Haydn: Zrození (1798) - psáno pro Anglii na objednávku z roku 1794, 66letý Haydn text přeložil do němčiny a zkrátil ze 3 hodinů Úžasná oslava života. . Připomínka
10. května přenos Rossiniho Popelky z MET. Positivní Fabio Luigi, skvělá Joyce DiDonato, famózní JD Florez. Inscenace z roku 1997 je inspirovaná obrazy René Magrita.
Gioachino Rossini:
La Cenerentola
Dirigent: Fabio Luisi
Režie: Cesare Lievi
Scéna a kostýmy: Maurizio Balò
Světelný design: Gigi Saccomandi
Choreograf: Daniela Schiavone
The Metropolitan Opera Orchestra and Chorus
Premiéra 16. října 1997 The Metropolitan Opera New York
Premiérové obsazení
Angelina................Cecilia Bartoli
Prince Ramiro...........Ramón Vargas
Dandini.................Alessandro Corbelli [Debut]
Obsazení Met: Live in HD 10. 5. 2014
Angelina – Joyce DiDonato
Don Ramiro – Juan Diego Flórez
Dandini – Pietro Spagnoli
Don Magnifico – Alessandro Corbelli
Alidoro – Luca Pisaroni
čtvrtek 15. května Smetanova síň
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Petr Altrichter - dirigent
Roman Patočka - housle
Maria Kobielska - soprán
Jaroslav Březina - tenor
Svatopluk Sem - baryton
Kühnův smíšený sbor
Marek Vorlíček - sbormistr
Lydie Härtelová - harfa
Aleš Bárta - varhany
Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky, meziaktní hudba
Leoš Janáček: Šumařovo dítě, balada pro orchestr
Adam Skoumal: Houslový koncert (světová premiéra)
---
Leoš Janáček: Otče náš
Antonín Dvořák: Te Deum
Liška Bystrouška špatně (výtah z meziher, který nedělal Janáček); Skoumal - spousta nápadů, ale všechno takové syrové, nesetřesené, ale celkem dobré a poslouchatelné, rozhodně víc než třeba Mařatkovy experimenty. Standardní Altrichter, sbor skvělý, špatný Březina, výborný Sem. Strašně dlouhé
neděle 18. května Rudolfinum
Freiburger Barockorchester
Soubor, který je ověnčen cenami ECHO Classical Music Award 2013, ECHO Classical Music Award 2012, Gramophone Award 2012, Edison Classical Music Award 2012, Gramophone Award 2011, Germany’s ECHO Classical Music Award 2011 a Cenou německých hudebních kritiků 2009 přijíždí do Prahy s nadmíru atraktivním programem: Bachovo Braniborskými koncerty.
„Six Concerts avec plusieurs instruments“ (Šest koncertů pro vícero nástrojů) bylo na „Braniborské“ přejmenováno až v 19. století Bachovo životopiscem a badatelem Philippem Spittou. Skladatel je v roce 1721 věnoval braniborskému markraběti Christianu Ludwigovi, který práci na koncertech inicioval. Každý z koncertů má jiné nástrojové obsazení, což nahrává právě členům freiburského orchestru. Aby si totiž hráči tohoto tělesa udrželi vysokou technickou a uměleckou kvalitu, jsou velmi často postaveni samotným orchestrem do role sólistů. Ne jinak to bude i v případě pražského provedení.
Motto hráčů Freiburger Barockorchester zní již po 25 let takto: hrát skladbu tak živým a expresivním způsobem, jak je jen možné. Kultivovaná a zároveň strhující hra tohoto ansámblu, který se právem řadí k absolutní světové špičce, je právě oním typickým znakem pro „Freiburgers“.
Johann Sebastian Bach: Braniborský koncert č. 1 F dur, BWV 1046 - špatně
Johann Sebastian Bach: Braniborský koncert č. 5 D dur, BWV 1050
Johann Sebastian Bach: Orchestrální suita C dur, BWV 1066
Johann Sebastian Bach: Braniborský koncert č. 3 G dur, BWV 1048
Johann Sebastian Bach: Braniborský koncert č. 4 G dur, BWV 1049
středa 21. května Rudolfinum
Mahler Chamber Orchestra
Leif Ove Andsnes - klavír / dirigent
Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek - sbormistr
Igor Stravinskij: Dumbarton Oaks
Olivier Messiaen: O sacrum convivium
Ludwig van Beethoven: Chorální fantasie c moll, op. 80
Ludwig van Beethoven: Klavírní koncert č. 5 Es dur, op. 73 „Císařský“
Dramaturgie - koncert gradoval až k úžasnému provedení Císařského koncertu - kvůli tomu stojí za to vyslechnout i věci třeba méně dobré. Bylo to kompaktní, jeden celek, ne klavírista a orchestr. Publikum nebylo snobské, spíš milovníci, Andsnes skvělý, jinak akorát sebevědomý - živá nahrávka koncertu pro Sony (vloni byl nemocný). Jak v sobě tu muziku zachytit? Když hrají, cítím co přijde, ale vybavit si to nedokážu.
