Původně jsem si říkal, že Dvořákovu Prahu 2019 stručně shrnu v jedné glose, ale zřejmě se to nepodaří. Člověk vyslechne/zhlédne deset koncertů dobře zahraných, ale jen jeden, dva z nich mohou být něčím výjimečné. Ten, který jsem navštívil v neděli 15. září 2019, takový byl. Především proto, že hrála Izraelská filharmonie, kterou dirigoval Zubin Mehta a na programu byla Mahlerova 3. symfonie.
A teď postupně k oněm třem důvodům.
Izraelská filharmonie je nejen vynikající těleso, které se řadí k nejlepším na světě, ale navíc má pozoruhodnou historii. Před 83 lety vznikla na tehdejším mandátním území Palestina pod správou Velké Británie. V té době v Německo již rok platily Zákon o říšském občanství a Zákon o ochraně německé krve a cti, který degradoval židy na lidi druhé kategorie a nemálo z nich odešlo právě do Palestiny. První koncert se konal v prosinci 1936 v Tel Avivu a pod taktovkou Artura Toscanini zazněla mimo jiné hudba Brahmsova a Schubertova a symbolicky Mendelssohn-Bartholdyho. Ani tam to ovšem nebyla žádná idylická doba, protože právě probíhalo násilné palestinské povstání, v jehož čele stáli náboženští a kmenoví hodnostáři, kteří se stavěli proti židovské migraci již na počátku 20. let, kdy se rozpadla Osmanská říše a Velké Británii byla svěřena příprava území tehdejší Palestiny na vznik nezávislého státu. Během 2. světové války hrál orchestr řadu koncertů pro spojenecké vojáky a po vzniku Izraele se přejmenoval na Izraelský symfonický orchestr, který se postupně vypracoval na těleso vysoké umělecké úrovně.
První koncert sice dirigoval Toscanini, ale jsou dva dirigenti, kteří zanechali v historii orchestru nesmazatelnou stopu. Tím prvním byl Leonard Bernstein, který přijel v roce 1947 a znovu 1948 a zkoušel a hrál, když se kolem střílelo, i na frontě pro vojáky. Pro Bernsteina byli izraelští filharmonici srdeční záležitostí podobně jako New York Philharmonic a Wiener Philharmoniker. Tou nejvýraznější osobností však byl a asi navždy bude letos 83letý Zubin Mehta, Ind narozený v Bombaji a "kníže" mezi dirigenty. Poprvé orchestr dirigoval v roce 1961 a podobně jako Bernstein o 20 let dříve přiletěl v roce 1967 dirigovat do válečného Jeruzaléma, dokonce posledním letadlem, navíc plným munice. Je zřejmé, že s Izraelem ho spojuje víc než jen hudba.(1) Letos slaví 50 let v čele orchestru, který po této sezóně předá 30letému klavíristovi a dirigentovi jménem Lahav Shani. Tento žák Daniela Barenboima je současně hudebním ředitelem Rotterdam Philharmonic Orchestra a již letos představil jeruzalémskou sezónu 2019/20. Shodou okolností jsem ho viděl v dubnu dirigovat Vídeňské symfoniky a je to výborný muzikant, komunikativní a plný elánu.
 |
| Zubin Mehta |
Ale zpátky k naší třetí symfonii. Do jejího psaní se Mahler pustil již v roce 1892, dokončena byla v létě 1896. Předcházela jí pro skladatele možná nejvýznamnější 2. symfonie, jakési osobní vyznání skladatelovy víry ve věčný život, jejímž obsahovým rámcem se jako Žid přihlásil ke křesťanství, což mělo navíc význam i pro jeho další dirigentskou kariéru, zvláště vídeňskou. Po této symfonii následovala dosti dlouhá pauza, která nebyla důsledkem nějaké krize, ale spíš pracovních (nové významné angažmá v Hamburku ) a osobních důvodů (úmrtí rodičů, starost o sourozence). Pracovní název 3. symfonie byl "Radostná věda." Má 2 části, resp. 6 vět, první část tvoří 1. věta. Jednotlivá provedení se liší délkou, ale hraje se bez přestávky okolo 95 minut. První a šestá věta trvají zhruba 1/2 hodiny, naopak 5. věta cca 4 minut.
