Tento týden zemřel dirigent Claudio Abbado.
Tak to je. Jen vesmír je nesmrtelný úplně, ale každý z nás k tomu přispívá svou kapičkou. Abbado patří k těm smrtelníkům, kteří měli tolik síly a umu, že zanechali svou stopu v mysli spousty lidí. A měl k tomu dost příležitostí.
Byl perfekcionista: "Nic není dokonalé a vždycky se dá najít něco nového", nesnášel násilné metody: "všechen ten křik byl pro orchestr hrozný" (o zkouškách Arturo Toscaniniho) a byl chtivý poznání (jako studenti se se Zubinem Mehtou přihlásili do sboru vídeňského Musikverein, jen proto, aby mohli sledovat slavné dirigenty). A byl tvrdohlavý - když Helene Grimaud před 2 lety neakceptovala jeho požadavky na verzi kadence, zrušil nahrávání Mozartova klavírního koncertu a několik vystoupení s ní.
A byl slavný, protože byl hudebním ředitelem La Scaly (1968-1986), hlavním dirigentem London Symphony Orchestra (1979-1988), hudebním ředitelem Vídeňské státní opery (1986-1991) a šéfdirigentem Berlínských filharmoniků (1989-2002). A stál u zrodu Gustav Mahler Jugendorchester (1986), který se transformoval v Mahler Chamber Orchestra (1997) a o několik let později Lucerne Festival Orchestra, který dirigoval i při svém posledním vystoupení 26. srpna 2013, kdy v Lucernu hráli Brucknerovu 9. symfonii. To všechno mu vyneslo řadu křížů, rytířů a čestných doktorátů a nakonec i senátorství Italské republiky.
A měl i široké srdce, takže se stal otcem 4 dětí tří matek, a ta poslední, o 26 let mladší ruská houslistka, vítězka Čajkovského soutěže 1982 a poněkud dobrodružná emigrantka o rok později (dnes má ovšem děti 3 od 3 mužů) v den jeho smrti na twitteru jen suše poznamenala: "And life is continuing... airports, hotels, concert halls, airports..."
Na počest dirigentovu zahraje v pondělí 27. ledna v 6 hodin večer orchestr Filarmonica della Scala, který Abbado rovněž přivedl k životu, pod taktovkou Daniela Barenboima smuteční pochod z Beethovenovy Eroicy před prázdným jevištěm a s dveřmi dokořán otevřenými na Piazza della Scala.
Žádné komentáře:
Okomentovat