neděle 25. května Rudolfinum
Claudio Monteverdi
Concerto: Settimo libro dei madrigali
Les Arts Florrisants
Stylově skvělá interpretace Monteverdiho madrigalů. Ovšem vzhledem k tomu, že se vlastně jedná o písničky postavené na textu, je jejich celovečerní provedení v rozsahu téměř 3 hodin těžko stravitelné, zvláště když textu není rozumět a na jeho čtení není dost světla.
Pět let po vydání Šesté knihy madrigalů publikoval Claudio Monteverdi v roce 1619 knihu Sedmou. Sedmá kniha madrigalů je opravdu velmi zvláštní svazek. Sám Monteverdi ji nazval Concerto, tedy Koncert. Vše v této rozsáhlé kolekci hovoří operním jazykem. Široké linky, kaleidoskop různých melodických kombinací, ke kterým se Monteverdi libovolně vrací, aniž by respektoval nějaké zvláštní řazení. Stejně jako v Korunovaci Poppey, která se v roce 1643 vyvíjela a měnila podle společností, které ji hrály, i madrigaly procházely změnou dle možností a schopností hráčů a míst, kde se prováděly.
Paul Agnew se rozhodl změnit pořadí jednotlivých částí, aby do provedení vnesl dynamiku a rozmanitost. Spíše než soubor madrigalů nabízí kolekci duet, trií a doprovázených recitativů. Výběr zahrnuje také balet Tirsi e Clori. Stmelujícím prvkem jsou pak pro Paula Agnewa texty, které v sobě mají jistou smyslnost. Polibky, rty a píseň jsou opakovány až s jakousi posedlostí. Vedle vokální linky hraje důležitou roli také instrumentální složka, která navíc ke continuu, které se objevuje již v 5. a 6. knize madrigalů, přidává housle a flétny. Sedmá kniha se tak stává jakýmsi honosným prologem k monumentální knize Osmé z roku 1638.
Za účelem provedení tohoto kolosálního díla, které začíná sinfonií a končí baletem, se Paul Agnew, zpěvák a hlavní hybná síla tohoto projektu, rozhodl dát své umělecké inspiraci skutečně svobodný prostor. Nepočítá s žádnou speciální scénografií, ale se spíše náhodnou akcí kolem každé části. Rozděleni do dvou skupin, které dále tvoří vždy dva hráči continua v jakémsi stálém dialogu, rozehrávají pak mezi sebou zpěváci hru barev a světel.
Caen, Paříž, Drážďany, Praha a Antwerpy přivítají v květnu tento ambiciózní projekt. Kompletní provedení všech knih madrigalů Claudia Monteverdiho vyjde na CD v edici Les Arts Florisssants.
Interpreti:
Miriam Allan - soprán
Mhairi Lawson - soprán
Lucile Richardot - alt
Paul Agnew - tenor
Zachary Wilder - tenor
Lisandro Abadie - bas
LES ARTS FLORISSANTS
Tami Troman - housle
Benjamin Scherer - housle
Samantha Montgomery - viola
Jean-Luc Thonnerieux - viola
Joseph Carver - violone
Atsushi Sakai - viola da gamba
Sébastien Marq - zobcová flétna
Michelle Tellier - zobcová flétna
Massimo Moscardo - basová loutna
Thomas Dunford - basová loutna
Marie Van Rhijn - cembalo
Florian Carré - cembalo
úterý 27. května
Julia Fischer Quartet
Vynikající 30letá houslistka a klavíristka je rezidenční umělkyní Pražského jara 2014. Ve 21 letech si koupila vlastní housle místo stradivárek, matka Němka od Košic studovala v Praze, dcera je profesorem na Hudební akademii v Mnichově a má 2 děti. Každá skladba jiná, každá skvělá. Beethoven - melodické a formálně dokonalé.
