Vím to, že Rus Nikolaj Lugansky (39) patří mezi ty klavíristy, které nemusím, ač nepopírám, že jsou vynikající. Když bych měl vybírat mezi ruskými klavíristy jeho generace, dal bych přednost Borisu Berezovskému. Ale stalo se a v pátek 16. září jsem šel znovu. Lugansky je klidný, uhlazený introvert s dokonalou technikou, jehož hlavními výrazovými prvky jsou - kromě hraní - lehký úsměv a hluboká poklona. Z 10 skladeb mne nejméně 4 zřetelně oslovily. Chopinova Balada č. 4, Lisztovy Vodotrysky vily d´Este a obě transcendentální etudy - č. 10 a 12. Lugansky není jediný klavírista, který programové odmítá jakoukoli vnějškovost a projev emocí a tvrdí, že slouží jen hudbě. Jenže muzika bez emocí, to je jako neosolené polévka. Pak je lepší si jí pustit v klidu doma a neztrácet čas v dopravních prostředcích.
„Jen dvě věci jsou nekonečné – vesmír a lidská hloupost.
Tím prvním si ovšem nejsem zcela jist.“ (Albert Einstein)
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.
Prohledat tento blog
Nabídka z archivu
Zbavit svět lži je víc než odzbrojení
Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat