Psal se rok 1710. Třicetiletá válka byla více jak 60letou minulostí a velmoci se mydlily "jen" o španělské dědictví. Éra Ludvíka XIV. se chýlila ke konci, zato August Silný plodil v Sasku a Polsku další a další ze svých skoro 400 potomků, zatímco jeho kamarád v neřesti Petr Veliký založil Petrohrad a vybojoval nad Švédem Karlem XII. severovýchod Evropy. Z muzikantů byl ve Francii Lully dávno mrtev a Rameau byl teprve na začátku cesty ke slávě, mrtvý byl i Angličan Purcell a nikdo za ním, Alessandro Scarlatti působil pouze v Itálii a mladý Benátčan Vivaldi se teprve chystal napsat první operu. J.S. Bachovi v Německu bylo 25 let a ještě se dostával nahoru, ale stejně starý Georg Friedrich Händel už tam byl.
 |
| zvěčnělý Georg Friedrich Händel na náměstí v Halle |
A ověnčen úspěchy v Itálii a Německu se vydal do Anglie a tam na objednávku za 2 týdny nebo možná dva měsíce zčásti zkompiloval ze svých starších oper, zčásti nově napsal svou pravděpodobně nejzdařilejší operu Rinaldo, která v únoru 1711 ohromila Londýn. Takže není divu, že Händel tam posléze přesídlil a stal se jedním z monumentů evropské hudby. A nejen barokní. Jako námět posloužil 130 let starý poem "Osvobozený Jeruzalém" italského básníka Torquatto Tasso, pojednávající o bojích mezi muslimy a křesťany při I. křížové výpravě (1095-99).
Jak se v 18. století rychle měnil styl hudby a vkus publika, upadla opera do zapomnění, ze kterého byla probuzena až po 1. světové válce. Snad první provedení spatřilo světlo světa na pražské konzervatoři, kde byla zkrácená opera provedena v roce 1923. Sporadicky se pak objevovala na různých scénách, ale průlomová byla až inscenace uvedená v roce 1984 v Metropolitní opeře s Marilyn Horne v roli Rinalda a Samuelem Rameyem jako Argante. Mimochodem Ramey je ročník 1942 a ještě před 4 roky v MET zpíval. Od té doby se začal Rinaldo objevovat relativně často na operních scénách a v roce 2009 nastudoval operu Josef Luks s Collegiem 1704 v režii Francouzky Louise Moaty na Národním divadle při příležitosti 250. výročí Handelova úmrtí. Vedle Prahy viděli o rok později představení i diváci v Caen, Luxembourgu a Rennes. V roce 2011 pak "pražský" Rinaldo zahajoval sezonu v královském divadle ve Versailles a v červnu téhož roku uvedla záznam z Caen i stanice TV Mezzo. Do Prahy se opera v několika představeních vrátila ještě v sezonách 2009/10, 10/11 a 11/12 a ke dvěma letos v červnu, zřejmě posledním vůbec.
V prvních provedeních i na evropském turné zářila jako Rinaldo argentinská mezzosopranistka Mariana Rewerski.
Cara sposa" arie Rinalda z 1. jednání - Mariana Rewerski
Určitě nejznámější z celé opery je arie nešťastné Almireny z 2. jednání: „Lascia chi'o pianga“, kterou zpívala Kateřina Kněžíková. Tato arie je ozdobou repertoáru všech světových hvězd, z nichž pro mne je nejlepší ta, kterou nazpívala Joyce DiDonato. Jenomže i méně mistrovská provedení mají obrovskou sílu, když jsou zasazena do kontextu děje.
Já sám jsem viděl inscenaci letos potřetí a je skvělé, že nejenže nenudí, ale pokaždé v ní člověk objeví něco nového. Proti předcházejícím létům se však hrálo v poněkud obměněném obsazení. Adam Plachetka zrovna zpívá Guglielma v La Scale, Jan Martiník má závazky ve Staatsoper Berlín, Mariana Rewerski je kdesi v Argentině a Kateřina Kněžíková kojí. A tak v hlavní roli letošního revivalu se představíla britská pěvkyně Diana Moore, jako Almirena americko-izraelská sopranistka Tehila Nini Goldsteinová a dále Marie Fajtová, Stanislava Jirků, Markéta Cukrová, Tobias Berndt a David Nykl. Orchestr Collegium 1704 samozřejmě řídil jeho umělecký vedoucí Václav Luks.
 |
| živý Václav Luks (vpravo) na Piz Buin |
Je skvělé, že po tomto úspěchu spolupráce Václava Lukse a Collegia 1704 s Národním divadlem pokračuje. V květnu loňského roku, byť s velkými problémy, ale přece jen, se podařilo uskutečnit premiéru opery Josefa Myslivečka Olimpiade z roku 1733 v režii Ursel Hermannové. Premiéru dokonce navštívil ředitel La Scaly Lissner. Po představeních v Caen, Dijonu a Luxembourgu a polokoncertním provedení ve vídeňském Theater an der Wien získala inscenace nominaci na prestižní cenu International Opera Awards v kategorii znovuobjevených děl. A je příjemné, že v říjnu tohoto roku se ve 3 představeních vrátí do Stavovského divadla.
Z tohoto úhlu pohledu nahlíženo, považuji nářek nad Národním divadlem za poněkud přehnaný.
Žádné komentáře:
Okomentovat