Karl byl tedy v roce 1872 přijat jako kreslič na částečný úvazek, ale brzy se ukázalo, že má dobré organizační a především obchodní schopnosti, které společnosti pomohly při krizi roku 1873, a tak rychle služebně postupoval. Po dalších 2 letech, to je snad Wittgensteinova konstanta :-), se ve vídeňském sv. Štěpánu oženil s teplickou Leopoldinou Kalmus (otec pocházel z pražské židovské rodiny, matka byla slovinská katolička), k čemuž přispělo i to, že oba hráli na klavír. Postupně se jim narodilo 8 potomků, Karl nakonec kontroloval hutnictví železa v celých Čechách, hodně mu pomohla dodávka kolejnic do Ruska před válkou s Tureckem v roce 1878 a neúnavná orientace na technologické inovace. Časem přesídlil do Vídně, kde převzal kontrolu nad strojírenskými podniky Alpine a stal se tak jedním z nejbohatších mužů Evropy. V Rakousku hned po Rothschildovi. Za 20 a něco let od pomocného kresliče. V roce 1898, ve věku 52 let, přestal Karl Wittgenstein řídit své podniky, a ohlásil odchod do penze. Něco podobného učinil v roce 1901 jeho přítel, vzor a americký protějšek Andrew Carnegie. Svůj majetek postupně vyváděl z rakouských podniků a investoval do nemovitostí a v zahraničí.
Karl Wittgenstein v roce 1908
Wittgenstein Palace, Wien, Argentinierstrasse
v 50. letech 20. století zbouráno
Witgenstein Palace - schodiště, nahoře Klingerova socha Beethovena
Wittgenstein Palace, červený salón - plastika mezi okny je Rodin?
Wittgenstein Palace - hudební salón se 2 křídly
Ve Vídni přesunul počátkem 90. let své sídlo do palác nedaleko paláce Schwarzenberského, kde se provozovala hudba, a kam docházela umělecká elita hlavního města mocnářství. Do této sféry ho uvedl starší bratr Paul, vídeňský právník s uměleckými ambicemi. To byla také cesta, jak žid mohl překonat handicap "neurozenosti" při cestě do nejvyšších příček společnosti. Karl podporoval především umělce kolem Secese, a financoval vybudování známé stavby se zlatou zeměkoulí na střeše na začátku Karlsplatz. Několika zakázkami podpořil začínajícího architekta Josefa Hoffmanna, Gustav Klimt maloval portrét jeho dcery, Brahms a Mahler navštěvovali koncerty v jeho paláci atd. Po výstavě Secese v roce 1902, věnované Beethovenovi, byl ve Witgensteinově paláci umístěna kopie centrálního exponátu - Klingerova socha Beethovena. Karl Wittgenstein zemřel v roce 1913.
V oblasti umění se pohybovali i potomci Karla Wittgensteina. Celá rodina, včetně rodičů měla mimořádný hudební talent, hra na klavír byla minimum, a komunikace mezi nimi se často odehrávala spíše v hudební formě než verbální.
Zprava: Ludwig, Margaret a Paul
Paul (*1887) byl vynikající klavírista, který se uplatnil i poté, co přišel hned na začátku 1. světové války na ruské frontě o pravou ruku. Díky svým schopnostem a dědictví kontaktů a bohatství po otci si mohl objednat sólové skladby i klavírní koncerty pro levou ruku u velkých skladatelů jako Prokofjev, Hindemith, Ravel, Strauss nebo Britten. V roce 1938 byl obviněn z prznění rasy v podobě styků a plození potomků s arijskou ženou a prchl do Švýcarska a posléze do Spojených států. Zajímavou podrobností je, že když se ve Švýcarsku dostal do finanční tísně, zorganizoval jeho agent koncert rakouského kvarteta ve Švýcarsku, přičemž muzikanti přijeli se vzácnými nástroji z Paulovy soukromé sbírky. Prodejem těchto stradivarek a guarnerek se finančně zahojil. V roce 1940 se na Kubě oženil se svou skoro slepou žačkou Hildou Shania (1915-2001), onou arijskou matkou svých 2 dcer, a o rok později se narodil syn Paul-Louis. Roku 1946 získal Paul občanství USA a tam také v roce 1961 zemřel. V pozůstalosti po jeho ženě byl m.j. nalezen rukopis koncertu, který pro něj napsal Paul Hindeminth, rukopisy Richarda Strausse, soukromá korespondence Beethovena a Wagnera a kadeř Brahmsových vlasů.
