1. ledna se už po několikáté konal také novoroční koncert České filharmonie. Ovšem filharmonie redukované do podoby komorního orchestru bez dirigenta vedeného koncertním mistrem Josefem Špačkem se skvělými sólisty houslistou Janem Mráčkem a tenoristou Petrem Nekorancem. Na programu byly orchestrální i pěvecké majstrštyky, lehkosti vídeňských Straussů ovšem nedosáhl a při orchestrálních skladbách chyběl i dirigent. Já bych za lístek peníze nedával, ale když má někdo pocit, že tam musí být, proč ne.
9. ledna proběhl abonentní koncert České filharmonie dirigovaný jejím šéfem Semjonem Byčkovem, kde jako sólista vystoupil Josef Špaček. Pokud jsem o Špačkovi někdy zapochyboval, už to neplatí. Skvělým provedením náročného houslového partu Stravinského koncertu dokonce trochu upozadil i Byčkovova Čajkovského. Přídavkem pak jen potvrdil, že je mistr. Kolegové mu nadšeně tleskali. Premiéra Detlevovy skladby byla přijata vlídně, přítomný skladatel byl zjevně potěšen.
Program:
– Detlev Glanert: Weites Land, „Musik mit Brahms“
– Igor Stravinskij: Koncert pro housle a orchestr D dur
– Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 1 g moll op. 13 „Zimní sny“
15. ledna zazněl abonentní koncert PKF v jehož první části se představila skutečná hvězda světových operních scén, sopránistka Ailyn Perez, dirigoval umělecký ředitel orchestru Emmanuel Villaume. Překvapivě sympatické byly Korngoldovy skladby i Penderecki. U Straussových skladeb jsem postrádal to, co je nad dokonalým technickým provedením. Trochu na rozpacích jsem byl z Beethovena, vlastně z podobného důvodu. Asi mám v hlavě uloženou zpěvnější verzi.
Zajímavý byl v této souvislosti rozhovor šéfdirigenta s Ditou Hradeckou, který odvysílal Český rozhlas o měsíc dříve. Dotkl se v něm celé řady otázek od svého vztahu k orchestru, působení v operním světě až po nepovedenou snahu o realizaci fundraisingu v českých podmínkách. Pokud je těleso závislé jen na tom, co vydělá a nejisté podpoře státu a tedy politice, musí při každé změně vysvětlovat ministrovi, že je důležité, aby se orchestru dostalo podpory.
Program:
- Erich Wolfgang Korngold:
Árie z opery Die Kathrin op. 28 „Ich soll ihn niemals,niemals mehr sehn“
Árie z opery Das Wunder der Heliane (Zázrak Heliany) op. 20 „Ich ging zu ihm“
Mariettina píseň z opery Die tote Stadt (Mrtvé město) op. 12
- Krysztof Penderecki: Adagietto z opery Ztracený ráj
- Richard Strauss: Vier letzte Lieder (Čtyři poslední písně) TrV 296
- Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 7 A dur op. 92
A konečně další koncert České filharmonie s dirigentem Jakubem Hrůšou dne 23. ledna. V besedě s Evou Hazdrovou-Kopeckou před koncertem Hrůša znovu potvrdil, že je přemýšlivý mistr elegantního slova. Užitečné byly zvláště informace, které oba nabídli ke všem třem skladbám, Kalabisově zvláště.
Jeho Strážnice v úvodu, skutečně inspirovaná návštěvou tamějšího folklorního festivalu v roce 1951, byla zajímavě a pečlivě instrumentovaná a pestrá jako kvetoucí louka a skvělá byla i symfonie Bohuslava Martinů. Možná že provedení skladby, která jsem slyšel dříve, mne tak nezaujala kvůli dirigentům, ale přišlo mi, jako kdybych ji slyšel poprvé.
Dvořákův klavírní koncert s Pierre-Laurentem Aimardem byl poněkud nevýrazný hlavně díky klavíru, který hvězdný Aimard možná záměrně upozadil ve prospěch orchestru. Fakt ale je, že to pro něj nebyla žádná novinka, skladbu nahrál již před mnoha lety s Royal Concertgebouw Orchestra a Nikolausem Harnoncourtem pro Warner Music. Experti sice vyzdvihují autenticitu, protože klavírista hrál originální Dvořákovu verzi, na kterou se dnes klade důraz, ale výhrady vůči jejímu provozování mají svou logiku. Škoda že u klavíru neseděl v sále přítomný domácí mistr Ivo Kahánek, se kterým Hrůša skladbu nedávno nahrál v Bamberku pro Supraphon.
Program
- Viktor Kalabis: Strážnické slavnosti, svita pro velký orchestr op. 9
- Antonín Dvořák: Koncert pro klavír a orchestr g moll op. 33
- Bohuslav Martinů: Symfonie č. 5 H 310
Tosca - Teattro dell´Opera di Roma
Tato opera byla vysílána 14. prosince a bude dostupná do poloviny června na operavison.eu
Hvězdné obsazení na nudné realistické scéně předvedlo solidní výkon, všichni maji role v krvi.
Nejzajímavější je, že ve stejné době divadlo oznámilo, že hudebním ředitelem opery bude od ledna Daniele Gatti, v létě svižně vykopnutý z Konzertgebouwe v rámci kampaně #MeToo. V této souvislosti jsem si vzpomněl na konstatování Emmanuela Villauma ve shoro zmíněném rozhovoru. Řekl, že je ona násilnictví je samozřejmě špatně, ale že ti, kdo si zachovali moc, tak přežili. A legenda Metropolitní James Levine, o jehož poklescích musel kde kdo vědět, nepřežil, protože už moc neměl.
Hudba: Giacomo Puccini
Libreto: Giuseppe Giacosa a Luigi Illica podle dramatu Victoriena Sardou
Dirigent: Donato Renzetti
Director Alessandro Talevi
Scéna: Adolf Hohenstein (rekonstrukce Carlo Savi)
Kostýmy: Adolf Hohenstein (rekonstrukce Anna Biagiotti)
Světla: Vinicio Cheli
Sbormistr: Roberto Gabbiani
Účinkující
Floria Tosca: Oksana Dyka
Mario Cavaradossi: Stefano La Colla
Barone Scarpia: Roberto Frontali
Angelotti: William Corrò
Kostelník: Domenico Colaianni
Spoletta: Saverio Fiore
Sciarrone: Daniele Massimi
Sbor Teatro dell’Opera di Roma
Orchestra of Teatro dell’Opera di Roma
Žádné komentáře:
Okomentovat