Migranti podle Martinů

13. září odstartoval ve Stavovském divadle 13. ročník operní přehlídky Opera 2017, při které česká a slovenské operní divadla představí vesměs na scénách Národního divadla v Praze to nejlepší, co v uplynulých dvou sezónách premiérovala na domovských jevištích. Jako první předvedlo svůj příspěvek k přehlídce Moravské divadlo v Olomouci a byla to opera Bohuslava Martinů (1890-1959) Řecké pašije na libreto, které si skladatel sám napsal podle románu řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise "Kristus znovu ukřižovaný."

Příběh má několik významových rovin a pro současnost je zajímavé, že jednou z nich je téma migrace. Ta byla v Řecku významná ve 20. letech minulého století, kdy došlo k masové přesunu více než jednoho milionu Řeků z Turecka. Martinů operu, a je to vlastně jediná jeho opera vybudovaná nad klasickým dramatickým příběhem, napsal v letech 1954-57 v podobě, která byla určena pro londýnský Royal Opera House, a její uvedení bylo předjednáno s šéfem opery Rafaelem Kubelíkem a odsouhlaseno ředitelem divadla. Nakonec se projekt neuskutečnil, neboť člen představenstva divadla a Master of the Queen's Music (něco jako dvorní skladatel) Arthur Bliss, sám autor nepříliš úspěšné opery The Olympians, která se od premiéry v roce 1949 v dalších letech nehrála, dal podnět k přezkoumání záměru. Výhrady byly respektovány, Kubelík v následujícím roce londýnské angažmá neprodloužil a Martinů proto nabídl operu Curychu, tam však naléhali na její úpravy. Ty Martinů provedl v letech 1958-1959 a curyšská premiéra se konala 9. června 1961, tedy téměř 2 roky po jeho smrti, česká pak o 9 měsíců později v Brně. Alešem Březinou rekonstruovaná původní verze opery měla premiéru v roce 1999 v Bregenz, česká se konala opět v Brně roku 2005.

vdova Kateřina/Máří Magdalena (Radoslava Mičová)
a pasák Manolios/Kristus (Jakub Rousek)

kněz Grigoris (David Szendiuch)

Při úvaze o kvalitě představení je možná užitečné říct, že Martinů byl vlastně celý život nemajetný umělec. V Paříži si vlastní piano pořídil až počátkem 30. let, cestu do Ameriky mu platil Paul Sacher, na léčení úrazu v roce 1946 neměl prostředky, když se v 50. letech vracel do Evropy, vezli svůj majetek i s manželkou ve 4 kufrech, a pak žili převážně z grantů Guggenheimovy nadace a podpory ze strany Paula Sachera. Jak sám napsal, tantiémy na obživu nestačily. Měl proto jaksi geneticky blízko k otázkám přátelství, lásky, spravedlnosti, solidarity, smrti. Ty jsou sice věčné, ale po I. světové válce rezonovaly a našly institucionální oporu v prostředí socialistické a komunistické levice, často krajní. Proto ho také oslovily texty Kazantzakise, který byl ve 20. letech obdivovatelem Lenina, což později zavrhl, ale onen sociální akcent mu zůstal. Kazantzakis se také stal po válce krátce ministrem ve vládě sociálně orientovaného antikomunisty, v roce 1948 však odešel do Francie a žil v Antibes. Odtud ona myšlenková blízkost s Martinů. A mimochodem, Řecké pašije použil jako podklad pro svůj film americký filmař a komunista Jules Dassin. V letech 1975-76 pak vznikl v řecké televizi stejnojmenný padesátidílný seriál.

Dějová linka příběhu (viz níže) souvisí s uprchlíky přičemž právě dnes jsou postoje k nim znovu aktuální a je otázka, zda a jak dalece toho režijně využít. Režisér Pitínský tak neučinil a omezil se spíš na charakterový vývoj postav a formální výstřelky, které snad měly onen vývoj divákům ozřejmit, což však zvláště ve druhé polovině působilo až rušivě. To samozřejmě také lze, i když třeba v Grazu operu vloni nastudovali s důrazem právě na onen aktuální migrační problém.

Pokud akceptujeme tuto volbu jako otázku svobodného rozhodování režiséra, pak už zbývá jen posoudit, jak dalece se podařilo tuto koncepci naplnit pěveckými a hereckými akcemi. Mne osobně nejvíc zaujal pěvecký výkon obou klíčových představitelů -  Jakuba Rouska (Manolios) a Radoslavy Mičové (Kateřina) a obou kněží - Grigorise a Fotise. Postava Jidáše - Panaitise je zdeformovaná a způsob, jakým se pomazává krví jím zavražděného ovčáka Manoliose (Krista) je až nechutná karikatura. Jistě nemalý úkol byl pro malé oblastní divadlo přivést na jeviště 3 sbory (vlastní, externí a dětský), ale povedlo se. Scéna byla jednoduchá, což je při omezených zdrojích něco jako kategorický imperativ, ale nenarušovala příběh. Hudba byla působivá zvláště ve 4. jednání a podle mne je to nejlepší skladatelova opera. Kdybych měl příležitost, šel bych znovu.  

Moravské divadlo Olomouc
na scéně Stavovského divadla v Praze
středa 13. září 2017

Řecké pašije
Hudba a libreto: Bohuslav Martinů
(podle románu Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný)
Překlad: Eva Bezděková
Hudební nastudování: Petr Šumník
Dirigent: Petr Šumník Tomáš Hanák
Režie: Jan Antonín Pitínský
Sbormistr: Lubomíra Hellová
Scéna: Milan Nytra
Kostýmy: Jana Preková

Obsazení:
Grigoris: David Szendiuch
Fotis: Jiří Přibyl
Patriarcheas: Vladimír Třebický
Ladas (mluvená role): Jaroslav Krejčí
Michelis (+ celý part Andonise): Milan Vlček
Kostandis: Martin Štolba 
Janakos: Petr Martínek 
Manolios: Jakub Rousek 
Nikolios: Lucie Janderková 
Panaitis: Václav Málek, j. h.
Kateřina: Radoslava Mičová 
Lenio: Elena Gazdíková
Stará žena: Magda Málková 
Despinio: Lucie Kordová
Starý muž: Vladislav Zápražný

---------------------------------------

Děj opery (převzato z Wikipedie)
I. jednání: V řecké vesnici Lykovrissi se chystají velikonoční pašijové hry. Kněz Grigoris rozděluje role – pastýř Manolios bude představovat Krista, vdova Katerina Marii Magdalenu a Panait, její nápadník, bude Jidáš. Jednotliví vesničané uvažují nad významem sobě přidělených rolí a nad tím, jak se jejich chování s nimi shoduje. Nastává soumrak a do vesnice přichází pod vedením kněze Fotise skupina uprchlíků z jiné vesnice, která byla zničena nájezdem Turků. Grigoris se ale obává o blahobyt svých spoluobčanů, a když jedna z uprchlic umírá hladem, označí ji za nositelku cholery a uprchlíky vyhání. Katerina ale nabízí skupině pomoc a Manolios jim ukazuje blízkou horu, kde se mohou usadit.

II. jednání: Katerina je zamilovaná do Manolia. Lakomec Ladas chce získat bohatství od uprchlíků za peníze, které dává kramáři Jannakosovi. Ten ale vidí bídu uprchlíků, zželí se mu jich a místo podvodu na nich jim odevzdá přinesené peníze.

III. jednání: Manolios se chová stále více jako Ježíš. Katerinu přesvědčuje, že jejich láska může být jen duchovní, jako byla láska Krista k Marii Magdaleně. Vyzývá také vesničany, aby pomohli uprchlíkům, ale starší obyvatelé vesnice jsou proti a rozmýšlejí plán, jak tomu a rostoucímu vlivu Manolia ve vesnici zabránit.


IV. jednání: Na vesnické svatbě Grigoris Manolia vylučuje z církve a odsuzuje ho. Manolios vysvětluje své jednání jako vedené Ježíšovými myšlenkami. Z hory sestupují zbídačelí uprchlíci, v nastalé rozepři Panait Manolia zabije. Lid na obou stranách želí Manoliovy smrti, uprchlíci opouštějí vesnici, aby našli jiné místo k životu.