Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pondělí 23. června 2014

Země hluboce kulturní? Vlastně ano.

Dostal jsem včera dopoledne mail ze SNG, jehož pisatel konstatuje rozdíl mezi charakterem našich kulturních zájmů a pro sebe si je vysvětluje osobní historií. Ale odpoledne jsem v autě poslouchal pořad ČRo 2, kde člověk, který emigroval v polovině 80. let do Kanady a působí tam jako profesor matematiky, muzikant a herec řekl na dotaz moderátorky Jitky Novotné, jak by charakterizoval Česko cizinci: "Jako zemi hluboce kulturní, s hlubokou tradicí, jejíž občané cítí sounáležitost k místu a společným dějinám." A shodou náhod jsem se večer dostal k hodinovému dokumentu BBC "Mozart in Prague: Rolando Villazon on Don Giovanni".

Ten dokument se točil v zimě v Praze a ona kulturní tradice je vlastně jeho základem, protože bez ní by ani nešel vyrobit. Zkuste si poslechnout, co říká Villazon, když vstoupí na scénu Stavovského divadla:


Jistě, někdo musel napsat scénář, ale měl by člověk jako Villazon zapotřebí říkat něco, s čím nesouhlasí? A není to jen město a budova Stavovského divadla, co onu kulturní kontinuitu dokládá. Jsou to i odborníci prof. Helena Kazarová z DAMU, stavební historik Jiří Bláha, zpěváci Svatopluk Sem, Alžběta Poláčková, Jan Martiník, orchestr Collegium 1704, sbor Collegium Vocale s dirigentem Václavem Luksem nebo třeba barrandovské ateliéry. A onu kulturní tradici nedokládá jen tento dokument. V Mozarthaus ve Vídni je Praze věnována významná část expozice, v muzeu pařížské opery v Palais Garnier je alespoň maketa scény Dona Giovanniho ve Stavovském divadle.

Je škoda, že se tohle všechno v Praze bere jako samozřejmost. Že Národní divadlo provozuje dosti ostudnou inscenaci Dona Giovanniho a Bertramka je jakousi zchudlou příbuznou pražského kulturního života. Ale nezoufejme, ona je ta tradice vidět jinde, třeba v počtu operních scén, které žijí přes trvalý nedostatek financí, nebo v tom, že 2. září se otevře představením Prodané nevěsty nové divadlo v Plzni.

Lidé si mohli o víkendu prohlédnout prostory Nového divadla v Plzni.
Nové divadlo v Plzni
PS: Ten dokument BBC není na youtube ani třeba na vimeo k dispozici. Ale pokud někdo bude chtít, jistě ho někde na webu najde uložený.

Žádné komentáře:

Okomentovat