Za posledních 12 měsíců jsem měl možnost vidět několik provedení Verdiho Traviaty. Počínaje záznamem bruselské se Simonou Houda-Šaturovou, přes archaickou budapeštskou, provinciální plzeňskou, až po další záznam z La Scaly 7. prosince. A občas se vrátím k referenčnímu záznamu nadčasového provedení s Netrebko, Villazonem a Hampsonem v Salzburgu 2005, kterážto inscenace stále žije na scéně Metropolitní opery.
Ta prosincová premiéra v Miláně byla zajímavá hned z několika pohledů. Stále ještě je rok 200. výročí narozeni dvou velikých skladatelů - Richarda Wagnera a Giuseppe Verdi. Loňskou sezónu zahájilo divadlo Wagnerovým Lohengrinem s Danielem Barenboimem za dirigentským pultem, Jonasem Kaufmannem jako Lohengrinem a Anettou Dasch v roli Elsy, která přiletěla pár hodin před představením s kojencem na ruce po výpadku obou plánovaných zpěvaček. Po představení vypukl skandál, protože nezahajovat tak výjimečnou sezónu Italem Verdim, ale Němcem Wagnerem, je něco jako protistátní čin.
Rok se sešel s rokem, a situace se obrátila. Na odchodu do Paříže je ředitel divadla Francouz Stéphane Lissner a za rok skončí i jeho hudební ředitel, francouzsko-izraelsko-španělský multiobčan a doživotní dirigent Staatskapelle Berlin Daniel Barenboim. Místo nich nastoupí po prázdninách Rakušan Alexander Pereira jako ředitel a milánský rodák Riccardo Chailly jako hudební ředitel.
Ale zpět k 7. prosinci, kdy orchestr pod taktovkou Miláňana Daniela Gatti po působivé italské hymně spustil předehru k Verdiho La Traviatě, nejhranější opeře vůbec.
Režie byla svěřena dnes již světoznámému ruskému režisérovi Dmitriji Černjakovovi a hlavní role zpívali Diana Damrau, Piotr Beczala a Željko Lučič. (Shodou okolností zpívali ve stejné sestavě v lednu v MET Rigoletta.) Jak bývá nejen u Černjakova zvykem, pojetí opery bylo poněkud posunuto a z éterické Violety se stala stárnoucí cynická prostitutka, zatímco Alfréd vařil špagety, což premiérové publikum neuvítalo a při děkovačce to dalo zřetelně najevo. Ale hudba i zpěv zůstaly a díky obsazení nemohly být jiné než skvělé. Přesto i Piotr Beczala sklidil notnou dávku pískotu a bučení, což ho rozhodilo natolik, že na facebook napsal:
"My last production in La Scala... I think They should engage only Italian singers ... Why I spend my time for this "schmarrn" ... Arrivederci ..." Ale asi to nebude tak žhavé, ostatně jakási Arianne Ramirez k tomu dodala: "Dear Master. Your Alfredo was the most amazing that I have ever seen!!! Congratulations!! You are the best. Kisses Arianne" Pokud jde o mne, řekl bych, že to byl jeden z jeho nejlepších výkonů, a že zraje jako víno. A to přesto, že před pár lety, když zaskočil za Villazona v Lucii z Lammermooru vedle Anny Netrebko, mi připadal výrazově poněkud plochý. Takže se můžeme těšit na to, co předvede v úterý 22. dubna v Praze. A v říjnu pak i Diana Damrau.
A milánské publikum se může těšit na to, že 7. prosince 2014 představí Daniel Barenboim svou poslední premiéru jako hudební ředitel La Scaly - Beethovenova Fidelia, a že místní klaka zase halasně projeví své výhrady. A také na to, že v červnu Barenboim přivede do Milána svého nového koně Adama Plachetku k devíti představením jako Guglielma v Mozartově Cosi fan tutte. Bylo by skvělé, kdyby se záznam objevil na youtube, protože by bylo s čím srovnávat. V dubnu totiž uvede Metropolitní stejnou operu v rámci MET in HD, kde se pod taktovkou Jamese Levina objeví mladé, krásné a většinou i chytré hvězdy Susanna Phillips, Isabel Leonard a Danielle de Niese spolu s Matthew Polenzanim.
Žádné komentáře:
Okomentovat