Při svém debutu v sezóně 2011/2012 vzbudilo v Německu senzaci. Kvarteto ve složení Julia Fischer, žák Yehudi Menuhina Alexander Sitkovetsky, umělec Sony Classical Nils Mönkemeyer a cellista Tonhalle-Orchester Zürich Benjamin Nyffenegger ani ničím jiným než senzací být nemůže. Český debut a Julia Fischer ve dvojroli!
Mimořádná houslistka Julia Fischer hraje komorní hudbu se svými hudebními přáteli tak dlouho a tak intenzivně, že se rozhodla před několika lety založit u Starnberg See nedaleko svého rodného města Mnichova komorní festival „Julia Fischer und Freunde“. Právě tam se také roku 2010 zrodila myšlenka založit vlastní smyčcové kvarteto. V následující sezoně 2011–12 měl soubor pod názvem Julia Fischer Quartet koncertní debut v Německu a vzbudil senzaci. Do Česka nyní přijíždějí vůbec poprvé.
„Pohybuje se v hudbě se zanícením a vášní, kterou slýcháváme jen velmi zřídka“, řekla o svém generačním vrstevníkovi Alexandru Sitkovetském Julia Fischer. Poprvé se potkali na juniorské Menuhinově houslové soutěži v roce 1995, kterou Julia suverénně vyhrála. Oběma bylo 11 let. Dnes patří britský houslista pocházející ze slavné ruské hudební rodiny Sitkovetských k nepřehlednutelným umělcům mezinárodní scény. V tomto „autentickém“ složení se Julia Fischer Quartet představil na Pražském jaru poprvé.
Návraty houslistky Julie Fischer jsou pokaždé svrchovanou hudební událostí. Klavíristka Julia Fischer však dosud v České republice nevystoupila. Její oficiální pianistický debut se odehrál famózním způsobem, když 1. ledna 2008 provedla v Alte Oper Frankfurt s Junge Deutsche Philharmonie pod taktovkou Matthiase Pintschera Griegův klavírní koncert a na tomtéž večeru přednesla ještě Houslový koncert č. 3 Saint-Saënse. Záznam z tohoto koncertu vydala společnost Decca na DVD v roce 2010.
Mimořádná houslistka Julia Fischer hraje komorní hudbu se svými hudebními přáteli tak dlouho a tak intenzivně, že se rozhodla před několika lety založit u Starnberg See nedaleko svého rodného města Mnichova komorní festival „Julia Fischer und Freunde“. Právě tam se také roku 2010 zrodila myšlenka založit vlastní smyčcové kvarteto. V následující sezoně 2011–12 měl soubor pod názvem Julia Fischer Quartet koncertní debut v Německu a vzbudil senzaci. Do Česka nyní přijíždějí vůbec poprvé.
„Pohybuje se v hudbě se zanícením a vášní, kterou slýcháváme jen velmi zřídka“, řekla o svém generačním vrstevníkovi Alexandru Sitkovetském Julia Fischer. Poprvé se potkali na juniorské Menuhinově houslové soutěži v roce 1995, kterou Julia suverénně vyhrála. Oběma bylo 11 let. Dnes patří britský houslista pocházející ze slavné ruské hudební rodiny Sitkovetských k nepřehlednutelným umělcům mezinárodní scény. V tomto „autentickém“ složení se Julia Fischer Quartet představil na Pražském jaru poprvé.
Návraty houslistky Julie Fischer jsou pokaždé svrchovanou hudební událostí. Klavíristka Julia Fischer však dosud v České republice nevystoupila. Její oficiální pianistický debut se odehrál famózním způsobem, když 1. ledna 2008 provedla v Alte Oper Frankfurt s Junge Deutsche Philharmonie pod taktovkou Matthiase Pintschera Griegův klavírní koncert a na tomtéž večeru přednesla ještě Houslový koncert č. 3 Saint-Saënse. Záznam z tohoto koncertu vydala společnost Decca na DVD v roce 2010.
Program:
Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet c moll, op. 18/4
Bohuslav Martinů: Smyčcový kvartet č. 5, H 268
Antonín Dvořák: Klavírní kvintet A dur, op. 81
JULIA FISCHER QUARTET
Julia Fischer – housle
Alexander Sitkovetsky – housle
Nils Mönkemeyer – viola
Benjamin Nyffenegger – violoncello
Andreas Janke, housle
Julia Fischer – klavír
sobota 31. května
Žádné komentáře:
Okomentovat