Vznášející se Chagall

Jel jsem kdysi autobusem po dálnici z běloruského Minsku do Evropy. Po krajině se válela ranní mlha, ze které se náhle vynořil koník. A po chvíli babka na bedýnce, která prodávala bůh ví co. A nakonec jak bárky vyplouvaly pouťové vozy. Bílé labutě, barevní draci. Chagall, říkám si. Kde jinde by se měl narodit Mark Chagall (1887-1985) než v této zemi.

A teď jsem přijel do Paříže a plánovaný Chagall v Opera Garnier přerostl ve výstavu v Museé du Luxembourg, dole v Lucemburských zahradách, kde je od února do července instalováno 80 chronologicky uspořádaných maleb a kreseb v expozici nazvané "Chagall mezi válkou a mírem". Ty optimisticky laděné jsou na konci.

Válka (1943)

Tanec (1951)

Téma války a židovské perzekuce se ho osobně dotýkalo, zažil protižidovské pogromy, počátkem 30. let se vrátil s mimořádně silnými dojmy z Palestiny, kam odjel pro inspiraci k ilustracím bible, a vinu za smrt své první ženy v roce 1943 připisoval válce.

Chagall však byl solitér, který vstřebal nejen kulturu židovského štetlu v běloruském Vitebsku, ale i metropole carského Ruska. Bolševické Rusko zažil v provinciálním Vitebsku, kde dělal komisaře pro kulturu a vybudoval uměleckou školu, i v Moskvě, kde byl scénáristou židovského divadla. Ale především evropskou kulturu a moderní umělecké směry ve Francii i kulturu Spojených států, aby nakonec zakotvil v jižní Francii.

Byl to muž, který si do Francie přivedl židovskou ženu z běloruské vesnice, po její smrti žil 7 let s o 28 let mladší anglickou intelektuálkou a pak zbytek života s ukrajinskou židovkou a londýnskou modistkou, se kterou se po 6 letech rozvedl, aby se vzápětí vzali za pro ni příznivějších podmínek.

Ale Chagall byl především univerzální a nenapodobitelný výtvarník, který svou pestrou a bohatou životní zkušenost vtělil do 105 ilustrací Starého zákona ("Bibli jsem neviděl, já ji snil"), na kterých pracoval 25 let

Abraham a 3 andělé (1954-67)

 a monumentálních nástěnných obrazů a barevných oken. A nebylo jich málo:

• nástěnné obrazy židovského komorního divadla v Moskvě (1921)
• okna Abbell synagogy v Hadassah Medical Center v Jeruzalémě (1962)
• strop hlediště Pařížské opery (1963)
• okna kostela Všech svatých, Tudeley, UK (1963-78)
• okna katedrály v Métách (1964)
• okno v budově OSN v New Yorku (1964)
• okna kostela v Pocantico Hills, Ny, USA (1964 a později)
• nástěnné malby v Metropolitní opeře v New Yorku (1966)
• okna katedrály Fraumunster v Curychu (1967)
• okna katedrály v Remeši (1974)
• 21 m dlouhá nástěnná mozaika "4 roční období" v Chicagu (1974)
• "Americká okna" v Art Institute of Chicago (1977)
• okna katedrály v Mohuči (1978)

Americké okno - část (1987)

O Spojených státech řekl: "Žil jsem tady v Americe během nelidské války, ve které se ztrácelo samotné lidství... Viděl jsem rytmus života. Viděl jsem Ameriku bojující spolu se spojenci... bohatství, které rozdávala, aby pomohla lidem, kteří museli trpět následkem války... Mám rád Ameriku a Američany... lidé jsou tam přátelští. Je to mladá země s přednostmi a nedostatky mládí. Milovat lidi jako oni přináší radost... Především mne ohromuje velikost této země a svoboda, kterou jí to dává."

okno z Abbell Synagogue (1962)

A při otevření Abbell synagogy řekl: "Toto je můj skromný dar židovskému lidu, který vždy snil o biblické lásce, přátelství a míru mezi všemi lidmi. Je to můj dar národu, který zde žil před tisíci let mezi jinými semitskými národy." 6. února 1962