Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

neděle 10. září 2017

Jak moc známe sousedy? (2)

O sousedních zemích míváme jakýsi samozřejmý pocit, že je musíme znát, vždyť jsme vedle sebe od nepaměti, to všichni vědí. No dobrá. Když vyjedete z Prahy po D1, jste po 280 kilometrech a třech hodinách v Olomouci. Když vyjedete přesně opačným směrem, octnete se po ujetí stejného počtu kilometrů a za stejnou dobu v Halle, jednom z hlavních měst spolkové země Saska-Anhaltska, se 234 tisíci obyvatel o něco menším než Ostrava. Jak blíže poznáváte kraj, dílčí fakta a představy se vám začínají spojovat v reálie a vylupuje se trochu jiný obraz, než je ten, který vytváří z generace na generaci tradovaná klišé a povrchně vnímané mediální informace. A ten obraz je navíc strukturovaný do několika rovin.


ROVINA HUDEBNÍ KULTURY

200 let po začátku reformace bylo v Sasku a okolí protestantství dávno samozřejmostí a současně tam dosáhla vrcholu barokní hudební kultura, která je s ním úzce spojena. V Halle se narodil a vyrůstal jeden z hudebních geniů 18. století, Evropan Georg Friedrich Händel (1685-1759), jehož památka je ve městě dodnes uctívána.

Händelův pomník na Marktplatz v Halle
Centrem onoho uctívání je Händel Haus, což je dům, kde se skladatel skutečně narodil, a dnes je z něj muzeum pokrývající, především ovšem textově, celý skladatelův život. A nadace spravující muzeum také organizuje každoroční festivaly a udělování Händelových cen, mezi jejichž nositele patří například Cecilia Bartoli a Magdalena Kožená.

Händel Haus v Halle
Handel ovšem trávil většinu svého dospělého života v Anglii a hudbu v Německu bezprostředně neovlivňoval, nicméně napsal mnoho duchovních skladeb, ať už to bylo mladistvé oratorium Resurrezione (Vzkříšení) v Itálii nebo řada oratorií napsaná ve zralém věku v Anglii, z nichž nejvíce oslavován byl a je Mesiáš, který je jednou z mála skladeb, která nebyla nikdy zapomenuta. 

-------------------------------

Při zpáteční cestě ovšem po asi 40 km narazíte na více než půlmilionové Lipsko, kde téměř 30 let žil Händelův současník a další mimořádný muzikant - Johann Sebastian Bach (1685-1750). Jeho tvorba je ovlivněna luteránstvím a nejen luteránství je ovlivněno jeho hudbou. V Lipsku působil jako kantor místní školy, ředitel kůru chrámu sv. Tomáše a městský hudební ředitel zodpovědný za hudební složku obřadů v nejméně čtyřech kostelech. A na rozdíl od Händela byly jeho skladby spojeny převážně s produkcí pro potřeby církevní.

před svatotomášským chrámem stojí Bachův pomník a u vchodů už se houfují zájemci
o jeho kantátu „Lobe den Herren, den mächtigen König der Ehren“ („Chval Pána, mocného Krále ctí“)
v podání Thomanerchor a Gewandhausorchester Leipzig; pulty před pomníkem jsou připraveny
na další akci k zahájení výroční sezóny
85 let po smrti Bachově přišel do Lipska 26letý Felix Mendessohn-Bartholdy (1809-1847). Potomek významné židovské rodiny a pokřtěný protestant byl velkým obdivovatelem Bachovy hudby a již ve 20 letech znovuvzkřísil jeho Matoušovy pašije. Prakticky současně napsal symfonii k oslavě 300. výročí zveřejnění Augsburského vyznání, shrnutí luteránského učení. V roce 1840 pak sám napsal skladbu Lobgesang, která vznikla na oslavu 400. výročí knihtisku.

Mendelssohnův památník dnes stojí pár desítek metrů od Bachova pomníku 
V Lipsku s přestávkou šéfoval až do konce života tělesu, které nese název Gewandhausorchester podle místa, kde orchestr hrál od roku 1781. Nový Gewandhaus, kde působili od roku 1884, byl za 2. světové války poškozen k nepoužití a od roku 1981 je sídlem orchestru v pořadí třetí Gewandhaus na Augustusplatz.

v pořadí třetí Gewandhaus z roku 1981 na Augustusplatz
A protože první koncert se konal roku 1743, vstoupil orchestr letos 2. září s plnou parádou do své 275. sezóny. Ta plná paráda znamená, že během odpoledne hrál na různých místech a v různých uskupeních v centru Lipska. A večer následoval slavnostní koncert v Gewandhausu.

(Do toho všeho na hlavní lipské třídě Grimmaische Strasse vyřvávali agitátoři Marxleninské strany Německa a jejich "Pete Seeger" se marně snažil strnout ke společnému zpívání kolemjdoucí. O kus dál ruská skupina Něva hrála Bacha, jinde zase harmonikář z Gruzie francouzské šansony, kytarista...)

S Lipskem však byl spojen i Richard Wagner, který se tam narodil, byl pokřtěn v Tomášském kostele, navštěvoval Tomášskou školu a studoval hudbu na univerzitě. V Lipsku studoval a jistou dobu později žil i vrstevník obou předcházejících skladatelů Robert Schumann, ale ani pro něj, ani pro Wagnera nebyla víra významným tématem.

Nicméně protestantská hudební tradice dostala před 5 lety nový impulz, když v souvislosti s oslavou 800letého výročí svatotomášského sboru vznikla nezisková organizace Forum Thomanum, mezinárodně orientovaný kampus poskytující hudební a jazykové vzdělání zakotvené v křesťanském hodnotovém systému. Sídlo je vedle Tomášského kostela.