1. Kräftig entschieden ("Pan se probouzí, přichází léto")
2. Tempo di Menuetto. Sehr mäßig ("Co mi vyprávějí květiny na louce")
3. Commodo, Scherzando. Ohne Hast ("Co mi vyprávějí zvířata v lese")
4. Sehr langsam. Misterioso ("Co mi vypráví člověk")
5. Lustig im Tempo und keck im Ausdruck ("Co mi vyprávějí andělé")
6. Langsam, ruhevoll, empfunden ("Co mi vypráví láska")
Ony programní názvy ovšem byly také pouze pracovní. Čtvrtá a pátá věta obsahují vokální složku. První na text z knihy Friedricha Nietzche, i když ne pro knihu typický, druhý je ze sbírky písní uspořádané do knihy Chlapcův kouzelný roh.
[4. věta]
(Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra)
Píseň nočního poutníka | |
Altové sólo Ó člověče! Pozor dej! O čem to mluví půlnoc hluboká? Já spal! Já spal -, Z hlubokého snu jsem se probudil! Svět je hluboký! A hlubší, než den by pomyslel! Hluboko, hluboko je bolest! Rozkoš, hlubší ještě než srdcebol! Bolest říká: Odejdi! Rozkoš chce přece věčná být! Chce hlubokou věčnost, hlubokou! | |
[5. věta]
Chlapcův kouzelný roh | |
| Dětský sbor
Bim bam, bim bam...
Ženský sbor
Zpívala sladce andělů trojice
v nebi od radosti blaženě znějíce,
vesele při tom jásali pro radost,
že Petr je hříchu všeho prost.
A když Ježíš ke stolu zasedl,
s dvanácti druhy večeři pojedl.
Tu řekl Ježíš slova Pána:
Co tu tak stojíš uplakán?
Proč pláčeš, když na tě pohlédnu jen?
Altové sólo
Jak nemám plakat, Bože dobrotivý...
Ženský sbor
Ty nesmíš plakat!
Nesmíš!
Já přestoupila deset přikázání;
Proto jdu a pláču hořce.
Ach přijď a smiluj se nade mnou!
| Ženský sbor
Vždyť nesmíš plakat!
Nesmíš!
Altové sólo
Ach přijď a smiluj se!
Ach přijď a smiluj se nade mnou!
Ženský a dětský sbor
Bim bam, bim bam...
Když desatero jsi tedy přestoupil,
na kolena padni, by ses pomodlil!
Miluj Boha po všechny časy!
Tak dojdeš božské spásy!
Božské radosti a města blaženého;
božské radosti, jež konce nemá svého,
Petrem připravené božské radosti
skrze Ježíše a všem ku blaženosti.
Bim bam, bim bam...
český překlad: Vlasta Reittererová, 2001
|
Stejně jako 2. symfonie byla skladba uváděna postupně. V roce 1896 v prosinci 2. věta, o rok později 2., 3. a 6. věta. Celá skladba pak byla uvedena až v roce 1902 v Krefeldu. Přestože jde o Mahlerovu nejdelší symfonii, a možná nejdelší symfonii vůbec, patří dnes mezi klíčové skladby skladatelovy. Ovšem která ne?
Pražský koncert měl všechny znaky velké události. Mahlerovy symfonie mají jak pro orchestr, tak i dirigenta zásadní význam a provedení tomu odpovídalo. Navíc dirigent odehrál s orchestrem snad neuvěřitelných 2000 koncertů. Jejich Mahler sice zněl poněkud jinak než jak jsem zvyklý, ale to neznamená, že špatně. Podstatné bylo naprosté soustředění ve 2. až 5. větě, s téměř komorní intimitou, důrazná první věta a grandiózní mohutný závěr. Takhle má vypadat provedení, které se člověku vryje do paměti. Je to prostě jiný level, kde hudba vyplňuje prostor i uvnitř posluchače, zatímco pouze dobře zahraná zůstává na podiu. A že pro Mehtu je Mahler skutečně víc než jeden ze skladatelů potvrzuje i to, že jeho druhou symfonii si vybral pro svůj koncert na rozloučenou jako hudební ředitel v příštím roce.(2)
Gerhild Romberger a Zubin Mehta
Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha
Neděle 15. září, 20.00
Rudolfinum, Dvořákova síň
Gustav Mahler: Symfonie č. 3 d moll
Izraelská filharmonie
Zubin Mehta dirigent
Gerhild Romberger mezzosoprán
Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek sbormistr
Kühnův dětský sbor
Petr Louženský sbormistr
Poznámka:
(1) Ostatně již v roce 1956 zorganizoval v době maďarského povstání ve Vídni studentský orchestr, který hrál pro utečence.
(2) Ale zřejmě ne tak docela na rozloučenou, protože od roku 1981 je doživotním hudebním ředitelem.
Žádné komentáře:
Okomentovat