Václav Luks je opravdu frajer. Dokázal kolem sebe shromáždit skvělé muzikanty hrající na historické nástroje a zpěváky, vsadil na J.D. Zelenku a přeshraniční spojení se saskými Drážďanami a prosadil se v evropské konkurenci tak, že je se svými nastudováními vokálních děl i oper opakovaně zván na prestižní festivaly barokní hudby a evropské divadelní scény, včetně versaillského královského divadla. A nejnověji nahrál i perlu barokní muziky, Bachovu mši h moll.
Toto vše opět potvrdil v pátek 15. února, kde ke spolupráci přizval rakouskou sopránistku Nicolu Proksch a majitele krásného basu Jana Martiníka. Vystoupení nese ovšem kolektivního ducha, takže sólisté, pokud nezpívají sóla, se připojují k 10člennému sboru Collegium Vocale 1704.
Na programu byly 2 kantáty J.S. Bacha, sinfonia a miserere J.D. Zelenky a adagio a fuga Bachova nejstaršího syna Wilhelma Friedemanna. Zelenka byl sice vrstevník J.S. Bacha, ale s jeho synem ho spojovaly Drážďany, kde oba působili, i když první v katolickém prostředí a druhý v evangelickém. Kdybych měl něco z programu vyzvednout, pak nejspíš kantátu Liebster Jesu, mein Verlangen (BWV 32) se sopránovým sólem doprovázeným hobojem a basovým doprovázeným sólo houslemi. 29letý Martiník imponuje svým měkkým a pohyblivým basem, který mu přinesl nejen slavné vítězství ve velšském Cardiiffu před 4 roky, ale i angažmá nejprve v berlínské Komische Oper a od loňska ve Staatsoper Unter den Linden.
A co je na koncertech Collegium 1704 ještě pozoruhodné, jsou neobyčejně poučené programy, které nejspíš píše Luks osobně. A pak vstřícné publikum, které se skvěle doplňuje s nadšeným projevem hudebníků, zvláště když se koncert koná v intimním prostředí kostela Šimona a Judy. To je ostatně na hudbě možná nejcennější, ta společná radost živých muzikantů a živých posluchačů z její krásy. Tedy pokud nejde o kus atonálního zvukového experimentu, kde si člověk říká: a proč tady vůbec jsem? Co mi ovšem vadí, jsou starší dámy předbíhající u šatny. Zřejmě návyk z front na maso v dobách budování socialismu. Za to ale Václav Luks nemůže.
Žádné komentáře:
Okomentovat