Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pondělí 25. září 2017

Ještě jednou Barenboim a (nejen) Smetana

A znovu v Praze. V pondělí 4. září večer Daniel Barenboim hrál a dirigoval svou Staatskapelle Berlin ve zbrusu novém sále v Drážďanech, načež byl posazen do auta a odvezen do Prahy. V kině Lucerna se totiž v úterý večer konala premiéra dokumentu Martina Suchánka [1] nazvaného "Barenboim: Smetana - Má vlast". Dirigent zřejmě výsledek Suchánkovy práce vysoce oceňuje a před premiérou odpověděl v besedě několik dotazů.

Daniel Barenboim a Martin Suchánek
Dopřál jsem si tu radost, že jsem viděl prosincovou veřejnou generálku ve Vídni osobně, v televizi pražské provedení při zahájení Pražského jara a získal jsem vstupenku i na záříjovou premiéru dokumentu. a snažím se proniknout do dirigentova vidění světa.

Daniel Barenboim je člověk s mimořádnými schopnostmi a mimořádným osudem. Žid s ruskými kořeny narozený v Argentině, který později přesídlil do Izraele, oženil se do Anglie, žil s ruskou manželkou v Paříži a nyní již řadu let pracuje a žije v Berlíně. Muzikant na hranici geniality, možná za ní, jehož životní zkušenosti a bytostný humanismus podmiňují postoje, které často nejsou všeobecně akceptovatelné. Týká se to především izraelsko-palestinského konfliktu, kde ovšem on sám realizuje pozitivní kroky ve směru, který považuje za řešení: hudba (West-East Divan Orchestra) a vzdělání (Barenboim-Said Academy).

Takhle se třeba ostře střetl s izraelskou ministryní kultury a školství v roce 2004 při předávání Wolf Price [2]:


A toto říkal před svým letošním koncertem na BBC Proms: "Když se dívám na svět s tolika izolacionistickými tendencemi, jsem velmi znepokojen," řekl Barenboim. "A vím, že nejsem sám. V této zemi jsem se oženil a žil jsem zde mnoho let, a když jsem tady žil, potkal jsem tolik lásky, že mi to dává impuls říct to, co bych rád řekl... To není o politice této nebo jiné země. Hlavním problémem dneška je nedostatečné vzdělání. Že neexistuje dostatek vzdělání v hudbě už víme dlouho. Nyní však není dostatečné vzdělání ani o tom, kdo jsme, co je lidská bytost a jak se chovat k ostatním bytostem stejného druhu."

Poukázal na to, že hudba i hudebníci nebyla nikdy omezena národními hranicemi - že nikdo nezvedal obočí nad tím, že argentinskoizraelský dirigent vede německý orchestr hrající anglickou hudbu, a že podobného ducha by měla přijmout celá Evropa.

"To je důvod, proč je hudba tak důležitá... A tyto izolacionistické tendence a nacionalismus ve svém velmi omezeném pojetí jsou něco, co je velmi nebezpečné a lze proti tomu bojovat pouze s opravdovým a velkým důrazem na vzdělávání nové generace... Další generace musí pochopit, že Řecko, Německo, Francie, Dánsko, všichni mají něco společného, co se nazývá evropská kultura. Nejen euro. Kultura. To je opravdu ta nejdůležitější věc. A v tomto kulturním společenství s názvem Evropa existuje také místo pro rozmanité kultury, pro odlišné kultury, pro jiný způsob, jak se dívat na věci. Ale toho může být dosaženo pouze se vzděláním."

"Fanatismus s náboženským pozadím, který ve světě existuje, lze potlačit také pouze pomocí vzdělávání... S náboženským fanatismem nelze bojovat pouze zbraněmi. Skutečné zlo ve světě lze porazit pouze humanismem, který nás všechny drží pospolu. Včetně vás a mě."

Snažím se pochopit, jak do Barenboimova vidění světa zapadá právě Má vlast. Myslím, že jednou z těch spojnic, kromě toho, že v mnohém má pravdu, je jeho vztah k Rafaelu Kubelíkovi, který byl přítelem jeho rodiny a jeho osobně byl jakýmsi mentorem. A na základě tohoto vztahu a výkladu, který sám Smetana k jednotlivým dílům skladby sepsal, vznikl jeho hlubší názor na ni: „Být vlastencem znamená být šťastný a být hrdý na to, co mi má země dala. A to vnímám v Mé vlasti... Má vlast je velmi zvláštní dílo. Je v něm celá česká historie, ale zároveň celý vesmír. ... dá se hrát ve všech historických obdobích a ve všech zemích ... Je dobrým příkladem toho, co se dá hudbou všechno vyjádřit... Má vlast je plná české historie, české krajiny i českých pocitů. Mírou svého zdravého vlastenectví nemá toto dílo ve světě obdoby." 

A o to tady zřejmě jde. Zdravé vlastenectví, které je opakem fanatického nacionalismu, a je vlastní malému národu, který nikoho neomezuje a nikomu neubližuje a přitom si zachoval svou svébytnost.

Trochu iluze, ale takhle to Barenboim do své stavebnice světa potřeboval a díky tomu vznikl skvělý dokument o Smetanovi, Mé vlasti a hudbě vůbec a o jejím mimořádném interpretovi. Mohl by to být i docela dobrý impulz k interním českým úvahám o vlastenectví a české kultuře, který by byl zrovna v době, kdy za české kulturträgery se považují různí pokleslí muzikanti v prezidentském žoldu a pochybní byznysmeni z cizích zemí, mimořádně užitečný.

---------------------------------------------

[1] Martin Suchánek (*1958) je scénárista, kameraman a režisér mnoha dokumentárních filmů, z nichž některé vstupují do oblasti hudby: Václav Talich – Sebevědomí a pokora (2004), Ecce homo – Bedřich Smetana (2004), Antonín Dvořák – Deo Gratias (2001), Adieu Mozart (2005), Legenda jménem Kubelík (2000) a několik dalších. Jeho otcem je grafik Vladimír Suchánek, což mu možná usnadnilo sejít se s Barenboimem na vnímání hudby jako malování.

[2] Wolfova cena je ocenění, které žijícím vědcům a umělcům „bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, vyznání, pohlaví nebo politické názory“ uděluje za „úspěchy v zájmu lidstva a přátelských vztahů mezi lidmi“ Wolfova nadace v Izraeli. Cena je udílena v šesti oblastech – zemědělství, chemie, matematika, lékařství, fyzika a umění. Cena za umění se střídá mezi architekturou, hudbou, malířstvím a sochařstvím. Cena se skládá z diplomu a finanční částky 100 000 amerických dolarů.

Žádné komentáře:

Okomentovat