Na Německo jsme si zvykli pohlížet jako na jednu zemi, která má jednoho kancléře a jednu zahraniční politiku. Skutečností však je, že tato země je federací, jež vznikla z řady menších a mnohdy hodně odlišných samostatných celků a ty bohatší z nich si z minulosti přinesly významné kulturní dědictví, které je součástí jejich současné identity. Neoddělitelnou částí tohoto dědictví jsou rozsáhlé sbírky výtvarného umění, se kterými se můžeme setkat mimo jiné v Berlíně, Kolíně n.R., Frankfurtu n.M., Hamburku, Kasselu a také v hlavních městech dvou zemí, se kterými Česko sousedí, tedy v bavorském a katolickém Mnichově a protestantských saských Drážďanech. Bohatší a větší Bavorsko bylo od 6. století ovládáno panovníky rodu Wittelsbachů, kteří byli i kurfiřty a dokonce římskými císaři a nakonec z vůle Napoleonovy bavorskými králi. K prezentaci takových panovníků samozřejmě patřila podpora umění, a to jak hudby, o čemž je řeč jinde, tak i výtvarného umění. V roce 1808 byla založena také mnichovská Akademie výtvarných umění, kde studovala řada českých malířů, mezi jinými Alfons Mucha a Václav Brožík, kterým byla pražská akademie přiliš konzervativní. Čeští studenti zde založili spolek Škréta, který byl předchůdcem SVU Mánes. Někteří zůstali v Mnichově natrvalo, mnozí další se přesunuli do Francie a Itálie.
Dnes je v Mnichově minimálně 6 galerií/muzeí, které nabízejí vysoce kvalitní sbírky od středověku až do současnosti. Většina je jich soustředěna severně od Starého Města ve městské části Maxvorstadt. Vedle staré a nové Pinakotéky je tam Pinakothek der Moderne, Museum Brandhorst a Lenbachhaus.
Klíčovou institucí je dvoupodlažní novorenesanční Alte Pinakothek, která byla postavena za vlády Ludvíka I. a do provozu uvedena roku 1836.
Základy sbírky vznikly v 16. století, ale jejich obsah se měnil, obrazy byly různě získávány a také ztráceny. Něco odvezli Švédové za třicetileté války, něco Napoleon o nějakých 160 let později, který si část trofejí přivlastnil a vzácné obrazy zdobily i jeho koupelnu. Běžně je ze sbírky, která dnes zahrnuje několik tísíc malířských děl ze 14. až 18. století, vystaveno více než 700 obrazů. Dobře pro budoucí návštěvníky a bohužel pro současné však od roku 2014 do června 2018 probíhá rekonstrukce osvětlení výstavních prostor a momentálně je přístupná méně než 1/3 expozice. Přesto veliká sbírka Rubensových obrazů, několik Rembrandtových, italské a francouzské malířství 17. a 18. století a řada dalších přístupné jsou. Některé z nich jsou ukázány v následujících dvou albech.
V druhém albu je 7 obrazů Rembrandtových, z nichž asi nejvýznamnější je Svatá rodina. V držení galerie je však zhruba dvojnásobek jeho děl a řada dalších, která jsou připisována spíš jeho žákům, spolupracovníkům a napodobitelům. Uměnovědci totiž koncem minulého a počátkem tohoto století vypátrali, že ze 715 obrazů Rembrandtovi připisovaných před nějakými 100 lety, splňuje jejich přísné požadavky okolo 320.
Kvůli té větší polovině sbírky s italskými, vlámskými a německými obrazy ze 14. a 15. století, která je momentálně nedostupná, určitě stojí za to se do Mnichova vrátit.
Proti Alte Pinakothek nechal Ludvík I. v roce 1853 postavit objekt Neue Pinakothek, do kterého umístil sbírku současného umění. Zatímco Stará pinakotéka byla po 2. světové válce restaurována, poškození Nové pinakotéky bylo tak rozsáhlé, že její zbytky byly strženy a roku 1981 byla otevřena zbrusu nová galerie, v jejíchž 22 sálech a 10 kabinetech je vystaveno okolo 400 obrazů a soch, které byly vytvořeny v 19. století. Pro mne osobně je hlavní perlou sbírky portrét Margaret Wittgensteinové, který na objednávku jejího otce namalovat Gustav Klimt a v roce 1905 ho dostala jako svatební dar. Ovšem chtělo by to nějaký sofistikovanější foťák.
V albu je dalších pár obrazů, které na mne udělaly nejsilnější dojem.
Řekl bych, že má smysl hlavní město Bavorska a třetí největší město Německa navštívit a srovnat si v hlavě, že Mnichov není jen Mnichovský diktát a Oktoberfest, co to je Německo, co nás ním spojuje nebo rozděluje. Třeba i ten název Bavorsko, který má možná něco společného se staroněmeckým názvem Čech, protože předchůdci Bavorů byli z té naší rodné a dědičné České kotliny nejspíš za Šumavu vytlačeni Slovany. Sakra, nejsou to vlastizrádné řeči?
Žádné komentáře:
Okomentovat