Monet, kam oko pohlédne

Pokud se někomu aspoň trochu vnímavému řekne francouzský malíř impresionista, tak já bych řekl, že ze 70 % se mu vybaví jména Claude Monet. Ten žil v letech 1840 až 1926 a symbolizuje celou epochu zrodu a zrání moderního malířství, jehož osou je právě impresionismus. Kdyby nic jiného, tak jeho lekníny viděl skoro každý.

V pražské Národní galerii je sice jen jeden z jeho obrazů a to Dámy v květinách z roku 1875,

ale jinak se jimi pyšní velké světové galerie a ve Francii je hned několik míst, kde na ně můžete narazit. Jsou to Musée d´Orsay, Orangerie a Musée Marmottan Monet v Paříži a Musée d'art moderne André Malraux v Le Havru, kde Monet vyrůstal.

A všechna muzea prahnou po tom, aby mohla uspořádat Monetovu výstavu. Třeba před 3 lety Staedel Museum ve Frankfurtu.

Od října 2017 do letošního června bylo také vystaveno 60 Monetových obrazů z Musée Marmottan v Římě a National Gallery v Londýně shromáždila 80 obrazů pro výstavu Monet & Architecture letos v dubnu až červenci (největší Monetova výstava ve Velké Británii od roku 1999).

Ovšem husarský kousek se podařil vídeňské Albertině, když získala zápůjčkami z tak prestižních institucí jako jsou Musée d’Orsay, National Gallery Londýn, Museum of Fine Arts Boston a především Musée Marmottan Monet a z vlastních zdrojů celkem 100 Monetových obrazů a vystavila je ve svých hlavních prostorách v 1. patře. Na úvod je asi nejlepší si poslechnout ředitele muzea Klause Albrechta Schrödera:

Už z něj je zřejmé, že se jedná o výstavu mimořádnou, čemuž odpovídá i zájem veřejnosti:

Fronty byly venku, v hale i v samotné expozici

Monetova cesta k popularitě byla dosti složitá a spíše vhodná pro románové zpracování. Jako mladík přestal studovat střední školu a odebral se z Le Havru do Paříže. Měl už nějaké zkušenosti s malováním, které získal od místního preimpresionisty Eugèna Boudina a v Paříži dál maloval, ale ve 21 letech narukoval k alžírské lehké kavalerii, onemocněl tyfem, utekl a začal v Paříži znovu studovat a malovat.

Do života mu však vstoupila modelka Camille Doncieux, která v květnu 1867 porodila jeho syna. Z tohoto období jsou na příklad následující dva obrazy, které znázorňují místa na normadském pobřeží nedaleko Le Havre.

1870 - Entrance to the Port of Trouville

1870 - On the Beach at Trouville

 Když se v roce 1870 vzali, prchli před válkou s Prusem a strávili nejprve pár hladových měsíců v Londýně a pak pobývali v Holandsku.

The Landing Stage (1871)

Prvním majitelem tohoto obrazu znázorňujícího řeku Zaan v holandském městě Zaandam, byl Ernest Hoschedé, o kterém bude ještě řeč. Současný majitel ho koupil v roce 1989 za 10 mil. Ł.

Po tomto útěku před válkou a revolučním chaosem se usadili v Argenteuil na okraji Paříže, kde žili 7 let.

1873 - The Red Kerchief, Portrait of Mrs. Monet

1874 - The Banks of the Seine near the Bridge at Argenteuil

1875 - Train in the snow

Ovšem nejdůležitější událostí tohoto období byla výstava Sdružení umělců, malířů, sochařů a rytců v roce 1874 a Monetův obraz "Imprese, východ slunce", na který kritik Louis Leroy reagoval slovy: "Dojem - jak pravdivé! Zrovna jsem si říkal, že když na mne zapůsobil dojem, něco ho musí způsobit. Jaká to volná a bezstarostná práce štětcem! I tapety v surovém stavu jsou vypracovány dokonaleji než tento obraz moře!" A protože dojem je francouzsky impression, dal pan Leroy název možná nejvýznamnějšímu směru moderního umění a to nejen v malířství. V Albertině však tento obrazu časného rána v přístavu Le Havre není, Musée Marmottan Monet si ho poté, co mu po krádeži v roce 1985 celých pět let chyběl, zřejmě pečlivě hlídá.

