Nemůžeme ztrácet naději v lidstvo, když víme, že Mozart byl člověk.
Albert Einstein
Když obejdete vídeňský chrám sv. Štěpána a projdete průchodem za ním, vstoupíte do Domgasse, kde v čísle 5 žil od roku 1784 do roku 1787 Wolfgang Amadeus Mozart, podle mnohých největší muzikant všech dob. Je to jediný zachovaný z řady objektů, kde Mozart od příchodu do Vídně v březnu 1781 žil, a v jeho čtyřech podlažích je umístěno Mozartovo muzeum, které slovem, obrazem i zvukem vypráví Mozartův vídeňský a také pražský příběh, a stojí za to ho stručně převyprávět.
 |
| Domgasse 5 - Mozarthaus |
V roce 1781 byl 25letý Mozart zaměstnancem salzburského arcibiskupa hraběte Colloreda. S jeho štábem přijel do Vídně na oslavu korunovace Josefa II., jehož matka Marie Terezie v listopadu zemřela. Musel to být zaměstnanec obtížný, protože byl ověnčen slávou z mnichovské premiéry Idomenea před pár týdny. A když dostal od hraběnky Thunové nabídku na koncertování v přítomnosti císaře, navíc za odměnu odpovídající 1/2 jeho ročního platu u arcibiskupa, a ten mu to nepovolil, začal tanec, který skončil Mozartovým květnovým vyhazovem. On sám tvrdil, že byl doslova nakopnut do... A co mladý muž udělal? Požádal o krátký, tak týdenní azyl vdovu Weberovou, o ruku jejíž dcery Aloisie se před 4 lety v Mannheimu ucházel. Bydlela v centru u Petrského chrámu a měla celkem 4 dcery, z nich ty mladší žily s ní. Jenže uplynul měsíc, pak léto a Mozart se nejen neměl k odchodu, ale navíc se začal dvořit 19leté Konstanci. Co udělala stará Weberová? Vyhodila ho, ale nedopadl daleko. Usídlil se za rohem na Graben a s Konstancí neskončil. Naopak, po slavné premiéře císařem objednané první německé opery Únos ze serailu v Burgtheater dne 16. července, za který obdržel trojnásobek bývalého ročního platu, se láska rozhořela naplno a Konstance se k hrůze matky (případně na její pokyn) k Mozartovi nastěhovala. Začal zmatek, ve kterém otec Mozart nechtěl dát souhlas k svatbě, syn mu psal, že když už si s ní začal, nemůže couvnout, matka Weberová hrozila policií, a to celé nakonec skončilo svatbou 4. srpna. Ani ne za 2 měsíce byla Konstance v jiném stavu.
 |
| Konstance Mozart, rozená von Weber |
To je jeden pohled, ale podívejme se na dobu, která byla naprosto převratná. Nedávno byl vynalezen parní stroj, byl objeven kyslík, a horkovzdušný balon, před pár lety (1776) byla přijata Deklarace nezávislosti severoamerických kolonií, krátce předtím byla vydána francouzská Encyklopedie a schylovalo se k francouzské revoluci (1789). A v Habsburské říši přišly s Josefem II. toleranční patent a zrušení nevolnictví (1781). A v tomto období kvasu přichází Mozart z poklidného Salcburku do Vídně, po Londýně a Paříži největšího města Evropy. Stal se nezávislým hudebníkem bez stálého platu, takže psal jako o závod 6 stran not denně, osobně a ve vlastní režii dával koncerty, dokonce abonentní, učil, byl senzací metropole. Seznamoval se s dalšími významnými lidmi, vědci, osvícenci. Jeho příjmy rostly a tak, když bylo na cestě druhé dítě, najal si luxusní byt o 7 místnostech těsně vedle dómu. Sám dává i domácí koncerty a dokonce se mu podaří přimět k návštěvě otce, který se ještě nesmířil s tím, že se špatně oženil a nemá stálé místo u dvora. Jeho odpor však byl nakonec zlomen, když při návštěvě Vídně počátkem roku 1785 mu sám velký Haydn řekl, že ani osobně, ani podle jména nezná lepšího muzikanta než je jeho syn. Ten mu pak připsal 6 svých kvartetů. A psal dál a stále tempem, nad kterým rozum zůstává stát, zvláště s ohledem na náročný životní styl. Všechny vlivy, které bystrý Mozart vstřebával, vedly k tomu, že se jednak stal v roce 1785 členem zednářské lóže, jednak že jeho další opera byla jaksi společensky angažovaná. Cesta Figarovy svatby na jeviště v roce 1876 nebyla snadná, a prosadil ji vlastně dvorní básník Lorenzo da Ponte, libretista a člověk s pozoruhodným životním příběhem. Její přijetí ve Vídni nebylo tak nadšené, jak Mozart očekával, o to větší ohlas měla v Praze. Stejně tak Don Giovanni, který měl v Praze premiéru hned v následujícím roce.
A o 4 roky později ještě korunovační opera La clemenza di Tito. To bylo počátkem září 1791 a koncem měsíce proběhla premiéra Kouzelné flétny v divadle An der Wien. Pak už zbývá jen nedokončené requiem, při jehož psaní v prosinci 1791 Mozart umírá. Konstanci je 29 let a tone v dluzích. K tomuto příběhu je asi třeba říci, že Mozart nebyl zdaleka ideální člověk. Byl marnivý, zřejmě nemírně pil a chronický nedostatek peněz při příjmech na úrovni dvorního rady prý nebyl důsledkem zmíněných neřestí, ale jeho hráčské vášně. A příčina jeho smrti je a asi zůstane neznámá. Jednou z variant je i nepovedená samoléčba pohlavní choroby.
Jenomže tohle všechno zůstává pod hladinou a nad ní vystupuje obrovské dílo. A tohle všechno a spoustu dalších souvislostí se člověk dozví za 2 hodiny ve vynikající expozici Mozarthausu.
V konfrontaci s tím se stává ještě nepochopitelnější impotence Prahy, která má jediné divadlo na světě, kde se odehrály premiéry dokonce 2 Mozartových oper, kde Mozart dirigoval a která má Bertramku, kde při svém pražském pobytu nějakou dobu žil a skládal. Ta se jen zřídka probouzí ze spánku pod pečlivým dohledem senilního představenstva Mozartovy obce, a divadlo se zmůže jen na ostudnou inscenaci Dona Giovanniho a jeho budova je tvrzí činoherců zaštítěných Tylem a národněobrozeneckými klišé. Je opravdu věčná škoda, že česká politické elita nedokáže na post ministra kultury, jenž, když už musí být, by měl iniciovat změny k lepšímu, vygenerovat schopnější lidi než dentistu se zkušeností v provozu hokejového klubu nebo učitelku mateřské školy. Vážně mám vztek.
Žádné komentáře:
Okomentovat