Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

čtvrtek 24. ledna 2019

Konfrontace nejen Renoirů

Musée d´Orsay. Vždy když opouštím tohle muzeum evropského, ale hlavně francouzského umění pokrývající období 1848-1914, ve které se změnilo bývalé nádraží naproti Louvru, mrzí mne, že nemám dost sil a času, abych tam vydržel déle a ujišťuji se, že se vrátím. A příště kontrolně proběhnu to co už znám, tedy impresionismus v 5. podlaží, a pustím se do dalších sálů a hlavně krátkodobých výstav. A ty stojí za to. Minule to byly "Cézannovy portréty", tentokrát mi těsně unikl "Picasso modrý a rudý", ale "Renoir - otec a syn. Malování a film" jsem zvládl.

OTEC A SYN RENOIROVÉ
Konec 19. a začátek 20. století představovaly období obrovského kulturního varu v západní civilizaci. Tak jako střední Evropa má rakouské a trochu i české malíře Klimta a Schieleho a ve 2. polovině století uzrává nové médium - film v českou filmovou vlnu, má Francie svého Cézanna, Moneta, Renoira, Rodina a další. A k tomu slavnou filmovou historii, přičemž obě tyto tradice spojují otec a syn Renoirové.

Otec Auguste (1841-1919), slavný malíř impresionistické éry, syn Jean (1894-1979), předchůdce francouzské nové filmové vlny. A tak není divu, že Musée d´Orsay se rozhodlo toto unikátní spojení propátrat a zdokumentovat a výsledek představit zájemcům na výstavě, která se v osmi sálech koná od 2. listopadu 2018 do 27. ledna.


To co expozice vypráví, je vlastně příběh malířova nejmladšího syna Jeana Renoira tvořený jeho filmy a to, jak se do nich promítal rodinný život a tvorba jeho otce.

Jeden  velký okruh témat jejich vztahu jsou ženy, které tvořily součást jejich životů. Tou první byla Gabrielle Renard, mladší sestřenice Jeanovy matky, která byla jednak Augustovým častým modelem, ale především Paulovo chůvou, a přestože se po Augustově smrti a Paulově svatbě sama vdala a měla syna, byla Paulovi vždy nablízku, když ji potřeboval.

SPOLEČNÝ MODEL

Tou druhou ženou byla Andrée Heuschling (1900-1979), poslední model starého a nemocného otce, která vkládala štětec do jeho zchromlých rukou, a současně mladá můza, která ho na příklad inspirovala k namalování jednoho z posledních obrazů "Koupající se".

Auguste Renoir: Andrée (1915-17)
Auguste Renoir: Koupající se (1918-19)
A současně to byla první žena Paulova, která mu v roce 1921 porodila syna, a o níž tvrdil, že "vstoupil do světa filmu jen proto, aby z ní udělal hvězdu".  Byla mu rovnocennou partnerkou a jako herečka vystupovala v jeho prvních němých filmech pod jménem Catherine Hessling. Spolu vytvářely první němé filmy, kvůli kterým musel Paul prodat spoustu obrazů z dědictví po otci, aby se po deseti letech rozešli.

----------------------

V roce 1936 vznikl podle povídky Guy de Maupassanta poetický filmy A Day in the Country (Výlet do přírody), jehož některé scény nás opět vrací k Paulovu otci.

Paul Renoir - natáčení filmu Výlet do přírody (1936)
Auguste Renoir: Houpačka (1876)
Koncem 30. let natočil Jean Renoir Velké iluze (1937), jeden z nejlepších filmů světové kinematografie zakázaný v nacistickém Německu i fašistické Itálii, a tak není divu, že po vpádů nacistů musel režisér opustit Francii.


 V Hollywoodu pak natočil 9 filmů, ale nevelký úspěch posledních ho poslal zpátky do Francie. Tam natočil několik filmů, ze kterých se prosadily především Francouzský kankán (1955) a Snídaně v trávě (1959).

SDÍLENÉ LOKACE

Francouzský kankán vrací na plátno Paříž 80. let 19. století. Nostalgicky vzdává poctu impresionistům a Montmartru, kde jeho Rodinova rodina koncem století žila. Evidentně se inspiruje obrazem svého otce Bál v Moulin de la Galette (1876)

Auguste Renoir: Bál v Moulin de la Galette (1876)
Jean Gabin ve filmu Francouzský kankán
Ten druhý film je komedie Snídaně v trávě (1959). I zde se Jean vrací k místům svého mládí - Cagnes, kde žil za 1. světové války opuštěný a nemocný otec a kde poznal svou první ženu. Děj filmu je celkem plytký, ale většina filmu je natáčena v provensalských exteriérech se staletými olivovníky, které maloval Paulův otec.

Auguste Renoir: Cesta stoupající vysokou trávou (1875)
Paul Renoir: Snídaně v trávě (1959)
Toto všechno ukazuje, že mladý filmař Paul Renoir byl přes všechny rozpory nepochybně ovlivněn a obohacen prací svého otce a jeho současníků. Ovšem těch pár slov a obrázků nemůže nahradit multidisciplinární výstavu, která to dokládá prostřednictvím obrazů, filmových klipů, fotografií, kostýmů, plakátů, kreseb a dokumentů, z nichž některé byly dosud neznámé. Současně zkoumá otázky vztahů v rodině, uměleckého dědictví, ale také svobody a představ o světě. Tento netypický obraz netypické rodiny vede návštěvníka od malířského impresionismu 70. let 19. století až k předdveří nové vlny francouzského filmu koncem 50. let století dvacátého.

Řekl bych, že tato lehce nostalgická výstava je jednou z nejfundovanějších, které jsem v posledních letech viděl.





Žádné komentáře:

Okomentovat