Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

pondělí 18. září 2017

Maria a Tony po 60 letech a přímo v Plzni

Mám pár míst, která ke mně patří, což má ostatně každý. Ta moje jsou ve středních, jižních, západních, severních a východních Čechách. V těch západních je to bezkonkurenčně Plzeň. Ono když někde vyrůstají vaši rodiče, tak to ani jinak nejde. Navíc v Plzni vaří už 175 let Urquell, v závěru WW2 ji osvobodili Američané a jednoho strýce vám tam komunisti zavřeli a druhého vystěhovali, je to město prostě vaše.

A navíc tam postavili nové divadlo, ve kterém jsem ještě nebyl a v červnu v něm měl premiéru slavný muzikál West Side Story, takže nebylo co řešit.

West Side Story

je muzikál, který představoval v roce 1957 obrovský zvrat v pojetí hudebního divadla především v nárocích na herce, jichž bylo ke 40 a museli dobře zpívat a tancovat a současně být mladí. Děj je notoricky známý a postavený na půdorysu Shakespearovy hry Romeo a Julie. Místo veronských Monteků a Kapuletů jsou zde znepřátelené party newyorských teenagerů a mladí milenci nejsou Romeo a Julie, ale Tony a Marie, trochu jinak je to i s obětmi. Na Broadway se hrál necelé dva roky, následovalo dlouhé turné a návrat na Broadway, celkem víc než 1000 představení. V Anglii byla premiéra o rok později než na Broadway a opět za 3 roky přes 1000 představení a turné.

V divadle Winter Garden na 7. avenue, kde se před 70 lety
konala broadwayská premiéra West Side Story, se hraje dodnes.
Stejnojmenný film měl premiéru 18. října 1961 a při nákladech 6 mil. $ přinesl na tržbách 44 milionů. Zdánlivě málo, ovšem jeden dolar v roce 1961 odpovídá osmi dnes. Kromě toho získal 10 Oskarů a soundtrack se stal nejprodávanějším albem v USA v 60. letech. Pikantní a málo známá skutečnost je, že Natalie Wood sice hlavní roli hrála, ale zpívala Marnie Nixon (které producenti odmítli vyplácet royalities a nakonec se s ní o své podělil osobně Bernstein).

Od té doby byl mnohokrát nastudována, m.j. v roce 1980 a znovu 2007 na Broadway a v roce 2000 v milánské opeře La Scala, kde režie a choreografie byly dílem Joey McKneely, dirigentem Donald Wing Chan. Tonnyho hrál David Miller a Marii Montserrat Martí (s Montserrat Caballé má společné to, že je její dcera). Při reprizách v roce 2003 zpíval Tonnyho Vittorio Grigolo.


Tato inscenace dostala v roce 2005 zájezdovou podobu a od té doby objíždí celý západní svět. Mimo jiné Théâtre du Châtelet in Paris v roce 2008 a 2009 Velké Británie, 2010 Austrálie, 2012 Německo a Francie. A v březnu letošního roku doputovalo i do Prahy, kde se konalo 5 představení v Kongresovém centru. Obsazení se samozřejmě mění, bezpochyby to však neovlivňuje kvalitu, což nakonec dokazují statisíce diváků během oněch 12 let.

V Česku bylo od roku 1970, kdy měla premiéru první inscenace v ND Brno, k vidění několik nastudování, především 3x v Karlíně, znovu v Brně a v roce 2007 Ústí nad Labem.

Navíc existuje spousta nahrávek písní ze seriálu s nejrozmanitějšími interprety, v nejrůznějších jazycích a místech. Ta nejpopulárnější je Somewhere v podání Barbary Streisand:



I Feel Pretty zpívá novozélandská operní diva Kiri Te Kanawa pod Bernsteinovou taktovkou v roce 1984 při nahrávání pro DGG:



A "America" v podání mladých dam ze Stratford High School v Houstonu o 40 let později:

 

Balkónová scéna na BBC Proms 2012 v Royal Albert Hall:


A takhle hráli mambo z orchestrální suity West Side Story mladí Venezuelané pod taktovkou Gustavo Dudamela při novoročním koncertu 2007. Zřejmě nejnakažlivější bláznivá nahrávka klasického orchestru vůbec.


West Side Story z Plzně

Přestože obecně dávám přednost opeře před muzikály, Bídníkům v Queen´s Theatre na West End, Chicagu v Ambassador Theatre na Broadway a putovní West Side Story v nastudování Joey McKneely v berlínské Deutsche Oper jsem neodolal. To představení bylo naprosto perfektní a pro obecentvo to byla evidentně strhujicí událost. A proti tomu teď stojí Plzeň.

