Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

středa 25. září 2019

Výtvarná dimenze Litomyšle 2019

Co přidává původně pouze hudebnímu festivalu Smetanova Litomyšl onen národní rozměr, který je uváděn v podnázvu, je podle mne projekt Výtvarná Litomyšl, který se stal jeho neoddělitelnou součástí. Na celý soubor 20 akcí (z toho 16 přímo v Litomyšli) letošního již 15. ročníku jsem neměl sílu ani čas, ale alespoň sedm jsem navštívil.

KNIHY

Na Olivetské hoře

Čtyři z nich k sobě vlastně patří a spojuje je další součást národního kulturního dědictví, totiž knihy. Tu první výstavu, jež zkoumá historii knihtisku v Litomyšli, uspořádalo Městské muzeum v bývalém piaristickém gymnáziu na zámeckém kopci. Jmenuje se "In monte Oliveti - Litomyšl a knižní kultura jednoty bratrské v 16. století". Litomyšl je pátým městem v Čechách, kde se začaly tisknout knihy. Mezi lety 1503–1505 sem přišel první tiskař Pavel z Meziříčí, později zvaný Olivetský z Olivetu. Své tisky označoval formulací „in monte Oliveti“ (= na hoře Olivetské), odkazující na místo, kde jeho tiskárna působila. Horou Olivetskou je litomyšlské zámecké návrší nazýváno dodnes.

V první polovině 16. století byla Litomyšl ústředním sídlem jednoty bratrské, nové české reformované církve, která vznikla v roce 1458. Nad jednotou i tiskárnou drželi ochrannou ruku Kostkové z Postupic, majitelé Litomyšle sídlící na zdejším hradě. Tiskárna pracovala převážně pro jednotu, vydávala spisy jejích učenců, díla Jana Husa i aktuální práce německého reformátora Martina Luthera. Produkci doplňovala světská literatura, k níž náležel i cestopis Martina Kabátníka, litomyšlského měšťana, který podnikl cestu do Jeruzaléma a Egypta.

Jan Černý: Spis o nemocech morních (Litomyšl 1506)
Jádrem výstavy byly vzácné litomyšlské tisky, doplněné produkcí dalších tiskáren z 16. a 17. století. Mezi exponáty byla mimo jiné i proslulá díla tehdejší typografie, jako například Práva městská od Brikcího z Licka, Šamotulský kancionál nebo Bible kralická.

Replika tiskařského lisu ze 16. století
Knihtisk je v Litomyšli nepřerušeně provozován dodnes. Od poloviny 19. století to byla známá tiskárna Augustova, dnes H.R.G.


Josef Portman - Na pomezí bibliomanie


Druhou výstavu zorganizovala Městská galerie Litomyšl ve spolupráci s pražským Památníkem národního písemnictví v prostorách krásného renesančního domu U rytířů a je věnována litomyšlskému rodákovi Josefu Portmanovi (1893 - 1968). Fanatický bibliofil, vášnivý obdivovatel umění, vyznavač okultismu vystudoval učitelský ústav, dokonce krátce učil, ale po 1. světové válce se stal městským úředníkem a později knihovníkem v Litomyšli. Tento náladový, zatvrzelý a osamělý litomyšlský podivín Josef Portman, který jako amatérský tiskař vydal 137 titulů pozoruhodných bibliofilských edicí, současně vytvořil sbírku 4000 uměleckých děl, která v neradostném závěru svého života věnoval Karáskově galerii (ta by stála za samostatné vyprávění), jež již tehdy byla součástí Památníku národního písemnictví.

Mezi Portmanovy nejbližší spolupracovníky patřil zpočátku Josef Váchal, kterého oslovil již v roce 1913, setkali se však až po válce v Praze a v roce 1920 navštívil Váchal poprvé Litomyšl.