Nejmladší syn Ludwig (1889-1951) byl matematik, ale především slavný cambridžský filosof, a také architekt (vídeňský dům Margaret Stonborough-Wittgenstein, nyní majetek bulharského státu).
Nejmladší syn Ludwig (1889-1951) byl matematik, ale především slavný cambridžský filosof, a také architekt (vídeňský dům Margaret Stonborough-Wittgenstein, nyní majetek bulharského státu).
Stonborough/Wittgenstein House (Paul Engelmann & Ludwig Wittgenstein, 1926-8)
1030 Wien, Parkgasse 18
Svého dědictví po otci se vzdal ve prospěch sester Hermíny a Heleny. Byl i donátorem umění, který měl absolutní sluch, odmítal moderní hudbu a tvrdil, že hudba končí Brahmsem, ne-li dříve. V roce 1939 získal britské občanství.
Nejstarší syn Karla Wittgensteina Johannes byl označován za hudebního genia, avšak spáchal sebevraždu ve 24 letech, stejně jako 2 z jeho 4 mladších bratrů.
Sestra Margaret (1882-1958) nebyla umělcem, ale jako 22letá kráska je zobrazena na jednom ze 22 ženských portrétů Gustava Klimta.
Gustav Klimt: Margaret Wittgenstein (1905)
Pikantní podrobnost je, že Margaret měla výhrady k tomu, jak Klimt namaloval její ústa, a po jeho smrti je nechala přemalovat. Obraz dostala jako svatební dar od svého otce, když se v lednu 1905 vdávala za 32letého Američana Jerome Stonborougha studujícího ve Vídni medicinu. Do roku 1900 to byl Jerome Herman Steinberger, syn nepříliš úspěšného newyorského obchodníka původem z Nassau, který v roce 1900 zkrachoval a spáchal sebevraždu. Rodina však zřejmě inkasovala tučnou pojistku. Margaret výhodně investovala do amerických akcií, přesto se těžko smiřovala s tím, že Ludwig ji vynechal, když se vzdával svého jmění. Po otci však získala m.j. zámek Villa Toscana v Gmundenu na břehu Traunsee. Tam skončil v roce 1938 sebevraždou její, tehdy již 15 let bývalý, manžel. Margaret se po 1. světové válce vrátila do Vídně a působila zde jako zvláštní americký vyslanec pro americkou pomoc. Stejně se vrátila i po 2. světové válce, podařilo se jí získat zpět část majetku konfiskovaného nacisty a ve Vídni též zemřela.
Sestra Hermina (1874-1950) měla podobně jako její sourozenci hudební i výtvarný talent, ale stala se poradkyní svého otce v otázkách nákupu a instalace uměleckých děl, jeho "uměleckým ředitelem" a jakousi osobní asistentkou. Vedle výtvarných artefaktů vlastnil rozsáhlou a mimořádně cennou sbírku originálů hudebních skladeb. Když Karl zemřel, bylo příliš pozdě na založení rodiny a Hermina tak zůstala svobodná a žila v rodinném sídle ve Vídni, kde ve 40. letech napsala nepublikované rodinné paměti.
Vztahy mezi sourozenci nebyly zřejmě nikdy zcela ideální (na př. Ludwig odmítl žít v Anglii, když se tam v roce 1913 přestěhovala Margaret s rodinou), avšak události z konce 30. let byly zlomové. Ludwig se tehdy rozhodl požádat o britské občanství a Margaret měla americké. Zůstávali však sestry Hermine a Helena a bratr Paul, kteří žili ve Vídni. Margaret tlačila na smlouvu s nacisty o uložení části peněz v Reichsbank výměnou za uznání jejich nežidovského původu (s tím, že dědeček byl nemanželským synem německého prince). Paul nacistům nedůvěřoval a dohodu kategoricky odmítal, zatímco Hermine otázku židovství bagatelizovala a považovala je pro sebe za mrtvou a bezvýznamnou. Paul emigroval, což jednání s nacistickými úřady a Reichsbank zkomplikovalo, nakonec však k dohodě došlo, Paul tak přišel o většinu majetku, ale obě starší sestry přežily válku ve Vídni.
Protože mužští potomci Karla Wittgensteina se dílem zasebevraždili, dílem byli homosexuálně orientováni, pouze jednoruký womaniser Paul přenesl rodinné jméno do další generace. Jeho syn Paul (*1941), který se nazývá Louis a je ne neúspěšný malíř, žije v Rakousku. Věren rodinné tradici extrémních a psychicky labilních bytostí však i on strávil 3 roky v psychiatrické léčebně.
obraz Louise Wittgensteina
Žádné komentáře:
Okomentovat