Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

pondělí 5. března 2018

Dva mistři z Francie

Ve středu 28. února se konal v pražském Rudolfinu koncert České filharmonie, kde jako sólista vystoupil francouzský violoncellista Gautier Capucon a dirigentem byl Sergej Byčkov, oba Pařížané. Shodou okolností to byl v aktuální sezóně už čtvrtý koncert tohoto dirigenta, který jsem navštívil. O tom prvním, s klavíristkou Yuja Wang, jsem psal v prosinci minulého roku. Byl naprosto mimořádný. A těsně před Vánoci následoval druhý pražský koncert s Českou filharmonií.

Ale ještě předtím jsem si zajel do Vídně na Byčkovův koncert s Vídeňskými filharmoniky, což bylo jakési superpreludium k těm pražským. A preludium to bylo pozoruhodné. Spolu s Gautierem Capuconem hráli 11. listopadu Šostakovičův violoncellový koncert a po přestávce Straussovu Alpskou symfonii. Bylo to skvělé, i když obojí jsem slyšel ne snad provedením, ale pojetím možná o trochu bližší mému vkusu. Ale ta atmosféra a individuální výkony byly úžasné a výbuch nadšení publika mimořádný.

Takhle se děkovali Byčkov v Musikvereinu
A teď tedy ve stejném obsazení, jen Česká filharmonie místo Vídeňských filharmoniků. Takhle Byčkov prezentoval svůj vztah k oběma skladatelům:


První skladba - violoncellový koncert, tentokrát Dvořákův. A stejný pocit jako u Šostakoviče. Vynikající hra, nádherně znějící nástroj, ale něco mi tam chybělo. Ty úžasné melodie v pojetí charakteristickém pomalejšími tempy mi zní nezvykle. Ovšem pasáž, kdy hrají sólově housle s violoncellem byla geniální.

Takhle se děkovali Byčkov s Capuconem v Rudolfinu
A potom Čajkovský. Jakoby nastoupil úplně jiný orchestr. Podle mne jeden z nejlepších výkonů České filharmonie, jaký jsem kdy slyšel. Bezpochyby výsledek intenzivního zkoušení, které přineslo naprosto suverénní hru jak sekcí, tak i jednotlivých nástrojů. Vlastně to, co jsem obdivoval na živých vystoupeních Berlínských a Vídeňských filharmoniků a možná ještě něco navíc. Jestli mi něco chybělo, tak snad jakési sklenutí, ale možná to ni nejde. Chtěl bych je slyšet, až si ještě skladba "sedne".

Jaký bude program České filharmonie v příští sezóně ještě není venku. V každém případě však je znám program newyorské Carnegie Hall a tam hraje orchestr s Byčkovem v sobotu 27. října jeden dvořákovský večer s violoncellovým koncertem (Alisa Weilerstein, jejíž pojetí je mi bližší než Capuconovo) a 7. symfonií a ve druhém Mahlerovu 2. symfonii s Christiane Karg, Elisabeth Kulman a Pražským filharmonickým sborem. Doufám, že ji uslyšíme i v Praze, protože bude bezpochyby stejně precizně nastudovaná jako Čajkovský, se stejným osobním akcentem. U Čajkovského ruským, u Mahlera německo-česko-židovským. Minulý měsíc dirigoval tuto skladbu v Londýně s London Symphony Orchestra a zněla takto:


Česká filharmonie získala v Byčkovovi kongeniálního dirigenta a šéfa, který ji potáhne na mezinárodní scéně do nečekaných výšin. Stačí podívat se do dirigentova kalendáře, do jaké společnosti se s ním orchestr dostává: Vídeňská státní opera, Chicago Symphony Orchestra,  LA Philharmonic Orchestra, NY Philharmonic Orchestra, SF Symphony Orchestra, Což je to nejlepší naplnění Bělohlávkova odkazu.






Žádné komentáře:

Okomentovat