Proč jsme 400 let "trpěli"?

Někdy v červenci loňského roku jsem tady psal o renesanci, jak se ze všech stran valí výstavy jejích italských mistrů a přišel podzim a proběhly 2 výstavy ve dvou středoevropských zemích, které ten jižní proud obrátili k severu.

Ta první výstava se odehrála, v kutnohorském GASKu, a druhá ve vídeňské Albertině. Pro běžného českého návštěvníka jsou to výstavy obrazoborecké. Čechy, jak se to vtlouká do dětských hlaviček snad už od mateřské školy, měly být hrdou zemí husitů, jejichž pravda vítězí i proti všem. Jakýsi vedlejší produkt výstavy je však poznání, že Čechy konce 15. století byly zbídačenou zemí zdevastovanou husitským pleněním, s upadlou těžbou stříbra v Kutné Hoře a prázdnými cestami, neboť obchodní karavany na trase západ-východ se Čechám vyhýbaly horem přes dnešní Polsko, či dolem přes Rakousko. Ladislavu Jagellonskému (1456-1516), který nastoupil na český trůn roku 1471, zůstaly dluhy a 4 královské hrady, zatímco o 50 let dříve jich bylo 67. Když se po 19 letech stal i králem uherským, přesídlil natrvalo do Budína.

Nicméně i přesto, výstava se týká především umění, vznikala řada nádherných artefaktů, z nichž některé zdobí výstavu, jejíž středoevropský rozměr zdůrazňuje fakt, že z Kutné Hory se přesune do Varšavy a poté do Postupimi. Byla zde jak díla významných renesančních umělců Durera a Cranachů staršího a mladšího, ale i ve středověkém pojetí umění anonymních autorů.

Druhá výstava byla otevřena ve vídeňské Albertině a její centrální osobou je Vladislavův vrstevník Maxmilian I. (1459-1519). Evidentně sebestředný fantasta, obklopující se nádherou a posedlý touhou zanechat po sobě nesmazatelnou stopu v dějinách lidstva.

A. Durer: Maxmilian I.

K tomu mu mělo napomoci i umění a proto vznikly Durerova Triumfální brána (192 dřevořezeb znázorňujících jeho významné činy, složené 3,7 x 3 m) a nedokončený Triumfální průvod, který i tak představoval 139 dřevěných desek a iluminované grafiky z nich (celkem 54 m) vydal roku 1526 jeho vnuk Ferdinand. Posmrtně byla Durerem dokončena také další serie 8 dřevořezů Triumfální kočár (2,4 x 0,5 m).

Tito dva pánové - Vladislav a Maxmilián - nejenže mezi sebou po smrti Matyáše Korvína (1490) bojovali o uherskou korunu, ale především roku 1506 a pak znovu 1515 uzavřeli pro Čechy významnou smlouvu. Podle ní se syn a dcera Vladislava měli oženit s vnukem a vnučkou Ferdinanda a vzájemně po sobě přebírat trůny. A skutečně se tak stalo, Ludvík Jagellonský se roku 1522 stal manželem Marie Habsburské a Anna Jagellonská byla vdána roku 1521 za Ferdinanda I. Habsburského. A když se 20letý Ludvík roku 1526 utopil kdesi u Moháče po prohrané bitvě s Turky, stal se českým králem 23letý Ferdinand, a dál už to známe, "400 let jsme trpěli", i když si ho nakonec jako krále české stavy zvolily samy.

Ale pro českou pýchu jsou tady ještě 2 ťafky. Zatímco v Kutné Hoře byla deska vztahující se ke svatební dohodě mezi Vladislavem a Ferdinandem prezentována div ne jako středobod Triumfální brány, ve skutečnosti je to jen jedna, poměrně obtížně dohledatelná deska ze 192. A navíc, pokud je řeč o korunách, Vladislav je důsledně, snad s jednou výjimkou, zmiňován pouze jako král uherský. Takže možná bychom se měli spíš starat o to, aby se o nás mluvilo dobře v budoucnosti, než se stále zhlížet v nejisté minulosti.