Jsou zákony Parkinsonovy byrokracie a je také Paretův zákon, který říká, že 80 % výsledků způsobuje 20 % příčin. Převedu-li to do působení hudebních produkcí a silně zjednoduším, potom jen každý pátý koncert je mimořádný. Takže není žádná tragédie, když mimořádný není, navíc každý koncert představí několik skladeb... Když v této souvislosti hodnotím koncert České filharmonie v pátek 24. května, docházím k závěru, že k těm 20 % nepatřil. Leč přesto měl svůj vrchol, kterým byl Šostakovičův koncert pro violoncello a orchestr č. 1 Es dur op. 107. Tento koncert napsal 53letý skladatel pro Mstislava Rostropovič, který ho také uvedl v premiéře s Leningradskou filharmonií a dirigentem Jevgenijem Mravinským v roce 1959. Je to čtyřvětá skladba, přičemž 2. až 4. věta se hrají bez přerušení a 3. věta je kadence. Koncert je považován za jednu z nejnáročnějších kompozic, ale současně patří k nejpopulárnějším koncertům pro violoncello.
V abonentním koncertu ČF měl hrát norský virtuos Truls Mørk, který je m.j. držitelem Grammy za nahrávku tohoto koncertu, nakonec ho však nahradil nový koncertní mistr violoncell ČF Václav Petr. Už sama skutečnost, že 24letý hudebník a stále ještě posluchač HAMU je koncertním mistrem tělesa jako ČF je pozoruhodná. I když ideální přednes by měl vedle nesporně dokonalého technického podání a nasazení zahrnovat i větší nadhled, což je bezpochyby i otázka osobního zrání, které přichází s věkem.
 |
| Konstanze von Gutzeit a Václav Petr, listopad 2013 |
Ostatní skladby (Musorgský - předehra opery Chovanština, Mozart - Symfonie č. 29 a Beethoven
- Leonora 3) byly pod dirigentem Jamesem Gaffiganem zahrány standardně, navíc, stejně jako 10. ledna, šlo o 4. koncert (včetně veřejné generálky) během 3 dnů, což nadstandardnímu výkonu sotva prospěje.
Rozhodně to byl zrcadlový obraz koncertu z 10. ledna, kde byl sólista Ivan Klánský až příliš nad věcí a dojem z ostatních skladeb převýšil Chopinův klavírní koncert, jehož dirigentem byl zkušený showman Pinchas Steiberg.
Žádné komentáře:
Okomentovat