu. Lugansky je klidný, uhlazený introvert s dokonalou technikou, jehož hlavními výrazovými prvky jsou - kromě hraní - lehký úsměv a hluboká poklona. Z 10 skladeb mne nejméně 4 zřetelně oslovily. Chopinova Balada č. 4, Lisztovy Vodotrysky vily d´Este a obě transcendentální etudy - č. 10 a 12. Lugansky není jediný klavírista, který programové odmítá jakoukoli vnějškovost a projev emocí a tvrdí, že slouží jen hudbě. Jenže muzika bez emocí, to je jako neosolené polévka. Pak je lepší si jí pustit v klidu doma a neztrácet čas v dopravních prostředcích.

Žádné komentáře:

Okomentovat