Tannhäuser si v Praze moc neužil

Tak konečně se pražské Národní divadlo předvedlo. Po tragikomických operních produkcích typu Don Giovanni v době Roccova kralování se podařilo vyrobit slušné představení. Je to opera Tannhäuser, kterou  napsal Richard Wagner ve svých 32 letech, a v témže roce (1845) měla premiéru v Drážďanech. Jen škoda, že oslava 200. narozenin Richarda Wagnera se nevešla do správného roku. Což rozhodně není výtka směrem k současnému vedení divadla.

Ovšem představení je internacionální. Inscenační tým lotyšský (Rocco ho vyhandloval za vlastní režii v Rize), dirigent a představitel hlavní mužské role v Německu usedlí Angličané, hlavní ženské role Slovenky a 2 další mužské role Rus a Ital. A i ten barák, kde se hraje, je původně německá opera. Ona je vůbec otázka, co to vlastně Národní divadlo znamená. Spíš by sedělo označení Státní, jako že ho financuje stát. Ale co potom s Národním třeba v Brně, které financuje město?

Ale k samotné inscenaci. Její hudební složka rozhodně působila přesvědčivě a zřetelně vynikla prokomponovanost a v provedení vyváženost zpěvu a orchestru. Naopak režijní a vizuální rovina mi připadaly spíchnuté velmi horkou jehlou. Nejen proto, že kulisy připomínaly šetrnou oblastní scénu, ale hlavně proto, že ono údajně hříšné chování Heinrichovo v 1. jednání mohlo ospravedlnit ty nedozírné následky pouze u jedinců s vysoce nadprůměrnou erotickou fantazií.

1. jednání - orgie Tannhäusera a Venuše

2. jednání - opravdová láska Tannhäusera a Alžběty Duryňské

Leč dirigent, orchestr, sbory i většina sólistů odvedli velmi dobrou práci. Skutečnost, že Tannhäuser Johna Treveleana působil na konci 2. jednání dojmem, že toho má dost, a Venuše ve 3. jednání také nebyla v nejlepším stavu, jsou opravdu detaily.

Jenomže se obávám, že to je za dané situace maximum, jehož je divadlo schopno. Zdroje jsou v porovnání s velkými scénami v našem okolí nízké a navíc nejisté, což nedovoluje angažovat špičkové interprety. K tomu přispívá i repertoárový charakter divadla. Sotva si lze představit, že třeba Jonas Kaufmann si přijede 1x za měsíc zazpívat do Prahy, a kdy to bude, se dozví maximálně rok předem. Leč stěžovat si nemám v úmyslu. Víte, že Česká republika je na 5. místě na světě, co do počtu operních představení/obyvatele, a Praha dokonce první? To je ta rakouskouherská tradice. Vídeň je dodnes město, kde se dává nejvíc operních představení na světě.

Richard Wagner: Tannhäuser
Národní divadlo/Státní opera, 2. premiéra, 14. ledna 2014

Autor libreta: Richard Wagner
Dirigent: Hilary Griffiths
Režie: Andrejs Žagars
Scéna: Reinis Suhanovs
Kostýmy: Kristine Pasternaka
Světelný design: Kevin Wyn Jones
Sbormistr: Pavel Vaněk, Adolf Melichar
Dramaturgie: Beno Blachut

Hermann: Oleg Korotkov
Tannhäuser: John Treleaven
Wolfram z Eschenbachu: Miguelangelo Cavalcanti
Alžběta: Adriana Kohútková
Venuše: Veronika Hajnová