Inscenovat historická dramata dotýkající se minulosti té které země přináší režisérům nemalé potíže. Na jedné straně musí brát ohled na konzervativní vlastenecké publikum, na druhé musí jít s dobou a vnášet do představení inovativní prvky, které jsou dobou vyžadovány. Musí proto balancovat na hraně mezi věrností předloze a "aktualizací" děje i místa a doby. V Česku se s podobným problémem setkal třeba Jiří Nekvasil při inscenaci Smetanových Braniborů v Čechách v Ostravě a nedávno Dalibora v Praze, ještě hůř dopadl Jan Burian s loňskou jubilejní Libuší v pražském Národním.
Letos v červnu měla v Drážďanech premiéru Meyerbeerova opera Hugenoti z roku 1838, která se stala jistým pravzorem podobných kusů a v 19. století patřila mezi nejoblíbenější opery vůbec.
V noci na svátek Bartoloměje roku 1572 francouzští katolíci zavraždili tisíce svých spoluobčanů, Hugenotů, přívrženců nové protestantské víry. V "Les Huguenots" Giacomo Meyerbeer používá všechny prostředky velké opery, aby ukázal, jak náboženský konflikt může vést k masakru. V této klíčové práci v historii opery, která v posledních letech získala popularitu, rozvíjí Meyerbeerova hudba hypnotickou sílu, které nelze uniknout.
Inscenace byla očekávána s jistým napětím, protože předcházející působení režiséra v Semperoper roku 1999 skončilo skandálem a soudem, když ředitel divadla rozhodl, že dvě kontraverzní scény musí být vypuštěny. Leč tentokrát byla inscenace vcelku v normě. Poněkud neobvyklé byly snad tři scény: Zaprvé hned v prvním jednání se setkání katolické šlechty v dobových sametových kostýmech zvrhne v pitku, při níž se ctihodní mužové válejí ožralí po zemi.
 |
| shromáždění katolíků |
Druhá pak je scéna, kde Markéta z Valois má oznámit Raoulovi de Nangis, že je třeba, aby se v zájmu smíru mezi katolíky a hugenoty oženil s katoličkou Valentinou. Na tom není nic tak zvláštního kromě toho, že Markéta se koupe a Raoul se zavázanýma očima je přistrčen k ní do vany.
 |
| Markéta z Valois ve vaně |
A třetí je závěrečná scéna očisty společnosti od zrádců víry pravé, kde pro urychlení akce a zdůraznění nadčasovosti problému jsou hugenoti bez ohledu na věk a pohlaví zlikvidováni rychlopalnými zbraněmi a kostýmy jsou současné.
 |
| povraždění hugenoti |
Jakýmsi leitmotivem inscenace je Leonardův obraz Večeře páně, který se promítá na oponu a s postupujícím dějem je menší a menší, jakoby víra ustupovala do pozadí. Vcelku je inscenace zajímavě vymyšlená a srozumitelně provedená.
Meyerbeerova hudba je působivá, s nádhernými áriemi a sbory a obsazení rolí bylo perfektní (viz níže), čemuž odpovídal i ohlas publika.
 |
| Však se také zpěváci hluboce klaněli. |
Pro českého diváka je zajímavé, že postavu pážete zpívala Štěpánka Pučálková, která v sezóně 2017/18 premiérovala v Národním divadle Praha Charlotte z Massenetova Werthera a od uplynulé sezóny je v drážďanském angažmá.
Saská státní opera Drážďany
Středa 10. července 2019
Les Huguenots
Giacomo Meyerbeer
Autoři libreta Eugène Scribe a Émile Deschamps
Dirigent: Stefan Soltész
Režie: Peter Konwitschny
Scéna a kostýmy: Design Johannes Leiacker
Světla: Design Fabio Antoci
Sbor: Jörn Hinnerk Andresen
Dramaturgie: Bettina Bartz, Kai Weßler
Markéta z Valois, nevěsta krále Jindřicha IV.: Venera Gimadieva
Hrabě de Saint-Bris, katolický šlechtic: Tilmann Rönnebeck
Valentina, jeho dcera: Jenifer Rowley
Raoul de Nangris, protestantský šlechtic: Mert Süngü
Marcel, starý protestantský voják, jeho sluha: Lawson Anderson
Hrabě de Nevers: Christoph Pohl
Bois-Rosé, protestantský vojín: Jürgen Müller
Urbain, Markétin panoš: Stepanka Pucalkova
Cossé: Simeon Esper
Tavannes: Aaron Pegram
De Retz: Chao Deng
Méru: Magnus Piontek
Maurevert: Mateusz Hoedt
Neversův sluha: Gerald Hupach
První dvorní dáma: Michal Doron
Kateřina Medicejská: Sabine Brohm
Druhá dvorní dáma: Grace Durham
Sbor Saské státní opery Dresden
Dětský sbor Semperoper Dresden
Sächsische Staatskapelle Dresden
Žádné komentáře:
Okomentovat