Není jen Litomyšl

Již čtvrtý rok v řadě jsem letos strávil jeden z prodloužených červnových víkendů v Litomyšli a mám pocit, že jsem tímto městem a festivalem Smetanova Litomyšl stále víc okouzlen. A to nejen městem samotným, ale i jeho okolím. Leží v údolí řeky Loučná a směrem na jihozápad krajina pomalu stoupá, až zhruba po 15 kilometrech dojde ke Žďárským vrchům, zatímco na severovýchod se terén poměrně rychle zvedá směrem ke Svitavská pahorkatině. A na těch táhlých pláních až k obzoru jsou rozloženy další osady.

Jednou z obcí, které Litomyšl obklopují, je Strakov. Dostanete se k ní po několika kilometrech jízdy březovou alejí, lesem a poli. Kdysi musela být poměrně bohatá, dnes je jakýmsi otiskem historie. Na návsi obnovený kostelík nebo kaple, velký renovovaný statek přeměněný v okrasnou školku, silně omšelé domy městského typu, barokní hájenka, křížky s německým textem doplněné češtinou, krásná roubenka, produkty podnikatelského baroka, obecní úřad ve kdysi německé škole. To všechno odráží události posledního století. Dnešní obecní úřad je ve středu obce proti kapličce a bývala to kdysi německá hospoda. A protože zde byla i česká hospoda, je z toho cítit národnostní napětí, na které ostatně naráží třeba Alois Jirásek ve Filosofské historii. 

Tady je pár obrázků:

  

   

Ale není jen Strakov, který leží od Litomyšle 5 kilometrů východním směrem. Ještě blíž jižně od města je obec Osík. Tam žila malířka a restaurátorka Ludmila Jandová (1938-2008), v jejíž pozůstalosti byla madona, které léta stála nepovšimnuta na knihovně. Celkem nedávno se ukázalo, že tato polychromovaná dřevěná soška vznikla ve 12. století a je nejstarší památkou svého druhu v Čechách. Naposledy byla zpřístupněna veřejnosti před 3 roky v litomyšlském piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže

Madona z Osíku

Syn paní Jandové vybudoval v obci nevelký objekt White Gallery, kde jsou uloženy práce jeho matky a probíhají tam i příležitostné výstavy jiných autorů.

White Gallery v Osíku

Severně, kousek od Litomyšle, leží obec Němčice, jíž protéká potok s názvem Zlatý pásek, v kterém je možné spatřit pstruhy. Podél Zlatého pásku stávalo 9 mlýnů, dnes jich zbylo osm. A na zahradě rodinné domu vystavuje svá díla významná česká sochařka Vítězslava Morávková.

Zahrada sochařky Vítězslavy Morávkové

Konečně Vlčkov, který se nachází ještě o něco severněji. Hudební skladatel Bohuslav Martinů složil v roce 1955 kantátu na slova básníka Miloslava Bureše „Otvírání studánek“, jejímž námětem je lidový zvyk čistění studánek ve Vlčkově (někdy je tento zvyk nesprávně přisuzován na Vysočinu).Ten básníkovi popsal zdejší učitel Josef Karel. Tradiční hudební slavnosti „Putování za studánkami“ se ve Vlčkově konají každou poslední květnovou sobotu už od roku 1983.  Po provedení kantáty pak putují desítky lidí romantickým lesním údolím Vlčkovského potoka až k lesním studánkám.

Slavnost otvírání studánek ve Vlčkově

A tak se v kraji prolíná město s vesnicemi, němectví s češstvím, příroda s uměním, architektura s časem, symboly víry s výsledky práce generací, což společně tvoří unikátní charakter místa. Ne všechno se v čase povedlo, 40 let nepřirozeného "budování" zanechalo všude nehezké stopy, ale přesto z toho všeho vyrůstá neméně unikátní festival Smetanova Litomyšl.