T. G. Masaryk
Z projevu ve Valašském Meziříčí, Velikonoce 1907
Ježíš cítil s lidem. Vedl boj proti farizejům, kněžím a zákoníkům. Na
tento boj zemřel. Ježíš zná bídu lidu. Stojí proti boháčům. Ví, že nelze
zároveň sloužit bohu i mamonu. Říká: „ Kde jest poklad váš, tam i srdce
vaše.“ „ Jak nesnadně ti, kteří statky mají, vejdou do království božího.“
Ježíš byl socialista. Avšak stál na základě náboženském a mravním a je třeba,
aby socialism stál na základě právním.
Prvotní církev v dobách apoštolských vytvořila na základě Ježíšova učení
náboženský komunismus. Avšak později církev se stala zřízením společenským,
politickým a opanovala stát. Středověká církev je theokracií. Ve skutečnosti
byla to vláda kněží. Toto klerikální království boží přijalo otroctví i
poddanství. To nebyla láska. Do roku 1848 bylo u nás poddanství podporované
církví na svých ohromných statcích. Církev je institucí hospodářsko sociální
a tím politickou. Je institucí velkokapitalistickou.
S reformou náboženskou a církevní vzniká u nás komunismus. Jakmile vystoupil
Hus, hned povstal také první český socialism a sice ve formě komunismu.
(Táborité).
Všude a vždy vystupuje socialism napřed ve formě náboženské (Saint Simon,
Owen, Weitling). Teprve později a zejména Marxem se objevuje socialism nenáboženský.
Pokud byl socialism nenáboženský, byl do velké míry utopistický. Marx chtěl
mít socialism vědecký, nikoli náboženský, nikoli mravní, chtěl jej míti
čistě hospodářsko sociálním a právním.
Člověk náboženský pojímá svět a jeho vývoj jako zázrak. Ve své tísni
modlí se o zázrak, o pomoc zázračnou. Vědecký socialism nepřijímá zázraků.
Je přesvědčen, že celý svět, příroda, společnost, historie je řízena zákonem,
že je tu pevný řád, který se nedá prolomiti přáním jednotlivce. Věda žádá
práci, vtahování do přírody. Učí člověka spoléhati na vlastní práci.V tomto
rozdílu zázraku a účelně promyšlené práce spočívá rozdíl mezi náboženstvím
církevním a mezi tím, co hlásá socialism opírající se o vědu.
Náboženství církevní žádá lásku. Ježíš chtěl dokonalou lásku, jenže historie
nás naučila, že této lásky bylo v církvi poskrovnu. Na základě náboženské
lásky lidé církevní dospívají k filantropii, k almužnictví.
Církev je jen pro filantropii. Socialism však žádá spravedlnost. Socialism
žádá, aby společnost svými orgány bídu a nouzi odstranila. Ježíš jednou
řekl, že chudé budeme mít vždycky. My socialisté věříme, že chudobu vykořeníme.
Další rozdíl mezi socialismem a církevně náboženským stanoviskem je mravní.
Církevní mravnost je aristokratismem. Kněžstvo pokládá se za vyšší stav
mravní, a proto se kněžská morálka (celibát) pokládá za něco vyššího než
život manželský. Církev se na tomto základě organizuje a má proto velikou
moc. Další rozdíl: Církev své náboženství zakládá na víře, žádá víru, poslušnost,
pokoru. Žádá věřit autoritě. Brzy se vyvine taková pokora a poslušnost,
která se politicky zneužívá. Církve jsou státem zneužívány a církve to trpí.
Proto mnozí moderní myslitelé (Macchiavelli, Hume, Rousseau, Marx, Nietzche,
Machar atd.) viděli v církevním náboženství cosi slabošského, říkají, že
církev vede snadno k zotročení. Socialism a nová doba žádá demokratismus
nejen hospodářsko sociální, politický, ale také mravní, náboženský a duchovní
vůbec. Chceme popularizaci věd – vědy mají být přístupny lidu. Není pravda,
že socialism je otázkou žaludku – také srdce a mozku stejně. Demokratismus
nezná jen rovnost politickou, nýbrž také hospodářskou, sociální, mravní,
náboženskou.
Národnostní problém je také problémem pro socialism. Cíle socialismu
lze dosáhnout také prací náboženskou, mravnostní, národnostní a ne tedy
jenom reformami hospodářskými a výroby. Není náhodou, že první komunism novodobý byl český.
Naši Táboři jsou první novodobí socialisté. Socialism je čistě český. Není pravda, že je vnesen z ciziny. Ti Táboři nebyli cizáci, byli žáci Husovi, pokoušeli se o komunismus a socialismus na náboženském podkladě. Avšak takový socialism nestačil. My se pokoušíme o sociální reformy nejen na náboženském a mravním, nýbrž i na právním podkladě.
Naši Táboři jsou první novodobí socialisté. Socialism je čistě český. Není pravda, že je vnesen z ciziny. Ti Táboři nebyli cizáci, byli žáci Husovi, pokoušeli se o komunismus a socialismus na náboženském podkladě. Avšak takový socialism nestačil. My se pokoušíme o sociální reformy nejen na náboženském a mravním, nýbrž i na právním podkladě.
Budeme usilovat k tomu, abychom nuzných a chudých neměli.
Měli jsme v Táboritech první socialisty a komunisty. Usilujeme, aby mezi
námi žebráka nebylo. To je náš český ideál!
Žádné komentáře:
Okomentovat