Op art? Sofistikované řemeslo.

Jsou to čtverečky a jiné úhelníky a kolečka rafinovaně poskládané a vybarvené, působí to efektně, vyvolává dojem pohybu a trojrozměrného prostoru, ale že by to bylo umění? Nebo ano, je, asi stejně jako Malevičova Bílá na bílé. Nebo jako je 273 sekund ticha Johna Cage hudba a šachy jsou sport. To všechno je sice dokonalé, ale jsou to slepé uličky vývoje určitých uměleckých směrů myšlenkově dovedených ad absurdum, které něco říkají pouze informovanému konzumentovi, ale krásy a duše - jako v Noční hlídce nebo Osudové - v nich není ani zbla.

Hlavní postavou v "oboru" op art je Viktor Vasarely. V jihomaďarské Peczi roku 1906 narozený Maďar, který vyrůstal v Piešťanech, dospíval v Budapešti a žil ve Francii. Dlouho se živil jako výtvarník a "kreativec" v reklamě, sem tam namaloval obraz, který bylo možné přiřadit k některému směru moderního malířství, ale svou parketu našel až v 50. letech, kdy sepsal Žlutý manifest a svůj tvůrčí postup zapatentoval. A rozjel seriovou výrobu umění. V roce 1963 představil svá díla veřejnosti pod názvem Folklore planetaire.

 Vasarely byl fascinován tím, jak lze lidské oko oklamat použitím jednoduchých geometrických forem, principů a obrazců. Vytvářel optické iluze a dodával statickým plátnům dojem pohybu. Jeho práce byly vždy abstraktní a spoléhaly na manipulaci s vizuálními podněty.V roce 1965 pak byl na výstavě v Museum of Modern Art v New Yorku označen za otce op artu.

Díky tomu, že podstatou díla byl projekt a asistenti mohli obrazy vyrábět ve velkých seriích, nic nebránilo tomu, aby již v roce 1970 otevřel své muzeum v provensálském zámku Gordes, jemuž věnoval 500 svých obrazů. Rok po jeho smrti bylo muzeum zrušeno.

A protože si padl do oka s dobou a vládou, bylo mu umožněno vybudovat v Aix-en-Provence víceúčelový objekt pro Vasarelyho nadaci, ve které je umístěno 44 monumentálních exponátů. Zahájení v roce 1976 se účastnili předseda vlády i ministr kultury.

Vasarelyho nadace v Aix-en-Provence; 16 modulů 14 m širokých na ploše 87 x 40 m

Další exponáty byly umístěny v pařížském Centre Pompidou. V témže roce bylo otevřeno i další Vasarelyho muzeum v jeho rodném městě Pecs, kam umístil 400 svých obrazů.

obraz z klasické serie "Zebry" (30. léta) ze sbírky muzea v Pecsi

A konečně v roce 1987 vzniklo čtvrté muzeum, tentokrát v Budapešti, dotované rovněž 400 obrazů.

Vasarelyho muzeum - Budapest, Obuda, Zichyho palác - trochu sněžilo

Vasarely zemřel ve Francii v roce 1997. A po jeho smrti nastal bratrovražedný boj o dědictví. Ale vraťme se ještě zpátky. Vasarely měl 2 syny - malíře Jean-Pierra a lékaře Andre. Jean-Pierrova druhá manželka Michèle Taburno je praktická žena, a snadno se proto stala v roce 1995 ředitelkou Vasarelyho nadace a po tchánově smrti měla v rukou majetek o hodnotě cca 70 mil. $. Už tehdy, ale především po smrti Jean-Pierra v roce 2002 nastal tvrdý boj mezi ní a jejím nevlastním synem Pierrem o správu dědictví. Nekonečné soudní spory doprovázené skandálními obviněními, likvidací muzea v Gorges, zadržením Taburno policií v USA a chátráním objektu nadace v Aix-en-Provence sice nejsou definitivně u konce, ale ředitelem nadace je dnes Vasarelyho vnuk Pierre, objekt je prohlášen za národní kulturní památku a začíná se opravovat. Ale nepředbíhejme událostem. V tomto roce je totiž oblast Marseille-Provence vyhlášena Evropským hlavním městem kultury a to se hodně, rádo a velkoryse slibuje.

A jen tak na okraj. Ke 100. výročí narození Viktora Vasarely uspořádalo Muzeum v Pecsi spolu s Vasarelyho nadací putovní výstava 95 obrazů, která v roce 2007 dorazila do Česka. Ne však do Národní galerie, jak by mohl někdo naivně předpokládat, ale do Muzea moderního umění v Olomouci. Praha tiše mlčela, pan Knížák měl asi jiné starosti. Co kdyby se rozkřiklo, že největším umělcem 2. poloviny 20. století není on sám.

Reklama na městském autobusu lákající na Vasarelyho výstavu v Olomouci