Koupí si Apple Gazprom?

Podle výsledků 1. pololetí roku 2006 byla v první desítce nejdražších společností na prvním místě naftařská firma Exxon Mobil s kapitalizací 371 mld. $. Za ním byl koncern General Electric s kapitalizací 343 mld. $. A na třetím místě ruský Gazprom oceněný na 246 mld. $. O něco lacinější bylo bankovní konsorcium Citigroup se 240 mld. $ a první pětku uzavíral Microsoft s kapitalizací 238 mld. $.

Takže: dvě naftařské společnosti, průmyslová korporace, banka a na konci největší softwarová společnost v historii.

A teď se podívejme na vedoucí pětici po 10 letech: První je Apple s hodnotou 577 mld. $. Druhé místo Google - 548 mld. $. Třetí Microsoft, ale již za 453 mld. $. Čtvrtý Amazon s 366 mld. $ a konečně pátý investiční holding Warrena Buffeta Berkshire Hathaway Inc., jehož dnešní kapitalizace je 364 mld. $. Exxon Mobil se propadl na 7. místo s hodnotou 350 mld. $ a před ním je Facebook Inc. s kapitalizací 358 mld. $.

Pokud jde o Gazprom, ten by se s 51 mld. $ (resp. 3,26 triliony rublů) pohyboval někde na konci druhé stovky a Rosneft by byl jen o málo dražší - 54 mld. $. Tyto částky nemá smysl srovnávat s něčí kapitalizací, ale stojí za to je porovnat s hotovostí, kterou mají k dispozici vedoucí americké společnosti. Ta je největší u Apple a podle posledních údajů představuje 232 mld. $. Podstatně méně pak má General Electric - 130 mld. $ a Microsoft 117 mld. $. Google s 81 mld. $ by si zatím Gazprom spolu s Rosněftem koupit nemohl, ale koncem roku by si i on mohl dovolit skoupit celý ruský průmysl nafty a plynu nastojato.

distribuce velkých společností ve světě

A vezmeme-li z tohoto hlediska dnešní rozložení společností v první stovce, pak je tam 54 amerických a 11 čínských, zbytek Německo, Francie a Japonsko. Ruská ani jedna.

To znamená, že za pouhých 10 let proběhly 2 revoluce. První je digitální a druhá se týká zdrojů energie. Přestaly existovat energetické supervelmoci, jsou jen surovinové přívěsky.

Pokud je na trhu poptávka po energii, objeví se i nabídka, která je dvou druhů. Jednak je to břidlicový plyn a ropa, jejichž cena radikálně klesla, a které jmenovitě Rusko díky ingerenci státu do ekonomiky zásadně podcenilo.

A zadruhé je to růst obnovitelných zdrojů energie. V oblasti mikroprocesorů platí už řadu let Mooreovo pravidlo, že jejich kapacita se pravidelně zdvojnásobuje. Něco podobného se zřejmě vztahuje i na sluneční baterie a jednotky akumulující elektrickou energii, jejichž cena klesá a výkon stoupá. A je zřejmé, že za nějakých 20 let bude zcela běžné, že dům bude zásobován elektrickou energií generovanou sluncem a větrem. I auta budou elektrická. To vše znamená, že epocha petrokracií končí.

Což souvisí s jedním z klíčových problémů Evropy, která se dnes cítí být a je ohrožena Ruskem, které je onou ztrácející se petrokracií. Jeho tučné roky jsou zřejmě nenávratně pryč a stojí před kruciálním problémem. Systém není schopen zajistit jako v minulé dekádě, aby se lidem lépe žilo. protože jeho zdroje se nevratně ztenčily. Díky onomu období relativního blahobytu se však podařilo vytvořit totalitní stát, který je brzdou individuální iniciativy, bez níž lépe být nemůže. Avšak ta je současně hrozbou pro existenci totalitního státu. Pokud se Evropa podrobí současnému ruskému tlaku na rozdrobení integrace, dopadne špatně a Rusku to v zásadě nepomůže. A naopak. Výsledek je dnes v rukou a na zodpovědnost vedoucích evropských politiků a samozřejmě voličů, pokud si naivně vyberou vyznavače appeasementu. Ovšem jejich postoje se neformují ze vzduchoprázna, nýbrž jsou ovlivňováni právě oněmi politiky, takže na nic leží zodpovědnost dvojnásobná.