Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešn...

úterý 18. září 2018

Hilary

Hudbu Antonína Dvořáka můžeme slyšet dost často. Co ale slyšíme zřídka, je hudba Leonarda Bernsteina. A mezi jeho nejzajímavější skladby patří Serenáda. Vloni ji v Praze provedla Česká filharmonie s dirigentem Jiřím Rožněm a houslistou Vadimem Gluzmanem, který, ač bezpochyby technicky vynikající houslista, působil jakoby byl lehce vyhaslý.

Letos Dvořákova Praha slibovala hvězdu holandské i světové hudební scény, houslistku Janine Jansen, a bylo se na co těšit, její loňská nahrávka z Barbican Hall je skvělá:

London Symphony Orchestra, Antonio Pappano - dirigent
Janine Jansen - housle; Barbican Hall, Barbican Center, Londýn 2017

Leč stalo se letos již podruhé, že do Prahy nakonec nedorazila. Poprvé to bylo na Pražské jaro. Na Dvořákovu Prahu místo ní přijela Hilary Hahn.

Hilary Hahn je skvělá houslistka, která začala v 10 (!!) letech studovat na Curtis Institute of Music ve Filadelfii a ještě než studium v 16 letech dokončila, absolvovala v roce 1994 s Budapest Festival Orchestra a dirigentem Ivanem Fisherem. A hráli Bernsteinovu Serenádu. Tu pak v roce 1998 nahrála s Baltimore Symphony Orchestra a Davidem Zinmanem.

CD s Bernsteinovo Serenádou z roku 1998 
A je to skladba, které má dost zvláštní charakter. Objednána byla v roce 1951 Fondem Sergeje Kuševického a slíbena také houslistovi Isaaku Sternovi, vznikla v létě roku 1954. Skladatel napsal jakýsi "návod k použití", kde každou z pěti vět přiřadil k jedné promluvě s Platónovy knihy Symposion. To je popis odpoledního popíjení Sokrata a jeho přátel, při kterém jsou přednášeny úvahy na téma boha Erose, nezřídka nepokrytě homosexuální povahy. Nejde ovšem o žádný popis, spíš přiblížení nálad, které by měla hudba u posluchače vyvolat. Bernsteinův bratr a životopisec Burton o Serenádě napsal, že "Může být také vnímána jako portrét samotného Bernsteina: velký a vznešený v první větě, dětinská ve druhé, hlučný a hravý ve třetí, klidný a něžný ve čtvrté a hrozivě prorocký a nakonec jazzově obrazoborecký ve finále.

Premiéru měla v září 1954 v benátském divadle La Fenice se Sternem a Izraelskou filharmonií. Dirigoval Bernstein osobně. Před premiérovým večerem poslal Bernstein své ženě telegram: "Isaac hraje jako anděl. Jestli se zítra všechno podaří, bude to pecka (knockout)." Autentickou interpretaci z roku 1986 pod taktovkou Bernsteinovou je možné slyšet v podání London Symphony Orchestra s houslistou Gidon Kremerem.

Hilary Hahn hrála v sobotu 1. září v Drážďanech Sibeliův houslový koncert s Orchestre Philharmonique de Radio France, v pátek přiletěla do Prahy, v sobotu hrála v Rudolfinu a zase odletěla. (Kam odložila tříměsíčního potomka není známo.)

Hilary na cestě a konečně v Rudolfinu

Jak se hrálo si lze částečně udělat představu z nekvalitní a pravděpodobně pirátská nahrávka 4. věty z balkónu Rudolfina:



A ještě poděkování za potlesk. Ten dokonce rušivě zazníval po každé větě.


Mám-li se vyjádřit k provedení, pak se hrálo jistě kvalitně. Mne osobně nejvíc oslovily poslední dvě věty. Ale dá se hrát i s velikým zaujetím a to se zvláště u orchestru tak docela nepovedlo. Obvykle je to záležitost dirigenta. Jak to umí Hilary v jiném složení lze slyšel na spotify.com.


Sobota 8. září, 19.00
Rudolfinum, Dvořákova síň
Camerata Salzburg
Daniel Blendulf dirigent
Hilary Hahn housle

Program
Antonín Dvořák: Nokturno H dur, op. 40, B. 47
Leonard Bernstein: Serenáda podle Platónova Sympozia pro sólové housle, smyčcový orchestr, harfu a bicí
Antonín Dvořák: Serenáda E dur pro smyčcové nástroje, op. 22, B. 52


Žádné komentáře:

Okomentovat