Je zde však jiný slavný Monetův obraz z této výstavy, a to "Boulevard des Capucines", který nese všechny hlavní rysy impresionismu.

Boulevard des Capucines (1873)

V létě roku 1878, poté co se Monetovým narodil druhý syn, se rodina přestěhovala do Vétheuil, do domu bohatého obchodníka a sponzora umění Ernesta Hoschedé, který Claudovi poskytl i práci a kupoval jeho obrazy. Krátce nato však Hoschedé zbankrotoval a opustil Francii, o rok později zemřela Monetova žena, oba "pozůstalí" se dali i s celkem osmi děti dohromady, v roce 1881 se přestěhovali do Poissy a posléze v roce 1883 se usadili v Giverny, opět na řece Seině, ve výběžku Normandie vzdáleném asi 60 km od Paříže.

V tomto období vznikly mimo jiné obrazy:

1882 - The Fisherman´s House at Varengeville

1887 - Young Girls in a Roaing Boat

1889 - Frost at Giverny

V roce 1886 pobýval Monet na bretaňském ostrově Belle-Île-en-Mer, kde nakreslil řadu obrazů moře a také portrét rybáře Guillauma Poly:

Monetův skutečný úspěch však zahájila až jeho společná výstava se sochařem Augustem Rodinem v roce 1889, kde vystavil 145 pláten a jeho sláva pak rostla s každou další. Oba umělce spojovalo to, že byli stejně staří a nikdy nezískali formální akademické vzdělání a vzniklo mezi nimi loajální přátelství.

Od přelomu 80. a 90. let se Monet hojně věnoval malování serií obrazů, aby zachytil hru světla a atmosféru okamžiku. Zřejmě první série jsou obrazy údolí řeky Creuse u Crosant ve střední Francii.

1889 - Valley of the Creuse, Evening Effect

V roce 1988 začal malovat v okolí Giverny "Haystacks", ve skutečnosti hromady obilních snopů pokryté vymlácenou slámou nebo senem. V roce 1891 je vystavil a úspěšně prodal všech 15 pláten. Největší sbírku - 6 pláten - vlastní Art Institute Chicago. až po retrospektivu o 30 let později.

1891 - Grainstack in the Sunlight

V létě 1891 Monet zaplatil, aby bylo pozdrženo kácení topolů kolem řeky Epte nedaleko Giverny a namaloval 23 obrazů, které vystavil o rok později. Jedenáct z nich je klasicky totožných, mění se pouze denní doba a povětrnostní podmínky.

1891 - Poplars on the Banks of the River Epte

Slavná je však především série více než třiceti obrazů katedrály v normandském Rouenu, která vznikla v letech 1892-4 a dvacet z nich bylo úspěšně vystaveno o rok později.

   

O 10 let později proběhla v Paříži výstava podobné série 37 obrazů Temže, které vznikly při návštěvách Londýna v letech 1899-1901. Zvlášť ho fascinovala mlha, bez které prý by město nebylo krásné.

V roce 1890 se už Monet finančně vzmohl natolik, že dům v Giverny koupil, přidal i okolní pozemky a v roce 1893 se pustil do vytváření vodních ploch. A když své sídlo na břehu Seiny dobudoval, začal se věnovat malování květin a především leknínů na rybnících v dolní části velké zahrady. Obrazů s lekníny vytvořil od roku 1899 do konce života na 250.

Za první světové války Monet namaloval sérii obrazů plačících vrb jako projev úcty k padlým francouzským vojákům.

1918 - Weeping Willow

V roce 1920 věnoval Monet osm velkých pláten s lekníny státu a ta jsou dnes umístěna v muzeu Orangerie. I zde vlastně následoval svého přítele Rodina, jehož práce se staly majetkem státu o několik let dříve.

To co je ukázáno zde je však jen zlomek obrazů, které jsou v Albertině k vidění. A Monet vás neopustí ani když z expozice vyjdete: