ROVINA POLITICKÁ
Realita má vedle osobního náboženského nebo světonázorového přesvědčení a sféry kultury ještě jednu, obecnější rovinu (mimo jiné). Z Napoleona Bonaparte udělaly jeho schopnosti generála, který když získal politickou moc, jmenoval se císařem s absolutní mocí a stal se z něj válčící šílenec. V roce 1813 byl u Lipska poražen a odneslo to celkem 100 000 mužů. Dohromady si Napoleonské války v letech 1803 - 1815 vyžádaly život asi 3,5 milionů mužů a přinesly četné další útrapy a škody mnoha milionům lidí v řadě zemích nejen Evropy.
O 75 let později se stal německým císařem 29letý Friedrich Wilhelm Viktor Albrecht von Preußen neboli Vilém II. Militarista, nacionalista, fyzicky postižený a deprivovaný člověk svou moc oslavil vybudováním monumentálního a ohavného památníku vysokého 91 metrů na místě, kde se před 100 lety odehrála bitva u Lipska.
Jaký jiný smysl může mít památník události 100 let staré, než oslava vlastní velikosti císařovy. Přitom neuplynul ani rok a Evropa byla v plamenech, k čemuž císař přispěl významnou měrou. A opět miliony mrtvol, jejichž výsledkem bylo odstoupení Viléma a útěk do Holandska, který ho zachránil před tribunálem.
Nový deprivant a totalitní vládce Hitler používal památník jako symbol své moci a po desítkách milionů obětí stejně prohrál a spáchal sebevraždu.
A další diktátor, tentokrát moskevský, z památníku udělal symbol rusko-německého přátelství a pionýři tam skládali slib.
Dnes experti říkají, že je tento kolos konečně odpolitizován. Což je ovšem špatně a navíc to není možné, protože jde o memento zrůdnosti totalitní moci. A jako takové by mělo být chápáno, aby se nestalo předmětem obdivu nového diktátora, jehož konec by byl opět zalit krví.
Stop důsledků, které vyvolaly činy zřejmě nejzrůdnějšího z mocí nemocných totalitních vládců - Hitlera (o krátkou hlavu před Stalinem a Pol Potem), je v celé oblasti víc. Stačí se podívat na obnovený Frauenkirche v Drážďanech, kolik tmavých kamenů je v něm z původní stavby, která nepřežila nálet ve válce Hitlerem vyvolané.
Nebo na právě budované bloky původního židovského města na druhé straně náměstí Neumarkt. Cedulka, která na již dostavěném bloku konstatuje, že tam při náletu zahynuli i Židé, je sama o sobě rovněž matoucí. A to ani nemluvím o dalším symbolu totalitní moci, mozaice "Cesta rudého praporu", která zůstala po rekonstrukci na stěně drážďanského Kulturpalastu, přestože oslavuje zvrácený bolševický režim.
Cestou do Prahy je 70 km od Drážďan další symbol - Terezín.
Takže shrneme-li všechno, co bylo řečeno, je zřejmé, že ani víra, ani kultura nestačí k tomu, aby se opakování podobných zvěrstev zabránilo. Čím totálnější je moc, tím víc bude ochotna udělat pro to, aby zůstala zachována. Zbývá tak pouze demokracie, která přes všechny své nedostatky může jako jediná něčemu podobnému zabránit. Její nositelé však potřebují jasný světonázor a kulturu, které jim dodají odvahu a morálku. Kruh se uzavírá.
Žádné komentáře:
Okomentovat