Impresionismus v Musée Marmottan

O Muzeu Marmottan Monet už jsem psal. Od. 30. let ho spravuje Akademie des Beaux Arts* spolu s původními sbírkami středověkého umění Julese Marmottana a umění doby Napoleonovy, které sbíral jeho syn a dárce.

Musée Marmottan Monet

Dlouho se nic mimořádného nedělo až v roce 1957 darovala Victorine Donop de Monchy muzeu důležitou sbírku impresionistických děl, která náležela jejímu otci Georgi de Bellio, lékaři Maneta, Moneta, Pissarra, Sisleye a Renoira a vůbec impresionistů, jejichž malby od počátku obdivoval.

A v roce 1966 následoval dar od Michela Moneta (1878-1966), mladšího syna malíře. Pravděpodobně ho inspirovala Victorine Donop a celý zděděný majetek odkázal Akademie.** Byl to nejen dům s pozemky v Giverny a jeho interiér včetně spousty dokumentů, ale i otcova sbírka, z níž 46 obrazů bylo od Moneta samotného a vedle toho řada dalších impresionistických a postimpresionistických děl. (Renoir, Pissarro, Degas, Berthe Morisot, Sisley, Caillebotte, etc.).  Protože celý objekt v Giverny byl v dezolátním stavu, rozhodl hlavní kurátor o umístění obrazů v Musée Marmottan.

Tím ovšem růst sbírek neskončil.

Nelly Sergeant, která zdědila velkou sbírku malíře a sběratele ze severní Francie Henri Duhema (1860-1941) a jeho manželky Marie (což byla její teta), odkázala v roce 1985 celou sbírku Akademii krásných umění. Ta představuje více než sto obrazů, akvarelů a bronzů francouzských umělců 19. a 20. století: Eugène Boudin, Jules Breton, Eugène Carriere, Camille Corot, Paul Gauguin, Lebourg Albert, Claude Monet, Rembrandt ...

V 90. letech pak potomci impresionistické malířky (a švagrové Edouarda Maneta) Berthe Morisot darovali muzeu na 140 různých obrazů, přičemž vedle Maneta, Degase či Henri Rouarta bylo 81 děl jejích.

Iluminace
V roce 1980 daroval Daniel Wildstein Museu sbírku svého otce Georges Wildenstein obsahující cenné iluminace francouzské, italské, vlámské a anglické školy třináctého až šestnáctého století, některé z ruky slavných malířů jako Sano di Pietro, Jean Fouquet, Jean Bourdichon nebo Giulio Clovio.

A během let obohatily sbírku muzea další cenné donace od: Emile Bastien Lepage, Vincens Bourguereau, Henri Le Riche, Jean Paul Léon, André Billecocq, Gaston Schulmann, Florence Gould Foundation, Cila Dreyfus a Thérèse Rouart.

-----------

Všemi těmito donacemi se stala z Musée Marmottan instituce s nejvýznamnější světovou sbírkou obrazů impresionistické superstar Clauda Moneta. A také Berthe Morisot, i když její záře byla o poznání menší.

Edouard Manet: Berthe Moriset (1873)

Středobodem a nejvýznamnějším exponátem muzea je obraz přístavu Le Havre za východu slunce, která Monet namaloval v roce 1873.

Claude Monet: Imprese, východ slunce (1873) 

Proč tomu tak je, má hned dva důvody. První je, že na tento obraz, poprvé předvedený publiku na pařížské výstavě Sdružení umělců, malířů, sochařů a rytců v roce 1874, reagoval kritik Louis Leroy slovy: "Dojem - jak pravdivé! Zrovna jsem si říkal, že když na mne zapůsobil dojem, něco ho musí způsobit. Jaká to volná a bezstarostná práce štětcem! I tapety v surovém stavu jsou vypracovány dokonaleji než tento obraz moře!" A protože dojem je francouzsky impression, dal pan Leroy název možná nejvýznamnějšímu směru moderního umění a to nejen v malířství. Takže jde o ikonický obraz celého impresionismu.

Ten druhý důvod má dokonce kriminální pozadí. Vezmeme-li to chronologicky, potom ve francouzském kriminále seděl v 70. letech jistý japonský gangster a pašerák drog jménem Shuinichi Fujikuma a seznámil se tam se dvěma francouzskými zločinci, kteří podle jeho dispozic zorganizovali v muzeu loupež. V neděli 28. října 1985 v 10.15 tam pět dalších ozbrojených gangsterů položilo na zem ochranku i několik desítek návštěvníků, v rychlosti sebrali 9 obrazů, naložili je do auta připraveného před budovou a zmizeli. Největší ztrátu představoval Východ slunce. O dva roky později našli japonští policisté u Fujikumy obrazy ukradené také ve Francii v roce 1984 a katalog Marmottanu, kde byly označeny právě zmizelé obrazy. Dlouhodobý odposlech přivedl policii do korzického přístavu Porto-Vecchio, kde byly obrazy 5. prosince 1990 nalezeny. O rok později byl Východ slunce znovu vystaven a loupež pro muzeum znamenala velký marketingový úspěch.

Díky tomu, že ve stálé expozici nejsou vystaveny všechny Monetovy obrazy, má muzeum možnost je za výhodných podmínek půjčovat na krátkodobé výstavy po celém světě a reciproce získávat zápůjčky na vlastní krátkodobé výstavy, které pořádá dvakrát ročně. Jediný obraz, který muzeum neopouští, je Východ slunce.

Až do 10. února je to výstava "Cesta od impresionismu k fauvismu."

Tím se mi podařilo uzavřít putování po hlavních francouzských Monetovsýcj štacích. Vedle Marmottan jsou to galerie v Monetově rodišti Le Havru, Monetův dům a zahradu s jezírky a lekníny v Giverny a expozici v Musée d´Orsay. K tomu je třeba připočíst i velkou loňskou výstavu ve vídeňské Albertině.


* Akademie de Beaux-Arts je jednou z pěti akademií tvořících Institute de France. Jsou to Francouzská akademie (Académie française), Akademie písemností a krásné literatury (Académie des inscriptions et belles-lettres), Francouzská akademie věd (Académie des sciences), Akademie umění (Académie des beaux-arts) a  Akademie etických a politických věd.

** A udělal dobře, protože tento nadšený motorista zemřel nečekaně, když se v 88 letech naboural.