Co se divadla týče, dobrý. Především je kolem spousta parkovacích míst. Divadlo nevelké, ale přívětivé, v zadní části přízemí je restaurace, proti hlavnímu vchodu z Jízdecké ulice je schodiště, v mezipatře sociální zařízení a šatny, nahoře foyer s bufetem, ze kterého se vchází do horní části stupňovitého hlediště pro 444 diváků. Žádný luxus, ale vrcholně účelné. Podél levé strany divadla piazzetta, ze které se vstupuje do provozní budovy spojené s  divadlem krytými mosty.




Ale k představení. Je to především odvaha, když se oblastní divadlo rozhodne dát na repertoár kus, kde vystupuje téměř 40 tanečníků/zpěváků, pouhé dva měsíce po léta pilovaném a v nejlepším slova smyslu profesionálním mezinárodním představení v Praze.



 To plzeňské je samozřejmě jiné než to "americké", není a ani nemůže být tak absolutně dokonalé, což ale příliš nevadí, protože základem je příběh a muzika, které tam jsou. A skupinový tanec i zpěv byly perfektně nacvičené, svým způsobem nejpůsobivější, zatímco hrané a mluvené pasáže působily občas poněkud prkenně. Z dvou hlavních představitelů byla herecky i pěvecky lepší Maria, výborný pěvecký výkon předvedla také Venuše Zaoralová Dvořáková v roli její matky. Z dalších představitelů zaujal i druhý pár: Anita Lucie Jagerčíkové a Bernardo Ondřeje Černého. Celkově jsem však měl z představení skvělý pocit, z mladých zpěváků a tanečníků sršely elán a zaujetí a Bernsteinova hudba mi zněla v uších celou cestu do Prahy. Rozhodně to nebyla žádná béčková show ze z Plzně a zřejmě i tady platí to, co říkají průvodci přenosů z Metropolitní opery: "Choďte do vašich místních divadel, i tam jsou skvělá představení." Třeba je to i tím, že 200 metrů od divadla je Muzeum amerického generála Pattona, jehož vojáci v roce 1945 Plzeň osvobodili.


West Side Story
Divadlo J.K. Tyla Plzeň
Nová scéna
7. září 2017

Autor původního konceptu: JEROME ROBBINS
Libreto: ARTHUR LAURENTS
Hudba: LEONARD BERNSTEIN
Texty písní: STEPHEN SONDHEIM
Režisér a autor choreografie původní produkce: JEROME ROBBINS
Překlad: Jiří Josek
Režie a choreografická koncepce: Lumír Olšovský
Hudební nastudování: Kryštof Marek
Dirigent: Kryštof Marek
Dramaturgie: Pavel Bár
Choreografie: Lukáš Vilt
Scéna: Dragan Stojčevski
Kostýmy: Kateřina Bláhová
Sbormistr: Sára Bukovská

Tony: Pavel Režný
Maria: Kateřina Falcová
Anita: Lucia Jagerčíková
Riff: Petr Ryšavý
Bernardo: Ondřej Černý
Pruďas: Lukáš Ondruš
Arab: Tomáš Smička
Prcek: Pavel Klimenda
Bourák: Richard Pekárek
Bingo: Ondřej Král
Dýzl: Lukáš Randák
Gibson: Petr Faltus
Graziella: Kristýna Bečvářová
Velma: Natálie Laštovičková
Minnie: Štěpánka Jílková 
Clarice: Kateřina Steinerová
Pauline: Barbora Selešiová
Čára: Michaela Novotná
Chino: Adam Rezner
Pepe: Jan Hanny Firla
Indio: Martin Holec
Luis: Lukáš Vilt
Anxious: Martin Klapil
Nibbles: Michal Lenner
Juano: Ondřej Kudrna
Rosalia: Kateřina Herčíková
Consuela: Diana Velčická
Teresita: Marianna Polyáková
Francisca: Pavlína Palmovská
Estella: Veronika Zelníčková
Margarita: Klára Tomanová
Doktor: Roman Krebs
Schrank: Radek Antonín Shejbal
Krupke: Martin Šefl
Rukavička: Václav Kolář
Matka: Venuše Zaoralová Dvořáková
Swing - páni: Jan Kaleja, Aleš Kohout
Swing - dámy: Charlotte Pščolková, Lucie Zvoníková
Orchestr souboru muzikálu DJKT







Žádné komentáře:

Okomentovat