Jsou to čtverečky a jiné úhelníky a kolečka rafinovaně poskládané a vybarvené, působí to efektně, vyvolává dojem pohybu a trojrozměrného prostoru, ale že by to bylo umění? Nebo ano, je, asi stejně jako Malevičova Bílá na bílé. Nebo jako je 273 sekund ticha Johna Cage hudba a šachy jsou sport. To všechno je sice dokonalé, ale jsou to slepé uličky vývoje určitých uměleckých směrů myšlenkově dovedených ad absurdum, které něco říkají pouze informovanému konzumentovi, ale krásy a duše - jako v Noční hlídce nebo Osudové - v nich není ani zbla.
Hlavní postavou v "oboru" op art je Viktor Vasarely. V jihomaďarské Peczi roku 1906 narozený Maďar, který vyrůstal v Piešťanech, dospíval v Budapešti a žil ve Francii. Dlouho se živil jako výtvarník a "kreativec" v reklamě, sem tam namaloval obraz, který bylo možné přiřadit k některému směru moderního malířství, ale svou parketu našel až v 50. letech, kdy sepsal Žlutý manifest a svůj tvůrčí postup zapatentoval. A rozjel seriovou výrobu umění. V roce 1963 představil svá díla veřejnosti pod názvem Folklore planetaire.
Vasarely byl fascinován tím, jak lze lidské oko oklamat použitím jednoduchých geometrických forem, principů a obrazců. Vytvářel optické iluze a dodával statickým plátnům dojem pohybu. Jeho práce byly vždy abstraktní a spoléhaly na manipulaci s vizuálními podněty.V roce 1965 pak byl na výstavě v Museum of Modern Art v New Yorku označen za otce op artu.
Díky tomu, že podstatou díla byl projekt a asistenti mohli obrazy vyrábět ve velkých seriích, nic nebránilo tomu, aby již v roce 1970 otevřel své muzeum v provensálském zámku Gordes, jemuž věnoval 500 svých obrazů. Rok po jeho smrti bylo muzeum zrušeno.
A protože si padl do oka s dobou a vládou, bylo mu umožněno vybudovat v Aix-en-Provence víceúčelový objekt pro Vasarelyho nadaci, ve které je umístěno
44 monumentálních exponátů. Zahájení v roce 1976 se účastnili předseda vlády i ministr kultury.
 |
Vasarelyho nadace v Aix-en-Provence; 16 modulů 14 m širokých na ploše 87 x 40 m |
Další exponáty byly umístěny v pařížském Centre Pompidou. V témže roce bylo otevřeno i další Vasarelyho muzeum v jeho rodném městě Pecs, kam umístil 400 svých obrazů.
 |
obraz z klasické serie "Zebry" (30. léta) ze sbírky muzea v Pecsi |
A konečně v roce 1987 vzniklo čtvrté muzeum, tentokrát v Budapešti, dotované rovněž 400 obrazů.
 |
Vasarelyho muzeum - Budapest, Obuda, Zichyho palác - trochu sněžilo |
Vasarely zemřel ve Francii v roce 1997. A po jeho smrti nastal bratrovražedný boj o dědictví. Ale vraťme se ještě zpátky. Vasarely měl 2 syny - malíře Jean-Pierra a lékaře Andre. Jean-Pierrova druhá manželka Michèle Taburno je praktická žena, a snadno se proto stala v roce 1995 ředitelkou Vasarelyho nadace a po tchánově smrti měla v rukou majetek o hodnotě cca 70 mil. $. Už tehdy, ale především po smrti Jean-Pierra v roce 2002 nastal tvrdý boj mezi ní a jejím nevlastním synem Pierrem o správu dědictví. Nekonečné soudní spory doprovázené skandálními obviněními, likvidací muzea v Gorges, zadržením Taburno policií v USA a chátráním objektu nadace v Aix-en-Provence sice nejsou definitivně u konce, ale ředitelem nadace je dnes Vasarelyho vnuk Pierre, objekt je prohlášen za národní kulturní památku a začíná se opravovat. Ale nepředbíhejme událostem. V tomto roce je totiž oblast Marseille-Provence vyhlášena Evropským hlavním městem kultury a to se hodně, rádo a velkoryse slibuje.
A jen tak na okraj. Ke 100. výročí narození Viktora Vasarely uspořádalo Muzeum v Pecsi spolu s Vasarelyho nadací putovní výstava 95 obrazů, která v roce 2007 dorazila do Česka. Ne však do Národní galerie, jak by mohl někdo naivně předpokládat, ale do Muzea moderního umění v Olomouci. Praha tiše mlčela, pan Knížák měl asi jiné starosti. Co kdyby se rozkřiklo, že největším umělcem 2. poloviny 20. století není on sám.
 |
Reklama na městském autobusu lákající na Vasarelyho výstavu v Olomouci |
Žádné komentáře:
Okomentovat