Poslat 280 KAMAZů s humanitární pomocí pro Jihovýchod je zhruba totéž jako někoho napřed okrást, potom podříznout a pak přisednout k jeho nemocničnímu lůžku a starostlivě mu dát napít vody. Je to stejné jako praštit někoho na ulici po hlavě palicí a potom mu účastně podložit hlavu kabátem a zajímat se, zda se mu netočí hlava. Ocenit rozsah neštěstí v Donbase je těžké, ale je jasné, že tam probíhá válka. A ve válce se lidem nedaří skvěle. Oni opravdu potřebují pomoc, protože ve válce zůstávají i bez toho nejzákladnějšího. Ale tou nejlepší humanitární pomocí, kterou může poskytnout moje země sousední Ukrajině, není 280 KAMAZů s jídlem, oblečením a léky. Mnohem užitečnější by bylo poslat tam 280 prázdných KAMAZů. A do nich pak naložit všechny zbraně, které jsme tam poslali a všechny naše lidi, které jsme tam nezakrytě nebo tajně poslali. A slavnostně to všechno vrátit domů. A tak zachránit jejich vlastní životy a životy tisíců ukrajinských vojáků, a především obyvatel Doněcké a Luganské oblasti.
Každý den nám všemi existujícími kanály ukazují obrázky bombardování, ostřelování, raněné a padlé. A je to opravdu tak. Minimálně je to dost často pravda. A vojenská operace ukrajinské armády je stejně nelítostná, jako byla vojenská operace ruské armády v Čečensku. Protože nad separatismem není možné vyhrát pomocí střelby z tanků v městské zástavbě a házením bomb na obydlená místa. Ale je možné odstranit příčinu, kvůli které konflikt nejenže neslábne, ale vždy znovu vzplane s novou silou. A ta příčina není ani v Kyjevě, ani v Doněcku. Ta příčina je tam, odkud vyrazilo 280 humanitárních KAMAZů. Ta válka začala z vymyšlených fašistů a židobanderovců, z vymyšlené hrozby Rusům na Krymu, z referenda provedeného během týdne a anexe cizího území pod rouškou fantastických lží. A tak nám to zachutnalo, že jsme se rozhodi shrábnout ještě Donbas.
Vymysleli loutkové republiky, připravili a od hlavy až k patě vyzbrojili 5 armád separatistů vedených našimi občany a začali se rozhořčeně pohoršovat, proč se Ukrajina rozhodla potlačit rebelii místo toho, aby ji s nadšením uvítala. A poté začala skutečná válka, ve které už nemáme šanci se stát vítězi, aniž by tam naše armáda vtrhla. A bez ruské podpory nemají tihle ozbrojenci šanci na jakýkoli delší a úspěšný odpor. Podporujíce je, podporujeme a prodlužujeme válku. A podporujíce válku, zvětšujeme reálné utrpení obyčejných lidí, kteří se stali jejími rukojmími. Proto jediné, čím můžeme pomoci, jsou prázdné KAMAZy, které přijedou na Ukrajinu a odvezou odtamtud válku.
(Anton Orech, Echo Moskvy, 12.8.2014)
Žádné komentáře:
Okomentovat