Carmen je jednou z nejoblíbenějších oper vůbec. I když po premiéře v roce 1875 jí kritika nepřijala s velkým nadšením, tvrzení, že její autor George Bizet (1838-1875) kvůli tomu zemřel ještě před derniérou je blbost. Neúspěšný jistě nebyl, když v den premiéry, což ovšem byla shoda okolností, se stal rytířem Čestné legie, a v den smrti už měl podepsanou smlouvu na produkce Carmen ve vídeňské Dvorské opeře. Je ovšem pravda, že publikum pařížské Komické opery, zvyklé na lehké Offenbachovy operety, pro vzpurnou svůdnici-nemravu a vojenského zběha moc pochopení nemělo. Potupná porážka od Německa a Pařížská komuna před pár lety byly ještě hodně živé. Do Paříže se tak vlaštovka verismu Carmen vrátila až za 8 let, ale mezi tím už začala její vítězná pouť operními metropolemi.
V posledních letech dostala relativně široká veřejnost možnost vidět několik Carmen z produkce nejznámějších operních domů. Tak La Scala umožnila přenos premiéry s Anitou Rachvelishvili, Jonasem Kaufmannem a pod taktovkou Daniela Barenboima v prosinci 2009, MET pustila o měsíc později do světa METinHD svou inscenaci s Elinou Garanča, Roberto Alagnou a Patrickem Nezet-Seguinem u dirigentského pultu, na DVD i youtube je k vidění londýnská inscenace z roku 2006 s Annou Caterinou Antonacci a opět Kaufmannem a dirigentem Antonio Pappanem. Koncertní provedení Carmen s Magdalenou Koženou, Jonasem Kaufmannem, Berlínskými filharmoniky a Simonem Rattlem z letošního dubna je na digitalconcerthall.com a konečně letos 13. prosince nabídla kina přímý přenos z pařížské Opera Bastille znovu s Antonacci, Rakušanem Nikolaiem Schukoffem a režisérem Philippem Jordanem. Pro úplnost: v Česku jsem viděl Carmen v pražském ND, ale nic se mi nevybavuje a olomouckou inscenaci neznám.
Mám-li zhodnotit 3 první, vychází z nich pro mne jednoznačně nejlépe londýnské představení, a to především díky postavě Carmen, kde Antonacci nejen pro své pěvecké kvality, ale i skvělý spontánní herecký projev, byla vynikající. Garanča, ač pěvecky možná o trochu lepší, a přestože do role dala všechno, je proti ní slečna z dobré rodiny, na které je příliš vidět, že tu živelnost jen hraje, i když skvěle. Ostatně ona sama tvrdí, že má v sobě 3 počítače, které hlídají její projev. S tím se dá sotva předvést uvěřitelná děvka. A 25letá Anita Rachvelishvili v Miláně sice hezky zpívala, ale jinak byla jak mrtvá žába, se kterou nehnulo ani to, když ji Don José před arénou dobýval silou. Určitě se však zlepšila, protože zpívá Carmen v Berlíně i MET a v La Scale i jinde přidává další role. Takže ten frigidní dojem byl možná jen režijní fígl.
 |
| Anna Caterina Antonacci - Londýn 2006 |
A konečně Paříž 2012. Abych se poučil, co je to moderní evropská opera, vzal jsem si k srdci doporučení některých mých oponentů a zhlédl Carmen z Opera Bastille. A pochopil jsem, kde dělají v MET chybu. Micaela se zeleným ruksakem na zádech přifrčela těch 1000 km z Navarry na bicyklu, otylý Escamillo, který jakoby stárnoucímu Elvisovi z oka vypadl, zpíval Votre toast na nákladním vagonu, kontraband přivezli pašeráci z Gibraltaru do Sevilly (200 km) přes noc na ručních vozících, a Don José nevěrnou Carmen (jako sexy platinová blondýna nápadně připomínala Marylin Monroe) nepropíchl, jak je v Americe trapným zvykem, ale uškrtil cípem svatebních šatů, které měl náhodou v kufru, co táhl k aréně s sebou. A aby lidé moc nesmutnili, do publika posílal polibky vytáhlý transvestita s odhalenými ňadry z plastu. Skoro mi vadilo, že k tomu pořád hrajou muziku toho losera Bizeta, ale snad příště... Nejvíc přitom utrpěla právě postava Carmen, která vyzněla nevýrazně a nepravděpodobně a po premiéře byla spolu s režisérem vybučena. Stala se prostě obětí režisérského divadla.
 |
| Anna Caterina Antonacci - Paříž 2012 |
Fakt jsem rád, že už nejsem ten provinciální zabedněnec, který s pootevřenými ústy zbožně vzhlíží k nekonečně zastaralé Metropolitní opeře, a vím, jak má vypadat umění 21. století.
Žádné komentáře:
Okomentovat