Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

čtvrtek 20. prosince 2018

Monet, kam oko pohlédne

Pokud se někomu aspoň trochu vnímavému řekne francouzský malíř impresionista, tak já bych řekl, že ze 70 % se mu vybaví jména Claude Monet. Ten žil v letech 1840 až 1926 a symbolizuje celou epochu zrodu a zrání moderního malířství, jehož osou je právě impresionismus. Kdyby nic jiného, tak jeho lekníny viděl skoro každý.

V pražské Národní galerii je sice jen jeden z jeho obrazů a to Dámy v květinách z roku 1875,


ale jinak se jimi pyšní velké světové galerie a ve Francii je hned několik míst, kde na ně můžete narazit. Jsou to Musée d´Orsay, Orangerie a Musée Marmottan Monet v Paříži a Musée d'art moderne André Malraux v Le Havru, kde Monet vyrůstal.

A všechna muzea prahnou po tom, aby mohla uspořádat Monetovu výstavu. Třeba před 3 lety Staedel Museum ve Frankfurtu.


Od října 2017 do letošního června bylo také vystaveno 60 Monetových obrazů z Musée Marmottan v Římě a National Gallery v Londýně shromáždila 80 obrazů pro výstavu Monet & Architecture letos v dubnu až červenci (největší Monetova výstava ve Velké Británii od roku 1999).

Ovšem husarský kousek se podařil vídeňské Albertině, když získala zápůjčkami z tak prestižních institucí jako jsou Musée d’Orsay, National Gallery Londýn, Museum of Fine Arts Boston a především Musée Marmottan Monet a z vlastních zdrojů celkem 100 Monetových obrazů a vystavila je ve svých hlavních prostorách v 1. patře. Na úvod je asi nejlepší si poslechnout ředitele muzea Klause Albrechta Schrödera:


Už z něj je zřejmé, že se jedná o výstavu mimořádnou, čemuž odpovídá i zájem veřejnosti:



Fronty byly venku, v hale i v samotné expozici

Monetova cesta k popularitě byla dosti složitá a spíše vhodná pro románové zpracování. Jako mladík přestal studovat střední školu a odebral se z Le Havru do Paříže. Měl už nějaké zkušenosti s malováním, které získal od místního preimpresionisty Eugèna Boudina a v Paříži dál maloval, ale ve 21 letech narukoval k alžírské lehké kavalerii, onemocněl tyfem, utekl a začal v Paříži znovu studovat a malovat.

Do života mu však vstoupila modelka Camille Doncieux, která v květnu 1867 porodila jeho syna. Z tohoto období jsou na příklad následující dva obrazy, které znázorňují místa na normadském pobřeží nedaleko Le Havre.

1870 - Entrance to the Port of Trouville
1870 - On the Beach at Trouville
 Když se v roce 1870 vzali, prchli před válkou s Prusem a strávili nejprve pár hladových měsíců v Londýně a pak pobývali v Holandsku.

The Landing Stage (1871)
Prvním majitelem tohoto obrazu znázorňujícího řeku Zaan v holandském městě Zaandam, byl Ernest Hoschedé, o kterém bude ještě řeč. Současný majitel ho koupil v roce 1989 za 10 mil. Ł.

Po tomto útěku před válkou a revolučním chaosem se usadili v Argenteuil na okraji Paříže, kde žili 7 let.

1873 - The Red Kerchief, Portrait of Mrs. Monet
1874 - The Banks of the Seine near the Bridge at Argenteuil
1875 - Train in the snow


Ovšem nejdůležitější událostí tohoto období byla výstava Sdružení umělců, malířů, sochařů a rytců v roce 1874 a Monetův obraz "Imprese, východ slunce", na který kritik Louis Leroy reagoval slovy: "Dojem - jak pravdivé! Zrovna jsem si říkal, že když na mne zapůsobil dojem, něco ho musí způsobit. Jaká to volná a bezstarostná práce štětcem! I tapety v surovém stavu jsou vypracovány dokonaleji než tento obraz moře!" A protože dojem je francouzsky impression, dal pan Leroy název možná nejvýznamnějšímu směru moderního umění a to nejen v malířství. V Albertině však tento obrazu časného rána v přístavu Le Havre není, Musée Marmottan Monet si ho poté, co mu po krádeži v roce 1985 celých pět let chyběl, zřejmě pečlivě hlídá.

