Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pátek 8. března 2013

Místo, kde psal Beethoven své hity

Proti vídeňské univerzitě jsou zbytky hradeb chránících kdysi město před Turky a na Molker Bastei stojí Pasqualatiho dům, v jehož 4. patře bydlel od podzimu roku 1804 víc než 10 let Ludwig van Beethoven. Dnes je tam jeden ze 3 Beethovenových vídeňských bytů - muzeí spravovaných Muzeem města Vídně a dům vypadá takto:


Před rokem 1860 na něj byl úplně jiný pohled, je to ten žlutý dům vpravo. A brána nedaleko je Skotská neboli Schottentor. Před ní bývala zelená příroda.


V tomto bytě napsal Beethoven m.j. operu Fidelio a také symfonie: čtvrtou, pátou a sedmou. Pátá symfonie je z nic pravděpodobně nejznámější a její premiéra se uskutečnila 22. prosince 1808 v rámci poněkud skandálního 4hodinového Beethovenova koncertu v Theater an der Wien, kdy nahluchlý Beethoven křičel na muzikanty, ti odmítali hrát a on vyhrožoval, že opustí Vídeň.

Divadlo na Vídeňce - Papagenator,
kterou se na počátku 19. století vstupovalo do divadla
5. symfonie začíná takhle:
A ty 4 tóny: ta ta ta tá, nebo také tečka - tečka - tečka - čárka, znamenají v Morseově abecedě V jako vítězství a za 2. světové války byly znělkou BBC. Beethovenův tajemník a životopisec Schindler tvrdil, že skladatel sám mu řekl, že "tak osud klepe na dveře". Je sice dost pochybné, že tomu tak bylo, leč odsud pochází název Osudová symfonie. Nahrávka 1. věty Allegro con brio také letí vesmírem v sondě Voyager jako ukázka výdobytků lidstva. Vnímají však jiné civilizace zvuky o frekvenci 16 až 20000 Hz jako pozemšťané?

Ovšem pro mne nejkrásnější částí skladby je 4. věta - Allegro. Nemám rád meditování o myšlenkách v hudbě, ta má svůj vlastní jazyk a na každého působí jinak. Ale když tuhle hudbu člověk poslouchá, bezděčně se napřimuje a rostou mu křídla, někomu běhá mráz po zádech, někomu jen tiše stékají slzy, ale spí málokdo. Tady je několik ukázek:

Legenda, Herbert von Karajan s Berlínskými filharmoniky v roce 1966:


A další legenda - Leonard Bernstein s Vídeňskými filharmoniky v roce 1977:



A nakonec legenda živá - 29letý Gustavo Dudamel diriguje v roce 2010 Orquesta Sinfonica CAF de Jovenes Latinoamericanos, složený ze 258 hudebníků ve věku 16 - 24 let.


A ještě celá 5. symfonie, jak ji mág Daniel Barenboim a jeho East-Western Divan Orchestra hráli při BBC Proms 2012


Proč to všechno vlastně říkám? Ony 2 vídeňské objekty jsem navštívil nedávno, a tak jsem nemohl nenavštívit ve čtvrtek 7. března koncert FOK s dirigentem Petrem Vronským, který 5. symfonii hrál ve Smetanově síni. Jen abych se utvrdil v tom, že živá hudba se záznamem nahradit nedá. Zvlášť, když vzadu nad orchestrem ční perkusista Sváťa Čech jr., z jehož výrazu tváře i hluchý pochopí, jaká je to krása.

PS: Tohle je sice Dudamel z jiného soudku, ale stojí za to.

Žádné komentáře:

Okomentovat