Na Vídeňce jako doma

Když se člověk do některého města vrací častěji, určitě si najde své oblíbené místo. Pokud bych měl říct, které je to moje ve Vídni, určitě to bude Papagenagasse a v ní nevelký, zato přívětivý hotel Beethoven. Z haly v 1. patře je vidět Papagenator, kdysi hlavní vstup do Theater an der Wien neboli Divadla na Vídeňce. To postavil Emanuel Schikaneder a odehrály se tam mj. premiéry řady Beethovenových skladeb včetně opery Fidelio. Beethoven tam dokonce určitý čas bydlel. A proč Papagenator? Schikaneder do roku 1801 provozoval divadlo Theater auf der Wieden, které bylo tak říkajíc přes ulici, tehdy vlastně přes řeku a na periferii, a tam se odehrála premiéra Mozartovy poslední opery Kouzelná flétna, k níž Schikaneder napsal libreto a roli Papagena v ní osobně hrál.

Ale není to jen divadlo, které přitahuje. Je tam pestré a stále plné tržiště Naschmarkt, o něco dál vpravo stojí slavné Wagnerovy secesní domy z konce 19. století, nedaleko je také byt, kde zemřel Schubert, a na začátku tržiště stojí slavná budova vídeňské Secese. Pár set metrů je vzdálena i Mariahilferstrasse a Museumsquartier s Leopold Museum na jejím začátku, stejně tak i Opera a Albertina. A když jsem tam byl koncem listopadu naposledy, tak jsem nejen navštívil výstavy Kokoschky, Schieleho a Matisse, ale v divadle Na Vídeňce viděl Mozartovu operu Idomeneo a druhý den slyšel Beethovenovy nejslavnější klavírní sonáty. Prostě předčasné Vánoce.

Idomeneo je poslední opera, kterou Mozart složil před tím, než se ve 25 letech zřekl teplého místa u salzburského dvora a vydal se na nejistou kariéru nezávislého umělce ve Vídni. A také poslední, jejíž libreto si vzalo námět z antiky. Objednal si ji bavorský vévoda pro masopustní slavnosti, ale po jejím velkém úspěchu (leden 1781) musel Mozart odjet do Vídně, aby se účastnil oslav korunovace Josefa II. Rozdílný názor na Mozartovo postavení skončil konfliktem mezi ním a jeho zaměstnavatelem, jímž byl salzburský arcibiskup Colloredo, a Mozart se stal muzikantem na volné noze.

Záchranáři v akci? Strašná bouře na moři?

Elettra už všecho prohrála, tak se vyválela v blátě

Potom byl dlouho téměř zapomenut, od 30. let minulého století však patří k standardnímu opernímu repertoáru. V Praze byl naposledy nastudován před 4 let, Iliu zpívala Martina Janková. Před 2 lety byla premiéra v Drážďanech, počátkem loňského roku ve Frankfurtu a na youtube je možno nalézt i nahrávku z Metropolitní opery (1986), s Luciano Pavarottim v pro něj nezvyklé roli Idomenea.

Režisérem poslední vídeňské inscenace byl uznávaný Ital Damiani Michieletto (*1975), který zde vloni inscenoval Tritico. Děj Idomenea přenesl do 20. století a z aktérů učinil sbírku psychopatů, což lze celkem akceptovat, otázkou však je, zda jsou takoví jaksi per se, nebo zda je to důsledek extrémních okolností, na což si divák musí odpovědět sám. Během představení na to však rozhodně nemá čas, protože je tam především kvůli hudbě. Počítám, že je jen otázkou času, kdy nějaký progresivní režisér navrhne hrát operu bez hudby. Ale jinak byla inscenace důsledně promyšlená a efektní. Její nejvýraznější postavou byla Elettra, hysterická mondéna bez zábran, kterou skvěle zpívala a výborně hrála Marlis Petersen. Za ní ovšem nezaostávala ani druhá hvězda, poněkud bezradný Idomeneo Richarda Crofta (barytonista Dwayne Croft je jeho bratr) a také mladší zpěváci byli vynikající.

Záznam představení je k dispozici i na youtube - část 1, část 2, část 3.

Druhý den jsem pak tamtéž vyslechl 3 Beethovenovy klavírní sonáty (Patetická, Mondschein a Appassionata) klavíristy Rudolfa Buchbindera. Je to světově uznávaný rakouský klavírista no. 1, který se narodil roku 1946 v Litoměřicích a teprve v 50. letech se dostal do Rakouska. V loňském roce bylo možné slyšet v Praze jeho vynikající podání Gershwinova klavírního koncertu s Českou filharmonií a dirigentem Manfredem Honeckem. Takže záruka kvality byla evidentní, a ani nevadilo, že šlo o benefiční koncert ke 25. výročí cukrovarnického koncernu AGRANA s proslovy, předáváním dotací a projevy díků.

Spojení s Českem zajišťoval nejen klavírista, ale i samotná firma, jejíž součástí jsou též cukrovary na Moravě. A vlastně i to, že Emanuel Schikaneder byl spřízněn s českým malířem Jakubem Schikanederem. Takže Na Vídeňce jako doma.

Wolfgang Amadeus Mozart: Idomeneo
Libretto by Giambattista Varesco

Production of Theater an der Wien in cooperation with Tokyo Nikikai Opera
Foundation

Dirigent: René Jacobs
Režie: Damiano Michieletto
Scéna: Paolo Fantin
Kostýmy: Carla Teti
Světla: Alessandro Carletti
Videodesign: rocafilm
Sbormistr: Erwin Ortner
Freiburger Barockorchester
Arnold Schoenberg Chor
Premiéra 13.listopadu 2013 Theater an der Wien Vídeň

Idomeneo – Richard Croft
Idamante – Gaëlle Arquez
Ilia – Sophie Karthäuser
Elettra – Marlis Petersen
Arbace – Julien Behr
Gran Sacerdote di Nettuno – Mirko Guadagnini

Shodou okolností obě hvězdy - Marlis Petersen a Rudolf Buchbinder - vystupovaly koncem ledna na koncertech Berlínských filharmoniků s dirigentem Zubinem Mehtou.