-----------------------

Na polovině cesty z Halle do Prahy leží Dráždany, město stejně velké jako Lipsko, s podobně významnou hudební tradicí. Dvorská kapela vznikla v roce 1548 a o 70 let později přinesl její kapelník Heinrich Schütz z Itálie barokní hudební styl a začal ho používat při tvorbě (nejen) duchovní hudby pro protestantské obřady. Počátkem 18. století byl však chlapecký sbor kapely rozdělen na protestantský a katolický, neboť kurfiřt August Silný konvertoval ze zcela světských důvodů ke katolictví, což byla podmínka pro získání polského královského titulu. S tím souvisí i příchod českého hudebníka Jana Dismase Zelenky, který získal hudební vzdělání u pražských jezuitů. Po 1. světové válce se z Dvorské kapely stala Staatskapelle Dresden, zatímco chlapecký sbor přešel ke katolickému Hofkirche. Orchestr současně hraje i v Semperově opeře, s  níž jsou spojena jména jako Karl Maria Weber, Richard Wagner a Richard Strauss. Druhý velký drážďanský orchestr - Dresdner Philharmonie vznikl v roce 1871 a jeho sídlem je Kulturpalast na Altmarkt, jehož velký sál má po letos ukončené rekonstrukci 1800 míst. Nedaleko od Kulturpalast se nachází Anenský kostel, kde už řadu let vystupuje Collegium 1704 v rámci projektu Hudební most Praha - Drážďany. A na "Hochschule für Musik Carl Maria von Weber Dresden" působili takoví čeští muzikanti jako Václav Luks či Ivo Ženatý jako pedagogové a jiní tam studovali. Ostatně ona vzájemnost vyplývá i z existence EEL - Euroregion Elbe/Vltava.

A protože stejným směrem jako my se posouval i orchestr lipského Gewandhausu, měli jsme příležitost nejen si prohlédnout zbrusu nový sál ve starém Kulturpalastu, ale současně navštívit i reprízu sobotního slavnostního koncertu v Lipsku.

Herbert Blomstedt, který nedávno oslavil 90. narozeniny, byl v letech 1998-2005 šéfdirigentem Gewandhausorchester a na koncertu 3. září dirigoval 2 skladby:
Robert Schumann: Koncert pro 4 lesní rohy a orchestr F-dur op. 86 a po přestávce
Felix Mendelssohn Bartholdy: Symfonie-kantáta "Lobgesang" op. 52 MWV A 18
Spolu s orchestrem zpívali sólisté: Sophia Brommer - soprán I, Marie Henriette Reinhold - soprán II a Tilman Lichdi - tenor, a sbor Gewandhausu. Hornová sóla v Schumannově skladbě hráli: Bernhard Krug, Jan Wessely, Jochen Pleß a Juliane Grepling.

Obě skladby byly skvěle provedené a zvláště Lobgesang v sobě nesl veliký náboj tradice. Druhá věc byla zvyknout si na sál. Ten je podobně jako rovněž nový sál Elbphilharmonie v Hamburku s 2100 místy koncipován jako "čistý", tedy nabízející všem návštěvníkům plnohodnotná místa. Akustika prostoru byla bezpochyby zajištěna s maximální pečlivostí, ale v porovnání například s pražským Rudolfinem jsou rozdíly zřetelné. Zvuk byl vyrovnaný, avšak zvláště v první skladbě dával vyniknout až nepříjemně ostře znějícím hornám na úkor smyčců. Podstatně lépe zněla Mendelssohnova symfonie, kde zpěváci i vynikající sbor a pravděpodobně i jiná sestava orchestru přiblížili zvuk k optimu, ale trochu barvy v něm přece jen chybělo. Nicméně mírné mrazení v zádech svědčilo o tom, že chybělo opravdu málo. V každém případě to byl perfektní závěr třídenního pobytu za německými humny, který uzavřela cesta po dálnici do Prahy za pouhých 90 minut.

Kulturpalast Dresden - velký sál
dlouhý potlesk po skončení Lobgesang
Kulturpalast v noci
  -----------------------

Shodou okolností se i letošní BBC Proms nesly v duchu 500. výročí protestantské reformace a jejich dramaturgie přinesla hudbu, která odrážela historické události a cesty, kterými politická a kulturní identita inspirovaly a ovlivňovaly skladatele a jejich tvorbu v průběhu staletí.

Asi nebylo náhodou, že jeden z koncertů, který dirigoval Jakub Hrůša, byl věnován české reformaci. Ta oné německé předcházela o 100 let a Hrůša vymyslel skutečně reprezentativní program:
husitský chorál: 'Ktož jsú Boži bojovníci'
Smetana: Má vlast – V: Tábor a VI: Blaník
Martinů: Polní mše (česky)
Dvořák: Husitská předehra, Op.67
Janáček: Výlety pana Broučka - Zpěv husitů (česky)
Suk: Praga, Op.26

I když ohromný prostor Royal Concert Hall nebyl ani zdaleka naplněn, měl koncert velmi dobrý ohlas až po slova "... Hrůša dodal BBC Symphony Orchestra takovou vášeň, že večer rarit zanechal
strhující dojem." Což je sice krásné, ale asi ne to podstatné. Koncert ukázal, že ať už je husitství vnímáno jakkoli pokrouceně, je tady kontinuita se západoevropským vývojem, za kterou není třeba se úplně stydět. A současně existují v české hudební historii skladatelé, jejichž díla odrážela tuto historii. Takže jediné, za co je třeba se stydět, je naprosto nekonstruktivní ublíženecký postoj zakořeněný v českém povědomí a české politice: zabili nám Husa, je to mučedník a my také stále jen trpíme a jsme zrazováni.



Žádné komentáře:

Okomentovat