Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

středa 14. března 2018

Pražský Billy Budd

Když jsem odcházel z hlediště, otočila se na mne žena, která seděla vedle a řekla: "Konečně nemusíme na světovou operu do Brna, konečně ji máme doma." Ano, bylo to skvělé představení. Nevím ovšem, co bylo větším zdrojem této výjimečnosti, zda opera sama nebo její nastudování a provedení.

Opera je postavena na příběhu, který Hermann Melville (1819-1891) popsal ve stejnojmenné  novele, jež byla vydána až 23 let po autorově smrti. Silný příběh mladíka, jenž se stane objektem obdivu "udržovatele kázně" na vojenské lodi v době napoleonských válek. Tento odporný grobián je z tohoto vztahu tak zděšen, že se rozhodne mladíka odstranit a vyvolá konflikt, v němž je náhodně zabit. Poté kapitán rozhodne v souladu s předpisy o chlapcově popravě, ačkoli cítí, že trest je nespravedlivý. Vlastně byl postaven před problém, který neměl dobré řešení.


Velký britský skladatel Benjamin Britten (1913-1976) napsal na libreto, na němž se sám podílel, rozsáhlou operu, jejíž premiéra proběhla v prosinci 1951. Ta dnes patří k vrcholným hudebně-dramatickým dílům 20. století  Na českých jevištích se však dosud neobjevila.


Tvůrce inscenace Daniel Špinar nastudoval již druhou operu s prakticky čistě mužským obsazením, kde významným prvkem je homosexuální motivace hlavních postav. Před třemi roky jsem měl pocit, že vlastní orientace režiséra příběh posouvá do roviny, která mi není příjemná, ale v případě Billy Budda mi připadá, že je to spíš přednost. Je to možná tím, že byť jde o příběh tragický, je tam i pozitivní poloha prezentovaná kapitánem Vernem a cit, resp. nevinnost, které tvoří jakýsi kontrapunkt k drsnému prostředí válečné lodě.


Režisér příběh zarámoval nemocničním lůžkem starého vzpomínajícího kapitána, který se i po létech přesvědčí, že všechno je v pořádku. A padoušství zbrojmistra dokresluje akrobatická skupina.
Hlavní roli Billy Budda ztvárnil Američan Christopher Bolduc, izraelský basbarytonista Gidon Saks zpíval zbrojmistra Claggarta a tenorista Štefan Margita představoval Kapitána Vere. 

O výtvarnou složku se postaral tvůrčí tým ve složení scénografky Lucie Škandíková, autor kostýmů Marek Cpin a choreograf Radim Vizváry, jehož hlavním trumfem byla akrobatická skupina Losers Cirque Company.

Mladý Bolduc exteriérem i projevem téměř dokonale splňoval požadavky na svou postavu, ve které debutoval. Gidon Saks má naopak Zbrojmistra zažitého, momentálně ho zpívá v Berlíně a Moskvě a pro mne byl díky dramatickému pojetí nejlepším interpretem. Ovšem padouši jsou vděčné role. Margita tvrdí, že role kapitána ho již léta lákala a podal ji pěvecky na vysoké úrovni, i když poněkud snové režijní pojetí zvýrazněné pohádkovým kostýmem nemusí každého oslovit, mne tedy ne. A pokud jde o onu akrobatickou skupinu, nemám pocit, že by nějak zvlášť posílila mé vnímání hudby a zpěvu, ale na druhé straně ani příliš nerušila. Scéna byla maximálně minimální a neřekl bych, že to vadilo.

Volba britského dirigenta Christophera Warda byla bezpochyby šťastná. Tvrdí o sobě, že Brittenova hudba je mu velmi blízká a z nastudování je to zřejmé. Britten byl vynikající skladatel, místy stálo za to soustředit se jen na hru orchestru, a ta žena, kterou cituji na začátku, měla naprostou pravdu.

Je škoda, že Britten se na  českých operních scénách hraje zřídka. Gloriana v režii Jiřího Heřmana byla před 6 lety stejným osvěžením repertoáru Národního divadla.

Národní divadlo Praha
scéna Národního divadla
18. ledna 2018

Benjamin Britten: Billy Budd

Hudební nastudování: Christopher Ward
Režie: Daniel Špinar
Scéna: Lucia Škandíková
Kostýmy: Marek Cpin
Světelný design: Karel Šimek
Sbormistr: Adolf Melichar
Choreografie: Radim Vizváry
Dramaturgie: Jitka Slavíková
Orchestr a sbor Státní opery
členové Kühnova dětského sboru
Sbormistr: Jiří Chvála
Spoluúčinkuje Losers Cirque Company

Billy Budd – Christopher Bolduc
Kapitán Vere – Štefan Margita
John Claggart – Gidon Saks
Redburn / První důstojník – Jiří Brückler
Flint – Adrian Clarke
Ratcliffe / Druhý důstojník – Pavel Švingr
Rudovous – Václav Sibera
Donald – Daniel Klánský
Dansker – Roman Astakhov
Nováček – Jan Petryka
Nováčkův přítel – Luboš Skala
Piskloun – Václav Cikánek
Loďmistr – Stefan Astakhov
Arthur Jones / Stěžňová hlídka – Michal Bragagnolo

Žádné komentáře:

Okomentovat