Vstupní prostor výstavy s replikou Váchalových maleb v Portmoneu
Josef Váchal: Oltář mystiků (1916) - polychromovaný reliéf
Portman oslovil ke spolupráci nejen Josefa Váchala, ale i takové umělce, jakými byli např. Jan Konůpek, Zdenka Braunerová, Vojtěch Preissig, Milada Marešová, Josef Čapek nebo Karel Svolinský. Z literátů patřili k jeho nejoblíbenějším Otokar Březina, Charles Baudelaire, Paul Claudel, Jaroslav Durych, Eugene Demolder, Gustav Flaubert, Franz Kafka, Pierre Louys a Miloš Marten. Přestože Portman strávil celý život v Litomyšli, charakter, rozsah a výsledky jeho činnosti přesáhly hranice regionu. A vezmeme-li v úvahu, že kontakty navázal také s Georgesem Rouaultem, Georgem Groszem nebo Albertem Schamonim, vlastně i hranice republiky.

André Gide: Betsabé, ilustrace Jan Prokůpek (1943)
Je těžko představitelné, že toto všechno dokázal vytvořit jeden nepříliš majetný městský úředník. V jeho práci však lze vidět i jistou kontinuitu s tiskařskou historií města, protože jeho otec, který mu pomáhal, byl zaměstnán jako typograf v Augustově tiskárně.

Výstava je jedním z výstupů tříletého grantu, v jehož rámci se Vilma Hubáčková (vedoucí Uměleckých sbírek Památníku) zabývala a společně s Bronislavou Rokytovou vydaly rozsáhlou publikaci  "Portman: Josef Portman (1893–1968). Na pomezí bibliomanie"


Jakousi depandance této velké expozice je malá subvýstava v nedalekém Portmoneu, kde je rekonstruovaná Váchalova výmalba dvou místností včetně nábytku, kde Portman žil. Jeho žena se dvěma vyženěnými dětmi žila v druhé části domku, protože se děti maleb bály.


Cestopisák

Když v srpnu 1921 Josef Váchal dokončil malování v Portmoneu, vydal se s Portmanem a jeho přítelkyní Annou Mackovou na čtyřdenní, převážně pěší výlet do Žďáru nad Sázavou a zpět. Co během těch 130 km zažili a viděli, to zaznamenal Josef Váchal do knížky Cestopisák doplněné 75 obrázky. Vytvořil ji za dva dny a kopie ilustrací byly letos v Portmoneu vystaveny.


A konečně třetí výstava v galerii Zdeňka Sklenáře ukazuje část ediční činnosti jejího majitele.


Slavnost hrdinů – Edice 27 linií

Pražský galerista a obchodník uměním Zdeněk Sklenář pořádá výstavy a to nejen v Česku, ale je i vydavatelem mimořádných edicí grafiky a knih, jejichž autory jsou oni hrdinové z názvu. V Litomyšli se neobjevil náhodně, v Mariánské ulici pod zámeckým návrším vystavuje pravidelně v malé galerii a v téže ulici vybudoval malý park a meditační zahradu.

Za symbol výstavy je považován obraz současného čínského malíře Yue Minjuna.

Yue Minjun: Portrét charakteru (2016)
Pro nezasvěceného pozorovatele je však složité proniknout do poselství obrazu, zvláště proto, že čínské myšlení mu mnoho neříká. Sám Minjun mluví o tom, že úsměv nemusí nutně znamenat štěstí a deformace úsměvu mu může dávat úplně jiný smysl.

Pokud jde o knihy, významné zastoupení ve Sklenářově ediční činnosti mají čínští autoři, jmenovitě Lao-c', tajemný filosof, možná filozofové  z 6. století př. n.l. .

Jednou z knih, které jsou vystaveny, je malá edice 16 fotografii Václava Havla pořízených jeho osobním fotografem Oldřichem Škáchou (1941-2014). Ty pokrývají jeho život v období 1968 až 2011. Několik exemplářů dokonce obsahuje Havlův vlastnoruční podpis.

