Jsem dost starý na to, abych ve svém nejbližším okolí nezažil důsledky dvou totalit: strach, popravy, útěk z transportu a léta skrývání, kriminál, vystěhování s okamžitou platností, zbavení majetku, vyhození z práce, odmítnutý přístup ke vzdělání. Ty totality byly dílem šílenců bez morálky a nemocných mocí, lhářů bez zábran využívajích lůzy a lidí nemajetných, důvěřivých, málo vzdělaných, neinformovaných a nezkušených k dosažení svých cílů. Tak se významná část populace dostala do dilematu, čeho se vzdát: zda cti, slušné existence nebo vlasti. A nešlo jen o ně osobně, ale i o jejich potomky. Situace, o které dnešní mladé lidi neinformuje ani rodina, která se ve škole učila o únoru jako vítězném, ani škola a sami si ji většinou nedovedou představit.
Mám nepříjemný pocit, že to, čím uvedené režimy začínaly, se vrací. Noví mocechtivci bez zábran mísí lež s pravdou, slibují nesplnitelné, opírají se o pohrobky starých totalit, kteří mají pocit, že to jejich minulost legitimizuje a čas vrací, vydírají, snaží se glajchšaltovat media, odstranit lidi, kteří nejsou dostatečně povolní, místo zabavování majetku používají finanční správu atd. A to všechno pod heslem "Bude líp." A většina politických stran v parlamentu je ochotna s nimi tak či onak spolupracovat.
Tento stav není bezbolestně vratný, je na dlouho, zákonitě na sebe bude nabalovat další svinstvo a spousta lidí se znovu octne tváří v tvář onomu dilematu, čeho se vzdát - cti, slušné existence, vlasti.
To je přesně situace, o které psal Ferdinand Peroutka, když v roce 1938 a 39 přemýšlel o tom jak dál. A jehož jméno pošpinil ten, kdo by měl občany před podobnými excesy chránit.
Ale jedno stejně nechápu. Jak může někdo věřit tomu, že notorický lhář splní slib, že bude lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat