Dokonalá Nadine Sierra

Paříž je město kultury včetně té živé, tedy divadelní a hudební. Král Ludvík XIV., sám tanečník, inicioval v 17. století vznik taneční a hudební akademie, žila zde spousta velkých skladatelů a hudebníků jako třeba Jean-Baptist Lully, Gioacchi Rossini, George Bizet a řada dalších. A jsou zde slavné operní scény Francouzského národního divadla Opera Garnier ze 70. let 19. století a Opera Bastille z konce století dvacátého. A v parku Vilette stojí vedle nové budovy konzervatoře také Cité de la musique, instituce pro podporu hudby a velký koncertní sál Philharmonie de Paris, sídlo hned několika pařížských orchestrů. A také je ve městě pár dalších sálů, z nich ten v Theatre des Champs Elyseés byl hned po dokončení v roce 1913 svědkem skandální premiéry Stravinského baletu Svěcení jara. A 12. ledna 2019 v něm dávala recitál třicetiletá americká sopránistka Nadine Sierra. Pokud někdo občas čte tyhle moje glosy, tak si možná vzpomene, že jsem o ní psal předloni v létě v souvislosti s představením opery Rigoletto v antickém amfiteátru jihofrancouzského Orange.

Zuzana, Figarova svatba

Ovšem i tohle je Nadine Sierra.

Současným úspěchům ovšem předcházela docela dlouhá kariéra. Již ve 14 letech se zdokonalovala v akademii mladých zpěváků opery v Palm Beach, v 18 zvítězila jako vůbec nejmladší v soutěži nadace Marylin Horne, jako dvacetiletá si to v roce 2009 zopakovala v The Metropolitan Opera National Council Auditions, absolvovala debuty v Metropolitní opeře, milánské La Scale, londýnské Covent Garden, benátském La Fenice, berlínské Staatsoper i opeře pařížské. A přibyla prestižní americká Tucker Award pro zpěváky na začátku mezinárodní kariéry v roce 2017 a vloni Beverly Sills Artist Award udělovaná Metropolitní operou.

   

Tucker Award Gala 2018

Falstaff, Nannetta, Berlin

Díváme-li se na tento výčet, je zřejmé, že jde o zcela mimořádný talent, což předloňský zážitek z Orange a zvláště ten z Paříže potvrzuje. Její zpěv je nejen intonačně bezchybný, v celém rozsahu znělý a barevný, podaný s naprostou samozřejmostí a bez zjevné námahy. K tomu přistupuje exteriér, který jí dovoluje zpívat bez obav i v miniaturních bikinách či lehce provokativních modelech, efektní, ale s mírou dávkované herectví a živý až radostný civilní projev. Není proto divu, že na základě takového komplexního hodnocení ji někteří příznivci opery považují za nejlepší sopránistku současnosti.

Program Sierry je docela nabitý. Na Nový rok zpívala poslední ze čtyř novoročních koncertů v Benátkách a byla by škoda si neposlechnou, jak znělo její "Sempre libera" v divadle La Fenice:

Hned 2. ledna pokračovala jako Nannette v posledním představení Falstaffa v berlínské Staatsoper Unter den Linden, odtud se 9. ledna přesunula do Paříže a následovala zkouška ve 450 km vzdáleném Limoges, sídle doprovázejícího orchestru - 4 hodiny autem tam, 4 zpátky, dva dny volna a koncert. Přestože Sierra není v Paříži neznámá, zpívala již ve třech inscenacích Národní opery, nebylo divadlo úplně vyprodáno.

Kolena operní nadšenkyně

To nijak neubralo na atmosféře večera, kde evidentně chyběli úředníci ze sponzorských institucí, kteří obvykle oceňují především vratky ve formě jídla a pití gratis, a publikum tak tvořila spousta operních nadšenců, kteří každou árii hlasitě kvitovali nejrůznějšímu zvuky a potleskem.

 

Od první do poslední byl výkon zpěvačky maximální, takže vyzdvihovat některou znamená jen prezentovat svůj osobní vkus. Jak zpívá si lze ověřit z odkazů na konci glosy. Orchestr dirigovaný uměleckým ředitelem opery v Limoges hrál solidně a netrval na tom, že hlasitostí nad zpěvačkou zvítězí.

Za což se mu dostalo poděkování.

Pan dirigent Tuohy byl lehce rozpačitý, mírně rudnul a zpěvačku označil jako zázrak.

Odměněn byl jednou růží.

A pak už jen poslední adieu.

Po něm obecenstvo jen neochotně opustilo sál a ve vestibulu divadla se shromáždil veliký dav těch, kdo chtěli svůj zážitek na věky stvrdit autogramem.

Koncert byl součástí koncertní řady Velké hlasy/Velcí sólisté, ve které vystoupí mimo jiné Patricia Petibon s Janáčkovou filharmonií Ostrava, Placido Domingo, Magdalena Kožená či Jusif Ajvazov.

O týden později, 19. ledna dává Nadine Sierra s tímtéž orchestrem ještě jeden recitál v Bordeaux. Po Rigolettovi v Metropolitní se tam v dubnu vrací k nové produkci Massenetovy Manon v hudebním nastudování Marka Minkowski, světově respektovaného ředitele tamější Národní opery, který si mimo jiné zadirigoval vloni v květnu ve Stavovském divadle v Praze koncertní verzi Mozartovy "korunovační" opery La clemenza di Tito. A pak Gilda v Berlíně a o prázdninách opět Orange, tentokrát Dona Anna.

Nadine také zpívala v prosinci společně s Petrem Nekorancem a za doprovodu PKF v Praze, koncert však byl uspořádán pro uzavřenou společnost, řekl bych, že bankovní. Její další pražské vystoupení se uskuteční v říjnu 2019 a s hosty Xabier Anduagem a Borisem Prýglem bude zpěvačka zpívat za doprovodu FOK s dirigentem pařížského koncertu Robertem Tuohy.

Theatre des Champs Elyseés

12. ledna 2019

Nadine Sierra

Orchestra de l´oper de Limoges

Robert Tuohy

Program

Otto Nicolaï Les Joyeuses commères de Windsor, předehra

Charles Gounod "Je veux vivre ", árie z Roméo et Juliette

Jules Massenet "Je marche sur tous les chemins..." árie z Manon

Puccini Intermezzo z Manon Lescaut

Gaetano Donizetti "Quel guardo il cavaliere", arie Don Pasquale

Gaetano Donizetti  "Regnava nel silenzio" arie z Lucia di Lammermoor

        přestávka

Leonard Bernstein West Side Story, předehra (aranžmá Peress)

Leonard Bernstein "A Julia de Burgos", árie Songfest

Gimenez "Me llaman la primerosa" árie z El barbero  de Sevilla

Giuseppe Verdi Macbeth, baletní hudba

Gaetano Donizetti "Scena di pazzia", árie from Lucia di Lammermoor

přídavek:
Giuseppe Verdi "Caro nome", árie z Rigoletta
Giacomo Puccini "O mio bambino caro" árie z Gianni Schicchi