Od této knihy se odvíjí i nit, která je pro litomyšlské úsilí charakteristická. Škácha vystavoval v Litomyšli havlovské fotografie již v roce 2012. A v podzemí zámku je umístěno srdce vytvořené z vosku svící, které lidé kladli na znamení smutku a úcty okolo pomníku sv. Václava po smrti našeho bývalého prezidenta.

A tato linie jakoby charakterizuje ducha litomyšlských slavností a možná i ducha Litomyšle.


Pozoruhodná je i publikace One Orbit / Život jako výzva amerického astronauta čínského původu Leroy Chiao, který strávil ve vesmíru 229 dnů a fotografie z jeho expedic jsou spolu s autorovými úvahami zahrnuty do této mimořádné knihy, na jejímž vzniku má svůj podíl i malířka Barbora Šlapetová, která kromě cestování spolupracovala i s NASA.


 



Mezi pozoruhodné ediční činy patří  i kniha Barbora Šlapetová, Lukáš Rittstein: Nepřistupuj blíž, shrnující pozoruhodné zkušenosti autorů ze sedmi cest na Papuu-Novou Guineu v letech  1997-2008. To jim umožnilo do hloubky poznat život horského kmene Yali Meka a pro Evropana 21. století jejich kuriózní pojetí světa. Do svého projektu vtáhli i Václava Havla a již zmíněného americko-čínského astronauta Leroy Chiao. Navíc navštívili moderním světem nedotčené přírodní lidi ze kmene kanibalů Korowai Batu. 









Tolik téma knihy, ale chci zmínit ještě tři výstavy.


Zorka Ságlová (1942-2003)

V nádherné Galerii Miroslava Kubíka se konala výstava obrazů, tapisérií a fotografií Zorky Ságlové.

část výstavních prostor a její "králičí" tvorba
Ta nezapřela, že je sestrou Martina Jirouse a tak její činnost v dobách normalizace nebyla příliš známá. Její první práce souvisely s jejím textilním školením v ateliéru Antonína Kybala. Druhý okruh jsou fotografie z happeningů, které ovšem měly ve své abstraktnosti i podtext politického protestu.


Toto je například záběr z pražské výstavy v roce 1969, kde autorka nechala navézt do výstavní síně balíky slámy, kterou pak každý den přehrabovala, takže vznikaly nové a nové obrazy. Oficiální kulturtrégry to přivedlo k zuřivosti.


Expresionismus


Ale to není všechno, na výstavy krajin byly v minulých letech orientovány expozice v nevelké galerii Kroupa. Tentokrát to byla hodnotná sbírka expresionistických obrazů těch nejuznávanějších českých malířů jako třeba Kubišta, Bauch, Rabas, Procházka, Špála, Filla, Slavíček nebo Zrzavý.



A pár dalších včetně krásného portrétu neznámého muže od Otakara Kubína:



Kruhy a čáry  

Poslední výstavu pořádal v Zámeckém pivovaru Bohemian Heritage Fund, který byl organizátorem celého výtvarného festivalu. Jedná se o výstavu obrazů a plastik ze sbírky Davida Železného a jeho ženy Karly při příležitosti tohoto galeristy, sběratele a mecenáše výtvarného umění.

Jitka Válová: Bez názvu
Ten byl v minulých letech kurátorem několika výstav v rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle, ale určitě stojí za to vidět ne objektivizovaný soubor, ale to, co si takový člověk vybere pro vlastní radost a co vlastně vypovídá i něco o něm a dává výstavě další rozměr.

Kruh a čára – představují jakési společné jmenovatele sbírky abstraktních a geometrických obrazů, ve které nechybí díla Magdaleny Jetelové, Jiřího Hilmara, Aleše Veselého, Františka Kyncla, Jiřího Koláře, Vladimíra Kokolii a dalších výrazných osobností českého umění uplynulých desetiletí. Mne osobně nejvíc zaujala litá kresba Jitky Válové (1922-2011) - viz nahoře - shodou okolností i titulní obraz výstavy. Dalších pár je v následujícím souboru:



Žádné komentáře:

Okomentovat