Je zde však jiný slavný Monetův obraz z této výstavy, a to "Boulevard des Capucines", který nese všechny hlavní rysy impresionismu.

Boulevard des Capucines (1873)
V létě roku 1878, poté co se Monetovým narodil druhý syn, se rodina přestěhovala do Vétheuil, do domu bohatého obchodníka a sponzora umění Ernesta Hoschedé, který Claudovi poskytl i práci a kupoval jeho obrazy. Krátce nato však Hoschedé zbankrotoval a opustil Francii, o rok později zemřela Monetova žena, oba "pozůstalí" se dali i s celkem osmi děti dohromady, v roce 1881 se přestěhovali do Poissy a posléze v roce 1883 se usadili v Giverny, opět na řece Seině, ve výběžku Normandie vzdáleném asi 60 km od Paříže.

V tomto období vznikly mimo jiné obrazy:

1882 - The Fisherman´s House at Varengeville
1887 - Young Girls in a Roaing Boat
1889 - Frost at Giverny
V roce 1886 pobýval Monet na bretaňském ostrově Belle-Île-en-Mer, kde nakreslil řadu obrazů moře a také portrét rybáře Guillauma Poly:


Monetův skutečný úspěch však zahájila až jeho společná výstava se sochařem Augustem Rodinem v roce 1889, kde vystavil 145 pláten a jeho sláva pak rostla s každou další. Oba umělce spojovalo to, že byli stejně staří a nikdy nezískali formální akademické vzdělání a vzniklo mezi nimi loajální přátelství.

Od přelomu 80. a 90. let se Monet hojně věnoval malování serií obrazů, aby zachytil hru světla a atmosféru okamžiku. Zřejmě první série jsou obrazy údolí řeky Creuse u Crosant ve střední Francii.

1889 - Valley of the Creuse, Evening Effect
V roce 1988 začal malovat v okolí Giverny "Haystacks", ve skutečnosti hromady obilních snopů pokryté vymlácenou slámou nebo senem. V roce 1891 je vystavil a úspěšně prodal všech 15 pláten. Největší sbírku - 6 pláten - vlastní Art Institute Chicago. až po retrospektivu o 30 let později.

1891 - Grainstack in the Sunlight
V létě 1891 Monet zaplatil, aby bylo pozdrženo kácení topolů kolem řeky Epte nedaleko Giverny a namaloval 23 obrazů, které vystavil o rok později. Jedenáct z nich je klasicky totožných, mění se pouze denní doba a povětrnostní podmínky.

1891 - Poplars on the Banks of the River Epte
Slavná je však především série více než třiceti obrazů katedrály v normandském Rouenu, která vznikla v letech 1892-4 a dvacet z nich bylo úspěšně vystaveno o rok později.


   

O 10 let později proběhla v Paříži výstava podobné série 37 obrazů Temže, které vznikly při návštěvách Londýna v letech 1899-1901. Zvlášť ho fascinovala mlha, bez které prý by město nebylo krásné.


V roce 1890 se už Monet finančně vzmohl natolik, že dům v Giverny koupil, přidal i okolní pozemky a v roce 1893 se pustil do vytváření vodních ploch. A když své sídlo na břehu Seiny dobudoval, začal se věnovat malování květin a především leknínů na rybnících v dolní části velké zahrady. Obrazů s lekníny vytvořil od roku 1899 do konce života na 250.



Za první světové války Monet namaloval sérii obrazů plačících vrb jako projev úcty k padlým francouzským vojákům.

1918 - Weeping Willow
V roce 1920 věnoval Monet osm velkých pláten s lekníny státu a ta jsou dnes umístěna v muzeu Orangerie. I zde vlastně následoval svého přítele Rodina, jehož práce se staly majetkem státu o několik let dříve.

To co je ukázáno zde je však jen zlomek obrazů, které jsou v Albertině k vidění. A Monet vás neopustí ani když z expozice vyjdete:



Žádné komentáře:

Okomentovat