Jednou z velkých akcí tohoto druhu byla i výstava, která v létě proběhla v Moskvě a poté se přesunula do Berlína. Jmenovala se "Russen und Deutsche - 1000 Jahre Kunst, Geschichte und Kultur" a byla k vidění od 6. října 2012 do 13. ledna 2013 ve 2. patře Neues Museum. Hlavním sponzorem výstavy byla německá energetická společnost E.ON, která je největším evropským obchodním partnerem páteře ruské ekonomiky - Gazpromu. Shodou okolností krátce před vernisáží v Moskvě uzavřely tyto 2 společnosti novou dlouhodobou obchodní smlouvu. Na projektu se podílelo ministerstvo kultury RF, Pruský fond kulturního vlastnictví a Státní historické muzeum v Moskvě.
Na výstavě bylo asi 600 exponátů dokumentujících rusko-německé vztahy a německé stopy v Rusku, jakož i ruské v Německu. Značná pozornost byla věnována především Novgorodskému knížectví, kde byla již ve 12. století část města Novgorod osídlena asi 200 německých obchodníků a jejich pracovníků. Ti zajišťovali dovoz především kožešin a medu z oblasti dnešního Ruska. Vládci města nezávisle na Kyjevě přijali křesťanství.
 |
| dřevoryt z Nikolaikirche ve Stralsundu (cca 1360) s námětem z Novgorodu |
Pozitivně jsou hodnoceny rusko-německé vztahy v 18. století (souběžná výstava o Friedrich II. v Postupimi je však příliš pozitivně neviděla), kdy do carské dynastie prostřednictvím sňatků vstupovali členové německých rodů, což pokračovalo i v 19. století. Ze 20. století byly zdůrazněny počiny kulturní avantgardy, zbytek byl prezentován otevřeně, ale opatrně.
Výstava mne však utvrdila v názoru, že čím dál od Moskvy, tím lépe. Nejlépe na západ. Je to 1000 let, co Rusové dodávají západu suroviny výměnou za kvalitní zboží a know-how. Objeví-li se však potíže, vládcové lidu sdělí, že nejlepší je být vlastencem a pozvané cizince začnou obírat o majetek a vyhánět. Tak to bylo za Ivana, za Stalina, i za Putina. Výstava sahá až do dneška, takže dokumentuje i to, že po skončení války studené odešlo z Ruska do Německa 2 miliony občanů, kteří mohli prokázat německé předky, a 100 000 ruských židů.
O patro níž než byla tahle výstava, je umístěna busta zasmušilého Heinricha Schliemanna. No, aby nesmutnil, když Trojský poklad, který vykopal, trochu ukradl Turkům a posléze daroval Německu, je i přes "nové" vztahy už 2/3 století skryt hluboko v ruských depozitářích a Duma si odhlasovala, že je to jejich rodinné stříbro. Proto se také neobjevily v Berlíně některé exponáty, které byly vystaveny v létě v Moskvě. Prostě ten Petrohradský dialog občanských společností má své limity, ostatně o jaké občanské společnosti v Rusku asi tak může jít? Protože však ve vztazích obou zemí jsou klíčové obchodní zájmy, dialog se vede, a výstavy jsou organizovány.
Žádné komentáře:
Okomentovat