Ale ještě předtím jsem si zajel do Vídně na Byčkovův koncert s Vídeňskými filharmoniky, což bylo jakési superpreludium k těm pražským. A preludium to bylo pozoruhodné. Spolu s Gautierem Capuconem hráli 11. listopadu Šostakovičův violoncellový koncert a po přestávce Straussovu Alpskou symfonii. Bylo to skvělé, i když obojí jsem slyšel ne snad provedením, ale pojetím možná o trochu bližší mému vkusu. Ale ta atmosféra a individuální výkony byly úžasné a výbuch nadšení publika mimořádný.
![]() |
Takhle se děkovali Byčkov v Musikvereinu |
První skladba - violoncellový koncert, tentokrát Dvořákův. A stejný pocit jako u Šostakoviče. Vynikající hra, nádherně znějící nástroj, ale něco mi tam chybělo. Ty úžasné melodie v pojetí charakteristickém pomalejšími tempy mi zní nezvykle. Ovšem pasáž, kdy hrají sólově housle s violoncellem byla geniální.
![]() |
Takhle se děkovali Byčkov s Capuconem v Rudolfinu |
Jaký bude program České filharmonie v příští sezóně ještě není venku. V každém případě však je znám program newyorské Carnegie Hall a tam hraje orchestr s Byčkovem v sobotu 27. října jeden dvořákovský večer s violoncellovým koncertem (Alisa Weilerstein, jejíž pojetí je mi bližší než Capuconovo) a 7. symfonií a ve druhém Mahlerovu 2. symfonii s Christiane Karg, Elisabeth Kulman a Pražským filharmonickým sborem. Doufám, že ji uslyšíme i v Praze, protože bude bezpochyby stejně precizně nastudovaná jako Čajkovský, se stejným osobním akcentem. U Čajkovského ruským, u Mahlera německo-česko-židovským. Minulý měsíc dirigoval tuto skladbu v Londýně s London Symphony Orchestra a zněla takto:
Česká filharmonie získala v Byčkovovi kongeniálního dirigenta a šéfa, který ji potáhne na mezinárodní scéně do nečekaných výšin. Stačí podívat se do dirigentova kalendáře, do jaké společnosti se s ním orchestr dostává: Vídeňská státní opera, Chicago Symphony Orchestra, LA Philharmonic Orchestra, NY Philharmonic Orchestra, SF Symphony Orchestra, Což je to nejlepší naplnění Bělohlávkova odkazu.
Žádné komentáře:
Okomentovat