Modrý Písek

Mám pár míst, která ke mně patří, což má ostatně každý. Ta moje jsou ve středních, jižních, západních, severních a východních Čechách. V těch jižních je to mimo jiné Písek.

Můj děd se tam naučil obchodovat a jeho děd byl jako rychtář v nedaleké Putimi, kde koupil mlýn za 12000 zlatých, jedna ruka s místní honorací. Aspoň pokud si Jindřich Šimon Baar v Janu Cimburovi nevymýšlel: „Povím ti, Cimburo, něco. Tuhle šel náš rychtář Pískem - jde kolem krajského úřadu - když v tom někdo zaklepá na okno. ,Rychtáři` - povídá mu kdosi - ,máme tu něco pro vás - abych to nemusil balit a psát adresu, vezměte si to s sebou' - a podal mu oknem svazeček papírů. Rychtář je strčil do kapsy, doma je pročetl, vyřídil, podepsal, pečeť přirazil na to a o trhu zas je vzal do Písku s sebou. V Písku potkal se s panem purkmistrem. Podali si ruce a jdou spolu okolo úřadu. ,Počkejte trochu,' - povídá náš rychtář a hůlkou zaklepal na okno. ,Pane kolego - copak to děláte?' lekl se purkmistr - ,Ouřaduju` povídá náš Rouček a tahá z kapsy papíry. Okno se vtom otevřelo a z něho se sladce usmíval pan komisař. Myslil, že purkmistr klepá, aby šel s ním na skleničku vína. ,Kein Wein,' povídá mu náš rychtář - ,ale spisy tuhle nesu a odevzdávám v pořádku,' a položil je nití svázané na okno. ‚To sist ne Frechheit, Keckheit, Trägheit,' láteřil komisař, jak jen Němci umí - až se lidé zastavovali pod oknem na chodníku. Křičel, aby šel rychtář do expeditu, zaklepal na dveře, jak se sluší a patří. ,A co,' povídá Rouček - já jsem putimský rychtář - tudy jsem spisy dostal a tudy je vracím a s Pánem Bohem - trh nečeká a já tam mám hnízdo podsvinčat na prodej,' a odešel. Takový je náš rychtář," ukončil Černoch.

Takže jsou to kořeny a navíc je do Písku situován Šrámkův Měsíc nad řekou, kterou je Otava, a z paměti už nabíhají Junáci na Otavě a Hoši od Bobří řeky, obtloustlá Janáčkova můza Kamila... A tak když přišla pozvánka na vernisáž výstavy "Okamžiky uplynulých let / fotografie Petra Sirotka", nebyl důvod váhat.

Jenomže jak hodnotit výstavu, jejíhož autora léta znáte stejně jako jeho fotografie? Bylo to prostě milé, byť lehce nostalgické setkání lidí, kteří se léta znají a také setkání rodiny přes 3 generace.

Ale něco nového jsem se přece jen dozvěděl. Že totiž Petr Sirotek kromě toho, že z kraje pochází jeho rod a pár desítek kilometrů od Písku má chalupu, tak také za kamerou natáčel dokument Jakou barvu má Písek. A říká se v něm "...je to jeho obraz a je to on sám a celý jeho život." Ten krátký film je víc než 40 let starý a svou atmosférou k výstavě patří. Škoda, že nepatří k exponátům.

A když jsem ho zhlédl, tak jsem se vydal městem a zjišťoval, jak shodné je město před 40 lety a to dnešní.

Takže muzika tam zní dál i když jiná:

u řeky...

... i na Havlíčkovo náměstí před Florianem

 Sladovna v areálu Prácheňského muzea se leskne novotou jakož i hodiny v expozici.

Jan Nepomucký stojí v pohodě na mostě a andělé jen jen vzlétnout.

A tak jen Rumcajs s rodinkou se rozpadají.

Nejspíš proto, že ony postavičky ze žlutého písku jsou z Řáholce u Jičína, zatímco ten Písek, o kterém mluví film, má barvu domova, který je spíš modrý.

Takže shrnuto a podtrženo to vypadá, že je o dost lépe než před oněmi 40 lety. Akorát ten Rudolf Hrušínský o tom už nemůže svým podmanivým hlasem vyprávět.